To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Dávka mých žvástu

9. června 2013 v 15:27 | Aya |  Oznámení
Zase dávka mých žvástů


Vím, že se tohle určitě stalo každému z nás, ale asi se potřebuju vypovídat?


Tenhle půl rok a myslím, že ještě to bude pokračovat, byl můj nejhorší, co jsem zatím prožila, až na pár světlých chvil, které se sem tam mihli. Chtěla bych ještě říci, že povídky, které jsem doposud napsala, konkrétně Boj o lásku, Miluji tě, sousedko! Má duše s Andělem a momentálně, kterou mám rozepsanou a budu zveřejnovat, až ji dopíši, tak jsou částečně pravdivé. Některé úseky jsem opravdu prožila a některé postavy jsou podle skutečné události, akorát jsem jim změnila jména. Půlka je pravdivá a půlka je zase domyšlená. =))
A teď se vrátím zpět. Každý z nás prožil různé hádky, rvačky, samotu a smutek... pro mě nikdy žádná hádka/zklamání nebylo tak intenzivní, jako tu, co prožívám už půl rok?? Vždycky jsem se po jakékoliv hádce udobřila, a všechno zase dopadlo v pořádku, ale tohla konkrétní je strašná. Sžírá mě to, trápím se. Jak naivně jsem si myslela, že to bude v pohodě i přes to, že všechno odpustím? Ano vše jsem odpustila, ale nic se se mnou nestalo. proč? Kvůli zklamání? Zklamání zatraceně bolí, je to horší než nějaká hádka. Kdybych měla možnost mít jakékoliv přání.... Přála bych si, aby někdo viděl mýma očima vše to, co já, aby prokoukli všechny ty svinstva to, co já. Aby si vyzkoušeli, to co prožívám a zároveň tak pochopili, jak se cítím, aby.... aby pochopili, jak se po všem tom chovají....
Směšné... Připadám si jako mrtvola v hrobě, která se tam obrací, dokovaď nenalezne svůj kldi. Už dál nemohu. Nemohu už dál snést, když chodím spát, a jakmile zavřu oči vidím před sebou samé krásné chvilky, které jsme prožili, všechno to dobré, krásné....... Už dál nesnesu, každé ráno se probouzet s pocitem, že chci prožívat zase jako dřív, že chci zase aby to bylo jako před půl rokem. Snažím se nenávidět, ale nejde to... nejde nenávidět osobu, kterou mám pořád ráda..... bolí to, strašně, bolí mě, ale i to, že nemůžu dál věřit...... Přála bych se vrátit o rok dřív, kdy jsem nikoho neznala a změnit budoucnoust tak, že bych neměla ani možnost poznávat......

Nevím, co kdo prožívá, nevím, ani jak se cítí... Přála bych si abych mohla všechno říct, jenže to nejde..... teď už nejde dělat nic........



Omlouvám se za takový emociální výlev, někohoto ani nezajímá, ale asi jsem to vážně potřebovala napsat... jsem ráda, že mě tu nikdo nezná... skoro é)) pro ty, co mi pomáhali v těžkých chvílí, mockrát děkuji *-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Masuke Masuke | 10. června 2013 v 21:36 | Reagovat

Nevím jak bych to řekla Ayo, ale tenhle pocit je opravdu nepříjemný, ale vím jen jedno...Určitě se z toho brzy dostaneš!Věř mi!Brzy bude líp:-)

2 Aya Aya | E-mail | Web | 15. června 2013 v 19:59 | Reagovat

[1]: věřím v to taky a pevně doufám, děkuji =)*-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya