To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Nové přání

28. února 2013 v 2:38 | Aya
Život Aya Akira - Nové přání

Hlásím se! je pů třetí ráno a já jsem dopsala další díl Ayi. Doufám, že se vám tento díl bude líbit, dala jsem si an něm záležet *-* Budu se snažit napsat další díl, co nejdřív, ale teď budu pracovat na dílu u povídky, Každá mince má dvě strany, takže. Přeji vám krásné počtení dalšího dílu o Aye. *-* takže pdo perex=))



Ráno jsme si všichni balili své věci. Hikaru vypadal zakřiknutě a od doby, co jsme vstali, s nikým nepromluvil. Už měl všechno zabaleno, a tak si hodil batoh na záda. Otočil se směrem do lesa a pískl. Zpoza jednoho stromu se vynořilo něco malého, hnědého. Shiori. Jelikož Shiori byl maličký a krátké nohy, tak si pro něj došel Hikaru. Poplácal ho po hlavě a uložil ho do své brašny na levém boku. Jsou jak spřízněné duše, ani jeden na sebe nedá dopustit. To mi připomíná Roku a mě… Když jsem se po očku podívala, co dělá Seiji, všimla jsem si, že vyplázl jazyk na Hikara. Neubránila jsem se úsměvu. Podívala jsem se na Seijiho pořádně, snažil se vecpat lahev pití do batohu, nějak mu to nešlo a troufnu si říci, že se o to pokouší už delší dobu. Dokonce se už snaží tu láhev nacpat do toho batohu botou. Chtěla jsem mu jít pomoci, protože za tu dobu, co ho znám vím, že nejhorší trest pro něj je balení, jenže se mi utrhlo ramínko od batohu, takže jsem ho musela pořádně zauzlovat.
Pořádně jsem zatáhla za uzel, aby se nepolevil, v tu ránu Minato-sensei zapískal na píšťalku.
"Je načase jít, ať jsme v Kohoze v čas. Vaše rodiny se na vás jistě, už moc těší." Řekl sensei. Usmál se a zamířil směrem do lesa. Nandala jsem si batoh na záda a letmo jsem se podívala po Seijim. Lahev nakonec držel v ruce a rozeběhl se, aby nás ten kousíček dohnal.
Opět jsme všichni šli mlčky. Nikdo nic neříkal, tak jsem začala přemýšlet o tom, jestli se na mě rodiče těší. Maminka určitě, taky se na ni moc těším, a když jsem odcházela tak se ji leskli oči, určitě se na mě těší, ale to u táty říci nemohu. Dřív byl jiný, dřív ještě, když jsem neměla Ryou, tak jsme si spolu hrávali, smáli se a dělali společnou srandu. Teď? Teď se mnou skoro vůbec nepromluví, jako… jako kdybych byla nějaký vetřelec. Proč? Kéž bych se někdy dozvěděla pravdu. Ale to se s Yuri asi nikdy nedozvíme. Na Yuri se strašně moc těším. Ona je můj andílek. Můžu ji říci úplně všechno, i když neumí mluvit ani chodit, stále poznám její pocity skrz její doteky. A kdyby se ji mělo něco stát, tak bych ji bránila i za cenu svého života.
Nejsou to moc silné slova? Zaznělo mi v hlavě.
"Roka?" řekla jsem na hlas.
"Cože?" všichni se na mě podívali.
"Em, nic… nic…" usmála jsem se a všichni jsme pokračovali v cestě.

Už jsme se blížili k naší rodné vesnici, když v tom nás zastavil Minato-sensei.
"V Konoze budeme zhruba za dvacet minut. Ovšem máme čas, tak bych vám chtěl něco ukázat." Já jsem souhlasila. Byla jsem docela zvědavá, i přesto, že bych se už teďko objímala s maminkou. Seiji chvíli brblal, ale nakonec svolil a Hikaru? Napřed to vypadalo, že se sám vydá k vesnici, ale nakonec taky polevil.
Šli jsme více do hloubky lesa, poté jsme se prodírali roštím a nakonec to vyvrcholila stěna plná porostu, skrz ní nešlo vidět vůbec nic. To jsme chvíli obcházeli, jako kdybychom hledali vchod. Najednou se nám sensei ztratil před očima. Pospíšili jsme si na jeho místo a všimli jsme si úzkého vchodu. Prolezla jsem vchodem jako druhá. První byl Hikaru za mnou byl Seiji.
Jakmile jsem zvedla oči a rozhlídla jsem se, kde to vlastně jsem, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. To byla nádhera. Nikdy by mě nenapadlo, že za takovým roštím se může objevit taková nádhera. Ze skály se hrnul vodopád, který padal do většího jezírka. Rostli tu stromy, které jsem viděla prvně. Nebyla jsem schopna něco říci. Na skále se objevovali skalní kytky. Šla jsem blíže, abych si prohlédla jezírko. Voda byla nádherně čistá.
Podívala jsem se na Senseie, ten se jen usmíval a pokývl na mě hlavou. Podívala jsem se, kde stál Seiji. Kousek ode mě. Ponořila jsem obě ruce do vody, které jsem dala k sobě, abych vytvořila žlábek a vychrstla jsem vodu na Seijiho.
"Co… co to? Ayi-chan!" trucoval Seiji a já se začala smát. Seijimu to nedalo a skočil do vody a začal po mě stříkat vodu. Oba jsme se smáli a napadlo nás stejně, že by se Hikaru mohl taky trochu shladit.
"Hikaru!" zavolali jsme na něj oba a chrstli po něj vodu. Tolik nadávek, co od něj padlo. Jsem ráda, že jsem půlku neslyšela, protože mi v uších šplíchala voda. Nakonec se k nám na chviličku připojil, což byl úspěch. Byla jsem zase po dlouhé době šťastná. Všichni jsme na tuhle chvíli zapomněli, co se ještě před dnem stalo. Sensei měl důvod, proč nás sem vzal, chtěl, abychom do vesnice přišli šťastní.
Nakonec jsme přece jen museli tohle krásné místo opustit. A do vesnice jsme se dostali v pod večer. Napřed jsme se museli ohlásit u Sarutobi-Hokage. Ten nás hned propustil, ať se jdeme přivítat s naši rodinami. Hikaru nás opustil hned u Hokage domu. Já a Seiji, protože bydlíme blízko, tak mě Seiji šel doprovodit. Zamávala jsem mu a vletěla jsem do domu.
"Mami! Mami! Tati! Jsem doma!" křičela jsem po celém domě. Nikoho jsem si nevšimla, ale už jsem byla v něčí náruči. Čuchla jsem si vůně, která ta osoba měla. Levandule…
"Mami." Řekla jsem a přitiskla jsem si ji blíže k sobě. Na tohle jsem čekala, to byla příliš velká věčnost. Konečně jsem s maminkou.
"Táta?" zeptala jsem se.
"Je na misi, měl by se vrátit za týden." Vzdychla jsem.
"Mise jsou mise. Běž za Yuri, už se tě nemůže dočkat." Pohladila mě po hlavě a postrčila mě k Yuri pokoji.
"Yuri!" zavolala jsem a vletěla jsem do jejího pokoje, abych ji mohla obejmout. Rozzářili se ji očíčka. Začala jsem ji vyprávět, jaké to bylo krásné u vodopádu a ona mi na oplátku něco brblala. Byla jsem hrozně moc utahaná, takže jsem usnula.

Vzbudili mně nějaké rány a s každou ránou bliklo světlo. Co to může být? Yuri v pokoji nebyla. Otevřela jsem dveře a podívala jsem se na nebe. Rozšířily se mi oči. Vyběhla jsem z domu a běžela jsem za Seijim. To musí vidět. Nejspíš by to taky všechno zaspal, ale prostě to musí vidět. Po cestě jsem šlapala do něčeho mokrého. Kaluže? Zřejmě, když jsem spala, tak pršelo. Vřítila jsem se do domu ijima rodiny. Naštěstí doma taky nikdo nebyl. Už jsem věděla, kde má Seiji pokoj. Otevřela jsem dveře do pokoje.
"Seiji! Vstávej! To musíš vidět!" už jsem stála u jeho postele.
"Co? Ayi?" vykulil na mě oči. Chytla jsem ho za ruku a vytáhla z postele.
"Pojď nebo to skončí!"
"Počkej, ale.. ale já nemám pouzdro na kunaie a…" snažil se vrátit do pokoje.
"To nepotřebuješ! Na to není teď čas, no tak pojď Seiji prosím!" Nakonec Seiji povolil a nechal se mnou táhnout. Vyběhla jsem s ním ven a šlápla jsem opět do kaluže. Oba jsme se podívali na oblohu, kde s každou ránou se zatřpytily různé barvy. Oba jsme byli unešení. A já nakonec zjistila, že mým přáním je, vidět zase ohňostroj.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Saskie Saskie | E-mail | Web | 28. února 2013 v 9:45 | Reagovat

To bylo... no nemám slov, parádní x333

2 Shiori Shiori | Web | 4. března 2013 v 21:43 | Reagovat

hustýýýýýýýýýýýýýýýýý :-D

3 Anne-chan Anne-chan | Web | 30. března 2013 v 3:50 | Reagovat

Kyaaaaaa *.* už se těším na další :333

4 Ayame - chan Ayame - chan | 6. září 2014 v 15:26 | Reagovat

Úžasné :D kdy bude další díl :D

5 Aya Aya | E-mail | Web | 8. září 2014 v 12:36 | Reagovat

[4]: on to ještě někdo čte?? =D tak to abych napsala dalšáí díl? motivuješ =DD

6 Ayame - chan Ayame - chan | 8. září 2014 v 17:58 | Reagovat

Si piš, že čte ;)no to teda jo, už se na něj moc těším :D

7 lantech lantech | Web | 8. září 2016 v 7:18 | Reagovat

pujcky online bez registru dubňany ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya