To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Mise třídy C

14. května 2012 v 22:46 | Aya
Život Aya Akira - Mise třídy C


Ano, napsala jsem další díl Ayi, díky jedné osobě, které bych tento díl chtěla věnovat a to je Lisa Tori. Arigato Gozaimasu, ty jsi mě k tomu opravdu dokopala. =D No vím, že sjem chtěla napsat o tom, jak budou už na misi, ale tak nějak mi to vyšlo zatím takhle, ale tak stějně přeji krásné počtení *-* no je to poměrně krátké, na dvě stránky =D ale stejně jsem to potřebovala ufiknout tam, kde jsem to potřebovala =D

Podíval jsem se na svoje žáky, jestli mě poslouchají. Někteří vypadali nezaujatě, jiní zase poslouchali a jiní… Iruka si povzdechl. Stoupl si a šel směrem, kde seděl Naruto. Když si ostatní všimli, že se Iruka zvedl, utichli a pozorovali ho, co se chystá udělat. Naruto si to mezitím pospával na stole s bublinou v nose. Iruka uchytil pevně listy s příběhem Ayi Akiri a praštil ho s ním po hlavě.
"Naruto! Už zase spíš při hodině!" Všichni se začali pochechtávat, když si Naruto začal hladit bouli na hlavě. Iruka se otočil na Kibu.
"A ty se nesměj! Pro tebe to platí taky!" Kibovi sklaplo a všichni se začali smát zase jemu. Iruka si znovu povzdechl. V tomhle kraválu se nedá nic dělat, asi bylo lepší číst, i přes to, že půlka třídy spala. Jak asi na tom byli učitelé přede mnou? Říkal si sám v duchu a pozoroval třídu.
"Hmm, tak kdy začnete zase číst? Uplynula teprve hodina a pro dnešek mám něco na práci a nejen tu vysedávat a poslouchat, tak to, prosím, dočtěte." Sasuke domluvil.
"Sasuke-kun!" Děvčata se opět rozkřikla.
"Hej! Náhodou ten příběh je zajímavej!" Začal Naruto hulákat na Sasukeho.
"Jo? Tak mi řekni, co bylo v předposlední kapitole." Ušklíbl se Sasuke.
"No… etoo…" Začal se šklebit. Naruto… Iruka bezmyšlenkovitě potřásl hlavou. Sedl i na místo a začal číst, všichni umlkli.


Všechen svůj volný čas jsem trávila s Yuri. Nemyslela jsem na to, že by měla… Prostě tu byla, byla tu se mnou a to bylo nejdůležitější. Mise jsem plnit musela, ale nechodila jsem ve volném čase ven. Seiji chodil za mnou, i přes to, že nejspíš poznal, že mě něco trápí, nechal mě, ať mu to řeknu sama, ale já nemohla. Nechtěla jsem na to myslet, proto jsem mu nic neřekla a já jsem vděčná za to, že se mě nesnaží vyslýchat.
Seděla jsem s Yuri na posteli. Ukazovala jsem jí, jak se skládá jeřáb, když v tom mamka přišla do pokoje. Podívala jsem se na ni.
"Aya, přišel za tebou Seiji." Podívala se na mě starostlivě.
"Proč nejde dál?" zeptala jsem se ji, ale mamka jen pokrčila rameny. Váhala jsem, mám jít? Nemám jít? Šla jsem. Když jsem vylezla z domu, hned u dveří stál Seiji. Měl jiný výraz v obličeji a skoro celý bílí.
"Co se děje?" lekla jsem se.
"Máme misi. Musíme hned za Hokage, už tam na nás čekají." Zamračila jsem se, ale hned jsem šla. Když jde o Hokage, musí jít každý hned. Cestou Seiji nic neřekl, i když jsem se snažila vyzvídat. Proč? Možná sám toho moc neví. Šli jsme teda oba mlčky, až jsme dorazili ke dveřím Hokage. Zaklepala jsem a oba jsme vstoupili. Naproti hned seděl za stolem Hokage, s opřenou hlavou o svoje založené ruce a tvářil se zamračeně, ovšem takhle se tváří pořád. Vpravo stál Minato-sensei a po jeho levici, jak jinak než Hikaru a v tašce měl Shiori-Hana, kterému čouhala hlava. Zajímalo by mě, proč ho nosí pořád v tašce. Ale čeho jsem si všimla, bylo, že Minato se na nás usmál a Hikaru byl v obličeji skleslý. Ostatně vůbec nám neřekl, že jdeme se Seijim pozdě, což je divné. Když jsme vstoupili do místnosti, pozdravili jsme.
"Tak konečně jsme kompletní. Tímto vám udávám misi. Potřebujeme obranu na západní hranice Ohnivé země. Je to mise třídy C. Proč dávám, zrovna tuto misi Geninům jako jste vy? Protože ostatní jsou buď ve válce, nebo plní jiné důležité mise a tady v Konoze, už není nikdo. Proto potřebuji vyslat vás. Jde jen o udržení, jen do té chvíle, než na místo dorazí jiní Ninjové. Hodně štěstí." Stařík hokage domluvil. Tyhle slova byla velmi vážná. Mise třídy C, zamrazilo mě v zádech. A nemohla jsem popadnout dech. Jsme jen Geninové, a pokud nás na těch hranicích napadne Deštná vesnice, můžeme klidně umřít. Z mých myšlenek mě vytrhl hlas senseie.
"Jděte si prosím sbalit své potřebné věci. Sejdeme se u západní brány za 15 minut." Hlas senseie utichl a my jsme se rozutekli. Než mi stačil Seiji utéct, řekla jsem mu, že si ho vyzvednu u něj doma. Přece to mám při cestě.
Vešla jsem do domu a stále jsem byla skleslá. Hned u dveří mě objala mamka, měla slzy na kraji svých hnědých očí. Věděla to, věděla, že nás Hokage pošle na takovou misi.
"A co ty?" Na víc jsem se nezmohla, měla jsem velký knedlík v krku. Máma je taky dobrá kunoichi, je divné, že tu zůstává. Mohla jít s námi a pomoct nám.
"Já mám misi na dnes večer. Víš je to tajná mise. Víc ti říci nemohu." Políbila mě a přitiskla si mě více k sobě. Ten dotek, ten krásný hřejivý dotek matčina obětí. Vydržela bych déle, ale čas mě tlačil.
"Musím jít." Pípla jsem. Chtěla jsem si jít sbalit věci, ale mamka mě zastavila.
"Já ti je už připravila," přes svůj mokrý obličej se usmála. "běž se rozloučit s Yuri. Čeká na tebe." Neváhala jsem a běžela jsem k ní do pokoje. Ještě před dveřmi jsem si otřela oči, aby si ničeho nevšimla. Vešla jsem do pokoje. Objala jsem ji, řekla jsem ji, že jsem dostala misi, a přesvědčovala ji o tom, že je lehká, aby alespoň nebyla rozrušená, jako já a ostatní. Možná je to naposled, co ji vidím. Na rameni mě něco malého zastudilo, podívala jsem se, co to bylo. Usmála jsem se, byl to ten přívěšek, který sem dala Yuri. Přívěšek se znakem našeho klanu. Nosí ho na krku, od té doby, co jsem jí ho dala. Políbila jsem Yuri na čelo, jak jsem to vždycky dělávala a rozloučila se. Mamka mi pomohla nasadit baťoh a ještě jednou se mnou rozloučila.
Přišla jsem k Seijimu domu. Všechnu tu bylo tak krásně rozkvetlé. Nejkrásnější zahrada v Konoze. Viděla jsem, jak se Cho mamka Seijiho loučí stejným způsobem, jako moje mamka. Myslím si, že kdyby nebylo slovo Hokage, ony by nás nikam nepustili. Asi si ještě nedokážu představit, jaké to je být matkou a nechat jít své dítě na těžkou misi. No, na to jsem až moc malá, než abych to pochopila. Vím jen to, že se na tuto misi bojím a to hodně.
Seiji přišel ke mně. Kývla jsem na něj a spolu jsme šli k bráně. Oba dva jsme dorazili na minutu přesně. Hikaru se Shiori už tam byli. Nakonec přišel i Minato-sensei.
"Týme, tímto nám začíná velmi důležitá mise. Momentálně je důležité být týmem a zůstat týmem napořád. Je důležité zůstat pospolu a věřit jeden druhému. Týme 7, vyrážíme." Zavelel Minato-sensei. Byl velice klidný a nezapomněl na svůj úsměv, kde mu ve větru zavláli vlasy, které mu rámují obličej. Všichni jsme vyšli. Já se zastavila před bránou, která vedla do Konohy. Opouštím svůj domov, a už se možná nevrátím. Někdo mě, ale v tu chvíli chytl za ruku.
"Seiji." Řekla jsem spíše pro sebe.
"Neboj. Vrátíme se, oba dva. Společně se vrátíme všichni." Usmál se a jeho načervenalé hnědé vlasy, které často nosíval rozcuchané, se zaleskli ve svitu slunce. Jen jsem přikývla a nechala jsem svoje nohy, aby šli za Minatem a Hikarem. Minato už čekal na kopci, a poté jsme jako tým 7, vyrazili na misi třídy C. Svoji důvěru jsem dala celému týmu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Lisa Tori Elorien Lisa Tori Elorien | E-mail | 14. května 2012 v 23:02 | Reagovat

přídavek! xDDD ne nechám tě na chvíly oddychnout :D moc děkuju za věnovaní *-* užasný díl ostatně, jako všechny předešlé *-*

2 Monotsuki Miphyra Monotsuki Miphyra | E-mail | Web | 15. května 2012 v 8:32 | Reagovat

Užasný ! další ! :D

3 Saskie Saskie | E-mail | Web | 15. května 2012 v 13:54 | Reagovat

Kyáá!! perfektní!

4 Katty-Hinata Katty-Hinata | 15. května 2012 v 16:00 | Reagovat

Nádherný =333 Ten konec =))) Ale honem rychle pkráčko =3

5 Saruki & Daisuke Saruki & Daisuke | Web | 15. května 2012 v 16:34 | Reagovat

kawaii hlavně ten konec :-D pokračováníí pls pls

6 Dia Darkness de Dionýsos Dia Darkness de Dionýsos | E-mail | Web | 15. května 2012 v 17:20 | Reagovat

Ňááá! Seiji se o Ayu stará!! :D Další!! :)
Taky bych se už měla pustit do dalšího dílu :D *Pouští world*

7 Aya Aya | E-mail | Web | 15. května 2012 v 19:15 | Reagovat

[1]: já se musela včera smát, když sji mi hned napsala koment, jsem si říkala, že jsina to čekala, jinak neusně =DD

[6]: Ano, Ao stará =D

Děkuji mina *-*

8 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 15. května 2012 v 19:28 | Reagovat

Chvíli mi bude trvat než se pročtu až sem ale co jsem zaztím přečetla tak se mi to nehorázně líbí!;3 Takže doufám že za chvíli dojdu až sem!:3

9 Dia Darkness de Dionýsos Dia Darkness de Dionýsos | E-mail | Web | 15. května 2012 v 20:37 | Reagovat

To mam to písmo tak malý? :D Mam si ho zvětšit? Ale je to divný, já to přečtu v pohodě...

10 Kira Kira | Web | 17. května 2012 v 15:57 | Reagovat

To je super kapitolka už se těšim na další. *-*

11 Alexander Alexander | Web | 17. května 2012 v 22:31 | Reagovat

Velmi krásné ! A skvělý děj *_*
Těším se na další díl ^^

12 Aya Aya | E-mail | Web | 18. května 2012 v 11:40 | Reagovat

[8]: Jeee, ty to budeš číst od začátku? *-*

[9]: No, nevím čím to je, ale u mě je to tak dva mm =DD když to změřím pravítkem =D

[10]: nyouu *-*

[11]: jee děkujii Alexi-kun *-*

13 Ara Ara | Web | 18. května 2012 v 20:14 | Reagovat

další! to nemá chybu!

14 Doragon Doragon | 21. května 2012 v 8:49 | Reagovat

Nyááá!! To je Kawaiii!!! Chudáci mrňaví... :(

15 Aya Aya | E-mail | Web | 26. května 2012 v 9:57 | Reagovat

*-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya