To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Květen 2012

Sachio Ijima Akira

31. května 2012 v 15:00 | Aya
Info Sachio Ijima Akira


Jméno: Sachio
Příjmení: Ijima Akira
Datum narození: 15. 5. 2XXX
Váha:
30 kg (6-11)
49 kg (12-16)
58 kg (17-18)
61 kg (20+)
Výška:
100-150 cm (6-11)
163,5 cm (11-15),
169 cm (16-18)
172 cm (20+)
Typ krve: AB
Oči: hnědé
Vlasy: hnědé až načervenalé, na levé straně modrý pruh.
Rank: Chunnin
Tým: 7- Kakashi
Sensei: Hatake Kakashi
Rodná vesnice: Sunagakure no Sato - Písečná
Současná vesnice: Konohagakure no Sato - Listová
Chakra: Země a Voda
Oblíbené jídlo: Sushi
Co má nejraději: Aimi Shiraki
Co nesnáší: násili k nevinným, Yukio Akira, Orochimaru
Jaký je jeho životní cíl: Najít svoji matku.
Kekkei Genkai: Nemá
Rodina
Otec: Ijima Akira
Matka: Aya Akira
Žena: Aimi Shiraki
Vlastnosti: hodný, milující, učenlivý (pokud čtete příběch Aya Akira a víte ještě nějaké vlastnosti této osoby, napište do komentářu *-*)
Jutsu: (dodám)

Zajímavosti: SPOILER!

  • Sachia vychovávali Kushina a Minato, tedy jen do té doby, než Kurama napadl Konohu. Minato mu řekl vše, co věděl o Aya a Seijim.
  • Sachio se stal Chunninem v 8 letech.
  • Při jedné důležité misi, kdy měl s Kakashim prozkoumat sídlo Orochimara, byl jemu chycem. Díky chycení se střetl se svoji matkou Ayou. On ji nepoznal, jelikož v podzemí byla tma. Aya, ale díky náhrdelníku, který mu dala ještě, když byl v peřince, jo. To ji dodalo více odvahy a nakonec se s ním díky náhrdelníku setkala.
  • Sachio svojí matku viděl necelých pět hodin. Nechtěl od ní pryč, ale ona to nařídila Kakashimu, aby je mohla oba dva ochránit před lapení Orochimarem a spol.
  • Při souboji Aya zemřela a udělala pečeť, díky které přenesla všechny svoje schopnosti na Sachia.
  • Sachio není pravý potomek klanu Akira, proto se u něj neobjevilo Kekkei Genkai, ale díky přenosu schopností mu Aya předala Ryou s Rokou.
  • Ve 14 letech odešel z Konohy a začal se potulovat všude možně po světě. Tam také zjistil údaje o Yukiovi Akira.
  • Sachio Zachránil dívku Aimi Shiraki, do které se i zamiloval a Yukia Akiru zabil, pomocí svého otce i matky, i přes to, že jsou oba mrtvý.
  • Jméno Sachio v překladu znamená - štatně narozen. Ve jméně má dvě přijímení. Sachio Ijima Akira. Jedno po otci, druhé po matce.


Sachio v Shippudenu


OC Naruto Kerin

31. května 2012 v 14:00 | Aya
Kerin

áá tady je další *-* no nevím, co bych k tomu dodala, Reklamaci přijímám *-* další na řadě je Rose.


Seijiho zpověď

30. května 2012 v 19:00 | Aya
Bonus - Život Aya Akira - Seijiho zpověď

Hai! doufám, že jsem vám udělala radost, jelikož jsem tento bonus stihla v neděli napsat a to sjem to dopsala asi o půl dvanácté večír =D Už z názvu asi poznáte, že tenhle díl je vyprávěný Ijimou Seijim. Takže doufám, že se vám bude tenhle dílek líbit *-* A že sjem halvně udělala radost Elorien =))) hezké čtení *-*
Navazuje na díl = Pláčící chlapec

"Přestaň sebou lomcovat sem a tam. Tady jsou lidi, kteří spát chtějí!" Vyjel po mě Hikaru. Jak on mi leze na nervy, si myslí, že je pán světa?
Nemůžu usnout. Mám divné tušení, nebo… sakra já nevím, co to se mnou je. Já a Hikaru jsme si šli lehnout, protože hlídku teď v noci má Aya se senseiem. Ano, je se senseiem, ten je silnější než my tři dohromady, tak proč jsem tak nesvůj? Ne nejde to. Lehl jsem si na záda a rozpřáhl ruce. Naštěstí Hikaru ležel opodál, tak jsem mu nedal ani tu ránu. Díval jsem se do prázdna, ve stanu byla pořádná tma, a proto jsem stejnak nic na stěně neviděl. Ale začali se mi zobrazovat sami od sebe obrazy s ní. Ne! Už zase. Tohle nejde, Tohle nemůže být už možný. Je v pořádku? Nestalo se něco? Sakra, vždyť tohle by měli řešit dospělí a ne já, jako dítě. Už jsem to nevydržel, zvedl jsem se a vzal si na sebe okrové tričko. Kalhoty už jsem na sobě měl.
"Kam jako jdeš?" zeptal se mě nepřítomným hlasem.
"Ven. Stejně nemůžu spát." Odpověděl jsem mu a přes ramena jsem si přehodil tyrkysovou mikinu a zavázal jsem si ji u krku a hned na to jsem uslyšel ránu. Země se mnou zalomcovala a já spadl. Vytřeštil jsem oči na Hikara.
"Nepřátelé!" oba dva jsme nastejno řekli a zvedli se ze země. Rozeběhli jsme se oba dva ven. Hikaru byl už oblečený. Vlastně se nejspíš ani nepřevlíkal. Já si cestou ještě zavazoval čelenku listové na čelo. Venku byl vidět kouř kousek od tábořiště. Kolem nás začali běhat ninjové směrem k výbuchu. Podíval jsem se na Hikara, ten kývl, abychom šli stejným směrem. Rozeběhli jsme se.
Nedaleko od nás jsme viděli senseie, a tak jsme běželi za ním, abychom věděli, co se děje. Byl velice zadýchaný.
"Vy dva… běžte k západní bráně! Aya je tam nejspíš sama." Dořekl to a Hikarovi dal do ruky rozštěpený kunai.
"Cože?! Sama!?" skákal jsem do řeči.
"Tohle pro všechny případy." Sensei se zadíval na nás oba a rozeběhl se dál.
"Musíme za Ayou! Hned!" řekl jsem, nebo spíše zařval. Nejspíš to vypadalo, jako kdybych se ujal i velení.
"Jo, já vím, ale ona tam určitě počká, anebo už se rovnou schovala do kouta."
"Řekl jsem hned!" Jaký vztek jsem měl vůči Hikaruovi.
"Kdo ti vůbec dal velení?" ušklíbl se Hikaru, ale do toho jsem slyšel Ayin křik. Aya-cha! Kašlal jsem na Hikara a běžel jsem, co jsem nejrychleji mohl k západní bráně.
"Aya! Aya-chan!" Volal jsem na ni, ale ona se neozývala. Co se stalo! Nevěděl jsem nic, vůbec nic. Mezitím mě doběhl Hikaru a mlčky ukázal na ochoz. Vylezl jsem na něj. Na našem území i přesto, že byla tma, jsem, jak se dalo očekávat, nic neviděl. Tudíž. Otočil jsem se směrem, kde bylo nepřátelské území.
"Musí být tam." Ukázal jsem tím směrem.
"Jak to můžeš vědět?" optal se Hikaru.
"Prostě to vím!" nejenže jsem to z toho všeho usoudil, ale říkal mi to i instinkt. Chytl jsem se zábradlí a přeskočil jsem, ale někdo mě chytl za ruku, takže jsem sebou praštil o zeď.
"Baka! Chceš se zabít? Jestli jo, tak tě v klidu pustím." Řval na mě Hikaru. Podíval jsem se pod sebe. Zmocnila se mě závrať. Zem byla strašně hluboko. Nevím, jak je to možný. Zachoval jsem chladnou hlavu, načerpal chakru a přilepil jsem se ke zdi. Já a Hikaru jsme slezli po zdi. Podíval jsem se na něj.
"Díky." Nechtěl jsem to říct, ale přece jen mi zachránil život. Něco mi přišlo, ale divný.
"Kde je Shiori?" Zeptal jsem se ho, protože jsem u jeho brašny neviděl vystrčenou hlavu psa.
"Tobě to, tak budu říkat." Odvrátil pohled. Vykašlal jsem se na něho a podíval jsem se směrem, kde byl les. Nevím, co je v tom lese. Může tam být různá zvěř, plno nepřátel. V tuto chvíli jsem nevěděl, ale vím jednu věc. Je tam Aya. Vyšel jsem do lesa. Hikaru šel za mnou, ale ani jeden z nás nepromluvil. Myslím, že je to i lepší, vztek k němu mě ještě nepřešel, proto jsem taky nevěnoval okolí pozornost, když v tom mě Hkaru chytl za rameno.
"Stůj." Řekl a já si všiml pohledu, kam koukal. Podíval jsem se tím stejným směrem. V měsíčním svitu se blýskaly tenoučké nitky, které by kdokoliv mohl přehlídnout.
"Musíme jít někudy jinudy." Hikaru se otočil a šel nazpátek a já jsem ho šel následovat. Začínal jsem mít větší strach o Aya-chan. Připadalo mi to jako věčnost, jak jsme se trmáceli po lese. Ani nevím pořádně, kde jsme. Na nikoho jsme nenarazili a žádné znamení, podle kterého bychom poznali, kde se Aya nachází. Nikde nebyla ani známka po zápase. Prostě vůbec nic. Ticho prolomil Hikaru.
"Proč se ji snažíš úpěnlivě najít?" zeptal se.
"Do toho ti nic není!" odsekl jsem. Už samotná jeho přítomnost mě rozčilovala. Potom jsem si, ale uvědomil jeho otázku. Ta slova mi hrála v hlavě pořád dokola. Proč se ji snažíš úpěnlivě najít? Otočil jsem se na něj.
"Je to naše parťačka. Je součástí našeho týmu! A ty se mě ptáš, proč se ji snažím najít?" Už jsem svoje emoce nezvládal udržet na uzdě. Ano, je pravda, že je součástí našeho týmu, ale je ještě více důležitá… pro… To jsem mu nemohl říci.
"Na to jsem se tě neptal. Ona je… zdržuje a…" nedořekl to, protože jsem byl, už tak vytočený, že jsem ho chytl za triko pod krkem. Byl jsem hodně naštvaný.
"Už dost! Ona se jmenuje Aya! Nic o ní nevíš, tak konečně mlč!" vztekem se mi třásli ruce, když v tom mi prasklo něco u nosu a kapičky vody se roznesli po celém mém obličeji. Pustil jsem Hikara a podíval jsem se pořádně.
"Bubliny?" podíval se tím samým směrem Hikaru. Těch bublin tam bylo stovky. Už jsem ty bubliny někdy viděl. Tehdy, když jsem trénoval s Aya-chan a ona upadla….
"Aya! Aya-chan!" zavolal jsem.
"Buď zticha! Jestli to je opravdu od ní, tak nás akorát prozradíš!" Hikaru mě chytl kolem pusy. Já jsem se, ale vymanil a rozeběhl jsem se směrem, odkud proudily bublinky. Doběhl jsem k menší pláni. Viděl jsem ji. Ona nemůže být… Byla zavřená v kleci, jako zvíře, které je nebezpečné, ale ona se ani nehýbala. Nikdo kolem nebyl. Jen Aya se svázanýma rukama a ještě ke všemu v kleci.
"Aya! Aya-chan! Otevři oči! Prosím! Aya!" volal jsem a doufal jsem, že mě uslyší.

OC Naruto Kira

30. května 2012 v 14:00 | Aya
Kira

Tadý, tady, No nevím, co bych k tomu napsala. Jo! nevadí, že jsem udělala tu pískovou kouly, teda má to být písková koule. Já jak četla tvůj příběch, tak mě napadlo, že může tvořit kouli z písku, ale jestli se ti to tak nelíbí, tak rekalmaci přijámám =)) další na řadě je Kerin



Shiori-Hana

29. května 2012 v 15:00 | Aya
Info o Shiori-Hana

Jméno: Shiori-Hana
Příjmení: Inuzuka?
Datum narození: 22. 11. 2XXX
Váha: 3,5 kg (12-16)
15 kg (17-18)
20kg (20+)
Výška: 25 cm (11-15),
35 cm (16-18)
37 cm (20+)
Typ krve: AB
Oči: černé
Srst: bílohnědá
Rank: Jounin
Tým: 7- Minato
Sensei: Namikaze Minato
Rodná vesnice: Konohagakure no Sato - Listová
Současná vesnice: Ohńová země, ale ne v Konoze
Chakra:
Oblíbené jídlo: Maso
Co má nejraději: Inuzuka Hikaru
Co nesnáší: Yukio Akira
Jaký je jeho životní cíl:
Kekkei Genkai: Nemá
Rodina
Společník: Inuzuka Hikaru
Otec: neznámí
Matka: neznámí
Vlastnosti: Chytrý, věrný (pokud čtete příběch Aya Akira a víte ještě nějaké vlastnosti této osoby, napište do komentářu *-*)
Jutsu: (dodám =D)


Zajímavosti:

  • Shiori-Hana v překladu znamená Bílý čumák.
  • Když byl malinkej. Hikaru ho nosil v brašně, protože Shiori měl maličký nožičky. Časem vyrostl.

Shiori s Hikarem v Shippuudenu.


OC Naruto Reiko-chan

29. května 2012 v 14:00 | Aya
Reiko

Nooo, tak nějak jsem nevěděla, jestli chceš i tu kšoltovku =D a nevěděla jsem jestli tu cigaretu sjem měla dát do ruky nebo do pusy, Nakonec jsem to udělala takto. =D no reklamaci přijímám *-* a další an ředě je Kira *-*


Inuzuka Hikaru

28. května 2012 v 15:00 | Aya
Info o Inuzuka Hikaru



Jméno: Hikaru
Příjmení: Inuzuka
Datum narození: 21. 11. 2XXX
Váha: 46 kg (12-16)
55 kg (17-18)
59,5 kg (20+)
Výška: 160,5 cm (11-15),
168 cm (16-18)
171 cm (20+)
Typ krve: A-
Oči: černé
Vlasy: tmavě hnědé
Rank: Jounin
Tým: 7- Minato
Sensei: Namikaze Minato
Rodná vesnice: Konohagakure no Sato - Listová
Současná vesnice: Bydlí na území Ohńové země, ale ne v Konoze
Chakra:
Oblíbené jídlo: Maso
Co má nejraději: Shiori Hana
Co nesnáší: pozdní příchody
Jaký je jeho životní cíl: Nikomu o něm neřekl.
Kekkei Genkai: Nemá
Rodina:
Shiori-Hana- pes, Hikarovo společník.
Otec: ____
Matka: ____
Sestra: Inuzuka Tsume
Žena: (je ale ještě nevím, jméno)
Vlastnosti: Dříve Arogantní, sobecký. Později hodný, přátelský. (pokud čtete příběch Aya Akira a víte ještě nějaké vlastnosti této osoby, napište do komentářu *-*)
Jutsu: (dodám =D)


Zajímavosti: SPOILER!

  • Aya byla ta, která dokázala změnit jeho chování a poznat lepší život.
  • Po odchodu Ijima klanu, utěšovával Ayu a staral se o ní.
  • Jednou, kdy chtěl Yukio Akira "znásilnit" Ayu, mu Hikaru rozbil hubu.
  • Jako ostatní z Inuzuka klanu, má i Hikaru psa jménem Shiori-Hana.
  • Po stracení Ayi Akiri, odešel z lstové vesnice. Nikdo neví, jeslti ji šel hledat, nebo se šel podívat za lepším životem.
  • Hikaru v překladu znamená Světlo


Malý Hikaru se svým týmem



Hikaru a Shiori v Shippuudenu




OC Naruto Reita2

28. května 2012 v 14:00 | Aya
Reita

Hai, Hai! Tak tady je to druhé OC. No doufám, že je to alespon trochu dle tvých představ. No přiznávám se s tím kimonem, já nevěděla jak atd, ale tak =D Ale reklamaci přijímám *-* Další na ředě je Reiko-chan



Důležité

27. května 2012 v 19:23 | Aya |  Oznámení
Ahoječky *-* No jak jste si všimli, tak jsem dlouho nic nezveřejnila. Proč? Protože jedeme zítra v Pondělí se školou na plenér (plenér= kreslení a malování v přírodě), tak jsem si všechny články nechala, abych je mohla přednastavit na celý týden. No vlastně jen na 5 dní. Vracíme se v pátek, ale to budu možná nejspíš už mrtvá, protože tam jedeme s jednou fůrií. A proto se tam taky netěším =((( No každopádně, jestli něco hezkého namaluju, tak sem potom, až se vrátím hodím fotky, ale pochybuju, že se mi to povede..... příroda mi zrovna moc nejde. =D
Achjoo. pět dní bez pc a internetu.... no to by mi anitak moc nevadilo. Vlastně mě to vůbec nevadí, alespň si trochu odpočinu, ale vadí mi, že nemůžu sledovat KHR! Já chci pokračovat v KHR, zase je to napínavý, jak kšandy a já to uvidím až po týdnu. No nekleplo by vás? =DDD
Tak dost řečí a tady je rozpis toho, co a kdy zveřejním v přednastaveném článku =))

Pondělí:

14:00 - OC Naruto Reita
15:00 - info o Inuzuka Hikaru (z příběhu- Život Aya Akira)

Úterý:

14:00 - OC Naruto Reiko
15:00 - Info o Shiori-Hana (z příběhu- Život Aya Akira)

Středa:

14:00 - OC Naruto Kira
19:00 - Bonusový díl (Život Aya Akira)

Čtvrtek:

14:00 - Kerin
15:00 - Info o Sachio Ijima Akira (z příběhu- Život Aya Akira)


no snad se Vám to bude líbit *-* a nepište mi ať si to užiji, já tam opravdu s tou furií nechci! o_________O


Tak a nakonec Vám sem házím jedno AMV na KHR *-*


Pláčící chlapec

21. května 2012 v 22:36 | Aya
Život Aya Akira - Pláčící chlapec

Hai, hai, napsala jsem další dílek, tak doufám, že vás tím nenudím, jelikož mě to začalo bavit a půlku jsem psala ve škole na papír =DD a to přepisování do pc. no dala jsem to =DD Tenhle díl, bych chtěla věnovat úplně všem, co se vám můj příběh líbí *-* a přeji krásné čtení *-*

Běželi jsme dva dny a dvě noci, na určené místo jsme dorazili za svítání. Během cesty se nic zvláštního nestalo. Všichni jsme běželi mlčky, občas pár slov prohodil sensei, aby odlehčil situaci, ale my stále byly utaženy provazy našich různorodých pocitů.
Došli jsme k vysoké bráně, která byla postavena nejspíš z cihel a kamení. Brána sama o sobě, měla nejspíš 4 metry a zdivo, které se táhlo od brány do dáli, bylo nejspíš vysoké 3 metry. Říkala jsem si, že moc metrů to zrovna není, když v Konoze je brána a zeď o něco vyšší, než tu. Nakonec jsem si všimla, že zdivo je poničené a na místech jsou postaveny dřevěné ochozy, na nichž byli ninjové z Konohy. Jeden asi z pěti mužů si nás všiml a ladným skokem seskočil z ochozu k nám.
"Jsme čtyřčlenná jednotka vyslaná Sarutobim Hokage z Konohy." Prohlásil Minato-sensei vysokému muži, který stál před námi. Neřekl ani slovo, jen přikývl a pokynul nám, abychom šli za ním. Šli jsme podél zdi západní brány. Široko daleko nebylo vůbec nic, ani krajina tu nevypadala jako krajina, byla to pouhá pustina. Stromy rostly od nás asi kilometr, ale stále na pohled bylo poznat, že krajní stromy, byli ohořelé, některé úplně zničené. Tahle krajina vůbec nepřipomínala lásku, vřelost a klid, jako je doma v Konoze, ale smutek, pláč, bolest a beznaděj. Čím déle jsem tu, tím více mám strach.
Šla jsem za svým týmem, ale mé nohy mě nesly pomaleji, než jsem chtěla. Stále jsem pozorovala krajinu, na které byli viditelné stopy po boji. Teprve později jsem si všimla, že jsme vstoupili do malého tábořiště. Přestala jsem si uvědomovat, že se postupně odděluji od skupiny. Táhlo mě to k jednomu uzavřenému stanu, kde byli slyšet, nářky, pláč, vzdychy. Naskočil mi mráz po celém těle a nemohla jsem popadnout dech. V hlavě mi bušilo srdce a bylo mi na omdlení. Přesto jsem zvedla pravou ruku a chytla látku, která zakrývala vchod do stanu. Když jsem byla pevně rozhodnutá, že odkryji vchod do stanu, někdo mi položil ruku na levé rameno. Celá strnulá jsem se ani nepohnula.
"Sensei říkal, že se máme držet u něj a nechodit sami, kam se nám zlíbí."
"Hikaru!?" otočila jsem se za známým hlasem. Ten začátek řekl slušně, ale ten konec už řekl s trochou jízlivostí. Ale nemyslím si, že to myslel špatně. Anebo mi to bylo spíše jedno, hlavně, že tu se mnou byl. Ještě jednou jsem se podívala na stan, kde se stále ozývaly hlasy, a poté jsem se otočila na Hikara a kývla jsem na něj, že můžeme jít zpět. V ten krátký moment, než jsme oba vykročili, jsem si všimla jeho obličeje. Byl zamračený a zároveň nešťastný a jeho pohled směřoval na vchod stanu.


Příštích dvou dnech se nic zvláštního nestalo, co jsme jako tým 7 dorazili k západní bráně. Sensei nám hned první den udělil rozkazy a rozdělili jsme se po dvojicích na noční hlídku. Ve dne jsme občas odpočívali, ale většinou pomáhali se vším, co bylo v tábořišti zapotřebí.
Třetí noc jsem měla první hlídku se senseiem. Ani jeden jsme moc nepromluvili. Noční ticho, však prolomil výbuch na pravé straně od západní brány, zrovna u místa, kde bylo tábořiště. Minato-sensei hned zpozorněl.
"Počkej tu!" zavolal a rozeběhl se směrem, kde před chvílí byl výbuch. Já se začala bát, jelikož jsem zůstala jediná na ochozu západní brány. Stále jsem koukala dopředu, kde bylo už nepřátelské území. Všude byl, ale klid, jen od místa, kde byl výbuch se řinul kouř.
Po chvíli jsem, ale uslyšela dětský pláč. Na našem území nikdo nebyl, a proto jsem se naklonila přes hradbu, kdybych nebyla na tom ochozu, neměla bych ani ponětí, že tam to dítě opravdu bylo. Ale jak se tam dostalo? Co tam vůbec dělá, když je kolem válka. Válka! Někdo ho může zabít! Teď jsem přemýšlela jen o tom dítěti. Musím ho dostat do bezpečí. Věděla jsem dvě věci, že se bojím a raději bych zůstala tam, kde jsem, ale věděla jsem, že ho musím zachránit. Bránu otevřít nedokážu. Je z masivního dřeva a na mě moc veliká! Spustila bych se po laně, ale v žádné blízkosti jsem lano neviděla. Napadla mě už jen jediná věc. Chakra! Soustředila jsem se, do svých nohou a rukou jsem nahromadila chakru a poté jsem přelezla plot a lezla jsem po zdi, až dolů na zem. To dítě pořád plakalo, a tak jsem se k němu rozeběhla. Sedělo zády ke mne. Doběhla jsem k němu a opatrně jsem ho chytla.
"No tak… už neplač, jsi v bezpečí." Snažila jsem se ho uklidnit. Dítě asi ve věku 6 let přestalo plakat. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli to byl chlapec nebo holčička, ale typovala jsem spíše na chlapce.
"Hodný chlapec, všechno bude dobré. Hodný chlapec." Stále dokola jsem opakovala.
"A ty jsi hloupá! Hloupá! Jsi na nepřátelském území!" trhavými pohyby se hlava toho chlapce otočila o devadesát stupňů. Naposled řekl slovo hloupá. A usmál se. Jeho obličej byl škaredý, celý od krve. Vyceněné špičaté zuby a ústa otevřená do největší šíře. Zaječela jsem a chlapce pustila, vlastně ani nevím, jestli to byl člověk. Jakmile jsem, zaječela, pocítila jsem malátnost v mé hlavě a poté se sesunula na zem.



Otevřela jsem oči a zamžourala jsem do toho jasného světla. Zvláštní místo. Sedla jsem si. To světlo nebylo nepříjemné, právě že naopak. Cítila jsem se tak, tak uvolněná, jako kdyby mi tu žádné nebezpečí nehrozilo. Začala jsem rozeznávat barvy. Světle modrá, bílá a tmavě modrá, kde jen jsem tyhle barvy viděla? Přišli mi strašně povědomé. Už jsem je někdy viděla, vím to jistě, ale moje hlava si nemůže vzpomenout. Ty barvy se vznášeli. Ne kdepak, oni se nevznášeli, ony tekly a zároveň se klouzali… jako voda. Voda! Tyhle barvy jsou na našem znaku klanu v kapce, ale kde se tu vzala. A kde to vůbec jsem?
Zvedla jsem se z místa a pomalu šla, ani nevím kam barvy, tedy vlastně voda plula se mnou. V dáli se začínalo něco rýsovat. Slyšela jsem šplouchat vodu. Jezero? Moře? Když jsem se podívala pozorně, zahlídla jsem něčí siluetu. Ten někdo se na mě otočil.
"Roka!" i hned jsem se za ním rozeběhla a objala ho kolem krku. Voda, z které byl stvořen, mě polaskala po tváři. Cítila jsem jeho úsměv. Roka si lehnul a já si opřela hlavu o jeho bok. Kdyby tohle udělal, kdokoliv jiný, nejspíš by se utopil. Já jsem se však naučila s chakrou, tak dokážu udržet tenkou mezeru mezi námi.
"Roka? Kde to teď jsme? Vůbec si nepamatuji, že jsem tu někdy byla." Zeptala jsem se ho a pozorovala mihotající tři barvy.
"Nevím, jak bych to správně popsal, ale podstatě se teď nacházíš v tvém podvědomí. Nepamatuješ si to proto, že jsi tu ještě nikdy nebyla, má milá." Dopověděl.
"Co tu vlastně dělám? Neměla bych být na zemi?" při téhle poslední otázce jsem se zamračila, protože jsem si nemohla vybavit, co se stalo.
"Někdo tě nejspíš omráčil, cítil jsem to. Když jsi omráčená nebo v komatu a nevíš o sobě, automaticky se dostaneš do svého podvědomí, kde jsem já. Díky mě ti nikdo nemůže vlézt do hlavy, aby zjistil, co jsi zač." pronesl Roka.
"Aha, takže tady jsem v bezpečí." Zeptala jsem se.
"Ano, tady jsi v bezpečí, dokavaď se neprobudíš." Vysvětlil. Najednou jsem si všimla bublinek, které poletovali kolem nás, bublinky nebyli duhové, ale měli všechny tři barvy našeho klanu.
"Na co jsou tyto bublinky?" byla jsem zvědavá.
"To se brzy dozvíš." Roka zvedl hlavu a koukl se na mě svými hnědými oči, jako jsem měla já.
"Už je načase jít." Prohlásil.
"Ale…" chtěla jsem protestovat, ale věděla jsem, že proti Rokovi, bych prohrála na to tata. Nechtělo se mi odtud, byl tu takový klid. Přála jsem si zůstat. Ale někdo mě volal. Slyšela jsem něčí hlas, jak neustále opakuje mé jméno. Ten hlas byl čím dál tím silnější.
"Seiji?" pronesla jsem jen tak. Roka přikývl a kolem mě se začalo všechno motat.

Následující - Gomenasai Minna díl 13

RPC od Dia *-*

21. května 2012 v 20:22 | Aya |  Fotky
Aya a Dia

Kyáá Arigato gozaimasu *-* je to boží, a.. a... je to tak kawaíí, že nevím, co víc bych k tomu napsala *-*


Směr Mariánské Lázně

18. května 2012 v 22:35 | Aya |  Oznámení
Směr Mariánské Lázně

Kyáá jiste si všimli, že Katty-Hinata mi udělala nový designe! Je naprosto úžasný, jako všechny od Katty *-* Arigato Gozaimasu Katty-Hinata-chan *-*

Dále... Tu dnes za mnou ze školy přišla Vívuš, měla přijít i Anet, ale nastali komplikace, takže se to určo vynahradí jindy *-*. můžu vám říci, že byla nehorázná prdel. Pracovali jsme totiž na Cosplayi, =DDD Takže od Sněhulákovou Vívu po vysávání mého obličeje, jsme to zvládli =DDDD Teda ještě to není hotoví, ale je to =DDD Bože lidi, já budu mít na hlavě žábu!!! =DDD Proč já přistoupila na to, že na Advík půjdu za Frana, vždyť se do toho vlaku ani nevlezu! =DDDD Ale sranda byla, Můj pokoj vypadal s tím polystirenem, jako v troskách, ale uklízecí četa jako já, to uklidila. =DD Takže v poho =DD

Dnesak. No chtěla sjem vám přednastavit články na sobotu, aby jste si mohli číst atd a co sjem udělala. nic =DDD Jako vždycky. =D Takže Gomene *-* Dneska už nic neudělám, jelikož se chci zase dívat na KHR. No sjem za 60 dílem a nehorázně to žeru *-*. A stále je to napínavý jak kšandy. =D Takže jsem neudělala ani RPC, ani sjem nenapsala povídku. Tak mě snad omluvíte =)) Protože, to anime je pro mě v tuto chvíli přednější, protože je jak sjem říkala, napínavý jako kšandy =DD

A teď se dostávám k tomu, že zítra jedu do Mariánek a za kým jiným než za Dorčou a Lunou, *-* No tentokrát jedu sama a přespím tam ze soboty na neděli, takže mě tu očekávejte spíše, až v neděli večer. *-* Takže děcká mějte se fanfárově a užijte si víkend jako já. *-*


Toto jsou úžasné Cosplaye, z anime Katekyou Hitman Reborn, to které momentálně sledujíí. *-*


Layout hotový =DD

18. května 2012 v 21:14 | Katty-Hinata
Takže doufám že se layout líbí =)))
Nastavování mi nedalo takovou práci,ale myslím si,že tak špatný není =DDD
No,to posuďte sami =))

Mise třídy C

14. května 2012 v 22:46 | Aya
Život Aya Akira - Mise třídy C


Ano, napsala jsem další díl Ayi, díky jedné osobě, které bych tento díl chtěla věnovat a to je Lisa Tori. Arigato Gozaimasu, ty jsi mě k tomu opravdu dokopala. =D No vím, že sjem chtěla napsat o tom, jak budou už na misi, ale tak nějak mi to vyšlo zatím takhle, ale tak stějně přeji krásné počtení *-* no je to poměrně krátké, na dvě stránky =D ale stejně jsem to potřebovala ufiknout tam, kde jsem to potřebovala =D

Podíval jsem se na svoje žáky, jestli mě poslouchají. Někteří vypadali nezaujatě, jiní zase poslouchali a jiní… Iruka si povzdechl. Stoupl si a šel směrem, kde seděl Naruto. Když si ostatní všimli, že se Iruka zvedl, utichli a pozorovali ho, co se chystá udělat. Naruto si to mezitím pospával na stole s bublinou v nose. Iruka uchytil pevně listy s příběhem Ayi Akiri a praštil ho s ním po hlavě.
"Naruto! Už zase spíš při hodině!" Všichni se začali pochechtávat, když si Naruto začal hladit bouli na hlavě. Iruka se otočil na Kibu.
"A ty se nesměj! Pro tebe to platí taky!" Kibovi sklaplo a všichni se začali smát zase jemu. Iruka si znovu povzdechl. V tomhle kraválu se nedá nic dělat, asi bylo lepší číst, i přes to, že půlka třídy spala. Jak asi na tom byli učitelé přede mnou? Říkal si sám v duchu a pozoroval třídu.
"Hmm, tak kdy začnete zase číst? Uplynula teprve hodina a pro dnešek mám něco na práci a nejen tu vysedávat a poslouchat, tak to, prosím, dočtěte." Sasuke domluvil.
"Sasuke-kun!" Děvčata se opět rozkřikla.
"Hej! Náhodou ten příběh je zajímavej!" Začal Naruto hulákat na Sasukeho.
"Jo? Tak mi řekni, co bylo v předposlední kapitole." Ušklíbl se Sasuke.
"No… etoo…" Začal se šklebit. Naruto… Iruka bezmyšlenkovitě potřásl hlavou. Sedl i na místo a začal číst, všichni umlkli.


Všechen svůj volný čas jsem trávila s Yuri. Nemyslela jsem na to, že by měla… Prostě tu byla, byla tu se mnou a to bylo nejdůležitější. Mise jsem plnit musela, ale nechodila jsem ve volném čase ven. Seiji chodil za mnou, i přes to, že nejspíš poznal, že mě něco trápí, nechal mě, ať mu to řeknu sama, ale já nemohla. Nechtěla jsem na to myslet, proto jsem mu nic neřekla a já jsem vděčná za to, že se mě nesnaží vyslýchat.
Seděla jsem s Yuri na posteli. Ukazovala jsem jí, jak se skládá jeřáb, když v tom mamka přišla do pokoje. Podívala jsem se na ni.
"Aya, přišel za tebou Seiji." Podívala se na mě starostlivě.
"Proč nejde dál?" zeptala jsem se ji, ale mamka jen pokrčila rameny. Váhala jsem, mám jít? Nemám jít? Šla jsem. Když jsem vylezla z domu, hned u dveří stál Seiji. Měl jiný výraz v obličeji a skoro celý bílí.
"Co se děje?" lekla jsem se.
"Máme misi. Musíme hned za Hokage, už tam na nás čekají." Zamračila jsem se, ale hned jsem šla. Když jde o Hokage, musí jít každý hned. Cestou Seiji nic neřekl, i když jsem se snažila vyzvídat. Proč? Možná sám toho moc neví. Šli jsme teda oba mlčky, až jsme dorazili ke dveřím Hokage. Zaklepala jsem a oba jsme vstoupili. Naproti hned seděl za stolem Hokage, s opřenou hlavou o svoje založené ruce a tvářil se zamračeně, ovšem takhle se tváří pořád. Vpravo stál Minato-sensei a po jeho levici, jak jinak než Hikaru a v tašce měl Shiori-Hana, kterému čouhala hlava. Zajímalo by mě, proč ho nosí pořád v tašce. Ale čeho jsem si všimla, bylo, že Minato se na nás usmál a Hikaru byl v obličeji skleslý. Ostatně vůbec nám neřekl, že jdeme se Seijim pozdě, což je divné. Když jsme vstoupili do místnosti, pozdravili jsme.
"Tak konečně jsme kompletní. Tímto vám udávám misi. Potřebujeme obranu na západní hranice Ohnivé země. Je to mise třídy C. Proč dávám, zrovna tuto misi Geninům jako jste vy? Protože ostatní jsou buď ve válce, nebo plní jiné důležité mise a tady v Konoze, už není nikdo. Proto potřebuji vyslat vás. Jde jen o udržení, jen do té chvíle, než na místo dorazí jiní Ninjové. Hodně štěstí." Stařík hokage domluvil. Tyhle slova byla velmi vážná. Mise třídy C, zamrazilo mě v zádech. A nemohla jsem popadnout dech. Jsme jen Geninové, a pokud nás na těch hranicích napadne Deštná vesnice, můžeme klidně umřít. Z mých myšlenek mě vytrhl hlas senseie.
"Jděte si prosím sbalit své potřebné věci. Sejdeme se u západní brány za 15 minut." Hlas senseie utichl a my jsme se rozutekli. Než mi stačil Seiji utéct, řekla jsem mu, že si ho vyzvednu u něj doma. Přece to mám při cestě.
Vešla jsem do domu a stále jsem byla skleslá. Hned u dveří mě objala mamka, měla slzy na kraji svých hnědých očí. Věděla to, věděla, že nás Hokage pošle na takovou misi.
"A co ty?" Na víc jsem se nezmohla, měla jsem velký knedlík v krku. Máma je taky dobrá kunoichi, je divné, že tu zůstává. Mohla jít s námi a pomoct nám.
"Já mám misi na dnes večer. Víš je to tajná mise. Víc ti říci nemohu." Políbila mě a přitiskla si mě více k sobě. Ten dotek, ten krásný hřejivý dotek matčina obětí. Vydržela bych déle, ale čas mě tlačil.
"Musím jít." Pípla jsem. Chtěla jsem si jít sbalit věci, ale mamka mě zastavila.
"Já ti je už připravila," přes svůj mokrý obličej se usmála. "běž se rozloučit s Yuri. Čeká na tebe." Neváhala jsem a běžela jsem k ní do pokoje. Ještě před dveřmi jsem si otřela oči, aby si ničeho nevšimla. Vešla jsem do pokoje. Objala jsem ji, řekla jsem ji, že jsem dostala misi, a přesvědčovala ji o tom, že je lehká, aby alespoň nebyla rozrušená, jako já a ostatní. Možná je to naposled, co ji vidím. Na rameni mě něco malého zastudilo, podívala jsem se, co to bylo. Usmála jsem se, byl to ten přívěšek, který sem dala Yuri. Přívěšek se znakem našeho klanu. Nosí ho na krku, od té doby, co jsem jí ho dala. Políbila jsem Yuri na čelo, jak jsem to vždycky dělávala a rozloučila se. Mamka mi pomohla nasadit baťoh a ještě jednou se mnou rozloučila.
Přišla jsem k Seijimu domu. Všechnu tu bylo tak krásně rozkvetlé. Nejkrásnější zahrada v Konoze. Viděla jsem, jak se Cho mamka Seijiho loučí stejným způsobem, jako moje mamka. Myslím si, že kdyby nebylo slovo Hokage, ony by nás nikam nepustili. Asi si ještě nedokážu představit, jaké to je být matkou a nechat jít své dítě na těžkou misi. No, na to jsem až moc malá, než abych to pochopila. Vím jen to, že se na tuto misi bojím a to hodně.
Seiji přišel ke mně. Kývla jsem na něj a spolu jsme šli k bráně. Oba dva jsme dorazili na minutu přesně. Hikaru se Shiori už tam byli. Nakonec přišel i Minato-sensei.
"Týme, tímto nám začíná velmi důležitá mise. Momentálně je důležité být týmem a zůstat týmem napořád. Je důležité zůstat pospolu a věřit jeden druhému. Týme 7, vyrážíme." Zavelel Minato-sensei. Byl velice klidný a nezapomněl na svůj úsměv, kde mu ve větru zavláli vlasy, které mu rámují obličej. Všichni jsme vyšli. Já se zastavila před bránou, která vedla do Konohy. Opouštím svůj domov, a už se možná nevrátím. Někdo mě, ale v tu chvíli chytl za ruku.
"Seiji." Řekla jsem spíše pro sebe.
"Neboj. Vrátíme se, oba dva. Společně se vrátíme všichni." Usmál se a jeho načervenalé hnědé vlasy, které často nosíval rozcuchané, se zaleskli ve svitu slunce. Jen jsem přikývla a nechala jsem svoje nohy, aby šli za Minatem a Hikarem. Minato už čekal na kopci, a poté jsme jako tým 7, vyrazili na misi třídy C. Svoji důvěru jsem dala celému týmu.


OC Naruto Reita

14. května 2012 v 17:56 | Aya
Reita

No stále jsem asi přesvědčená o tom, že chlapce neumím =DD Ale tak mě se to líbí, záleží na tobě =D reklamace přijímám =)) Nevím proč, ale kdyby měl blondaté vlasy, připomínámi jako Legolase z Pána prstenů =DD A chtěla jsem se zeptat, jelikož jsi zase jako další na řřadě, tak jak jsi to myslela s tím Kimimarem =)) děkují *-*


OC Naruto Miphyra

14. května 2012 v 14:22 | Aya
Miphyra

Áááá tak snad jsem to od tebe všechno pochopila, =DD když jsi mi tam psala samé opravy =D ale tak doufám, že se ti líbí a pokud ne, tak reklamaci přijímám, jak jinak že? =DD jinak žádost o SB taky =)) no asi bych k tomu nic nedodala, asi jen to, že jsem původně zapomněla na to žluté tričko =D takže jsem ho tam potom dodělala =D další na řadě je Reita *-*


Shounen ai = Natsuki a Shou

13. května 2012 v 0:27 | Aya
Shounen ai = Natsuki a Shou

Nooo, tak s Vívuš jsme se dali do psaní a tentokrát z toho vzniklo Shounen ai místo Yaoi, ale i tak snad se vám to bude líbit *-* jako ty předešlé. Přeji krásné počtení *-*



Shou: *sedí ve svém pokoji na posteli s žabkou na hlavě a kliká si na mobilu a projíždí obrázky... lépe řečeno fotky. Fotky spícího Natsukiho*

Natsuki: Začne dělat bordel po celém baráku, protože mu někdo sundal brýle a naštvala ho beruška!

Shou: EEK?? Co to ten mamlas vyvádí? *zděšeně se podívá po Natsukim a přitiskne se ke zdi* Naaaatsuki! Natsuki!!! *začne volat, i když netuší že Natsuki nemá brýle a stal se z něho Satsuki*

Natsuki: Se otočí za hlasem a spozoruje Sya. nasadí svůj výraz rozzuřenýho býka. A bude se snažit Sya praštit.

Shou: *na čele se mu objeví kapky potu a uhne Satsukiho pěsti* H-hej ty idiote!!! Kde máš brejle?!

Natsuki: "uááááááááááááááá!!!! Beruška!!!!!!!!! Beruškááááááá!!!"

Shou: *nechápavě se podívá na Satsukiho* B-b-b-beruška? Ty kreténe... TY SE BOJÍŠ BERUŠKY??? *nasraně se postaví na postel a dá Satsukimu po hlavě*

Natsuki: Auuu! Beruškaaa! Beruškááááá!!!!!! Začne honit Sya po pokoji.

Shou: *má niagáry v očích a zdrhá po pokoji před Satsukim* NÉÉÉÉÉ NECH MI BEEEEEEEEEEEJT!!!

Natsuki: Zakopne o Syovo hadry a stačí se chytnout Sya za kalhoty a jak spadnul, tak mu svlékl kalhoty až dolů. Byli vydět jen růžové kawaíí trenky. *-*

Shou: *zrudne jak rajče a protože měl stažené kalhoty ke kotníkům tak sletěl na zem taky*

Natsuki: "hmmm." Pomyslííí si. "Syo!!!!!!§ kde mám brýle!!!!!!!" Nevidím to pořádně!! =DDDDDD

Shou: Jak to mam doprdele vědět??? Di si raději honit svoje berušky... a PUST MOJE KALHOTY!!! *stáhne si dolu tričko přes trencle aby nebyly vidět*

Natsuki: "Natsuki!! Na berušky kašlu! Já chci tvoje trencle.... ehmm chci říct kalhoty... Ne já chci svoje brejle. Dojdi mi pro ně!"

Shou: Jak já am sakra vědět kde si je nechal!!! Doprdele Satsuki tak ty kalhoty pust!!!!

Natsuki: "Ale já bez těch brýlí nic nevidím! Myslím, že jsem brýle nechal při zápasu s beruškou někde v kuchyni." a stále drží Sya za kalhoty. =DDD

Shou: *vyvlíkne se z kalhot a stále si zakrývá svoje trencle. Zvedne se, upaluje do kuchyně, veme brejle a vrhne se na Satsukiho aby mu ty brejle nasadil. Když se konečně Natsuki probral, stále si zakrýval trencle* hovado jedno... *řekl, otočil se a sklonil se pro své kalhoty*

Natsuki: "Syo? to je nová moda, chodit ve spodním prádle?"

Shou: Jasně že není ty debile!!! Čí myslíš že je to vina že tu běham tak- *nedopoví to páč si uvědomí, že Natsuki o Satsukim neví. Začne si natahovat kalhoty ale protože si přišlápnul nohavici, sletěl na zem s kalhotama pod koleny*

Natsuki: Sya včas zachytil. "Můsíš být více opatrný.Víš, že jsi křehký jak pírko." a postavil Sya zpátky na nohy.

Shou: *zrudne ještě víc* Tím chceš říct jako co? Že sem malej a hubenej?? ...To je jedno ale můžeš mi už konečně pustit. *řekne když si uvědomí, že ho Natsuki pořád drží rukama kolem hrudi při čemž má rozpačitý výraz*

Natsuki: "Oo jasně, jasně, promiň, promiň." Usměje se na Sya. "dneska ti to vážně sluší, nejdem se někam projít? Je dnes pěkně." Natsuki nasadí Syovi jeho nejoblíbenější klobouk na hlavu.

Shou: *konečně si natáhne kalhoty a utáhne pásek* Mě je to jedno. Ale zveš mě na zmrzlinu!!

Natsuki: "Hai." šli kolem cukrárny Syovi koupil pistáciovou zmrzlinu, kterou má nejradší a Natsuki si koupil práškové lízátko a šli směrem, kde bylo dětské hřiště. "Syo, dej mi ochutnat."

Shou: ... *neochotně dá zmrzlinu blíž k natsukimu a nechá ho ochutnat* Nesežer to všechno!!

Natsuki: "Hmmmm vítečná." olízne se "Chceš ochutnat moej lízatko?" Ikdyž se poté pozastavil, jelikož z toho lízátka byla skoro už jen tyčka. trochu se začervenal.

Shou: ...dej to sem *naklonil se a líznul si při čemž byl taky červenej. Šli pořád dál až došli k velkejm betonovejm rourám, když začalo pršet* Poť se schovat! *hejkne na Natsukiho, vezme ho za ruku a táhne ho dovnitř tý roury*

Natsuki. Syo ho zatáhl do nějaké ďoury- roury. Když začalo lejt jako zkonve. No tak trošku to bylo těsné, takže se Natsuki nalepil na Sya. "Není ti zima? Doufám, že ses nenachladil. To by potom znamenalo, že onemocních a to bych se potom o tebe staral a nosil ti čajíček do postýlky a potom třeba pejska bych ti přinesl a potom bych si lehl k tobě a zahřál tě." Na tom konci se zasnil a povzdechl si.

Shou:Nech si snění na jindy! *začne se od Natsukiho odklánět ale páč je mu zima tak jenom trošičku*

Natsuki: "Syo? vzpomínáš si jak jsem se tě snažil zachránit, když jsi vysel na tom stromě?"

Shou: He? Jak by sem si to mohl pamatovat?

Natsuki: "Co? ty jsi to nepamatuješ?"

Shou: ...ne-e. *dá si ruce křížem páč je mu celkem zima a zamyslí se*

Natsuki. Trochu sklamanej, ale když si všiml Sya, že se klepe zimou, tak mu nakonec řekl."Víš, že lidi se nejvíce zahřejí, když jsou nahý a vedle sebe?"

Shou: N-n-n-n-nazíí???? *kukne se na Natsukiho, jako by mu nevěřil co právě řekl. Fuuu větříček Shou se ještě víc schoulil*

Natsuki: Se natáhl po Syovi. Objal ho a třel mu ruce, aby mu bylo tepleji.

Shou: *zrudnul ale protože mu fakt byla zima tam se k Natsukimu přitulil* N-nemysli si že to dělam kvůli tomu že by sem tě měl rád, ale protože je mi zima! *řekne výmluvně*

Natsuki: "Ano, já vím" usmál se na Sya a přitáhl si ho více k tělu.

Shou: *neprotestoval, naopak. Opřel si tedy o Natsukiho hlavu a jenom koukal ven jak prší. Klesala mu víčka až je zavřel a usnuuuul*

Natsuki: Se usmál a byl š´tastný, že má někoho jako je Syo. Chvíli koukal na Sya jak spí. Je tak strašně Kawaííí *-*. Po chvíli mu také klesla víčka a také usnul. Usnul se Syem v náruči

Důležité k povídce Každá mince má dvě strany

12. května 2012 v 2:20 | Aya |  Oznámení
Důležité k povídce Každá mince má dvě strany!

Já jsem si ze začátku říkala, že je blbost psát zrovna tento článek, ale tak mě přesvědčilo, že není. Chtěla jsem do této povídky, zařadit všechny SB, ale i oblíbené lidi s kterými asi SB nejsem, ale dala jsem si je do oblíbených, protože se mi líbí jejich blog =)) a ráda tam chodím. Zkrátka řečeno, u některých nových příchozích nevím, jak vypadají v anime podobě a ani jejich charakter (no ten si spíše udávám sama, jak se mi hodí, ale stejně by ste mohli sem napsat svoje přání.
Proč to sem píšu? Protože jsem si řekla, že je zbytečné to psát každýmu zvlášť na blog.

Takže prosím, Ti co rádi čtou povídku Každá mince má dvě strany, tak mi prosím vás napište do komentářů vzhled vaší postavy a jestli chcete, tak i chování, ale jak říkám, to si můžu pozměnit, záleží na tom, kdo, co napíše. =))

Arigato-mina *-*

Yuri Akira

12. května 2012 v 1:10 | Aya
Info Yuri Akira


Jméno: Yuri
Příjmení: Akira
Datum narození: 5. 5. 2XXX
Váha:
25 kg (6-9)
29 kg (10-11)
35 kg (12)
Výška:
60 cm (6-9)
76 cm (10-11)
95 cm (12)
Typ krve: A+
Oči: hnědé po matce
Vlasy: světle modré, jako celý klan
Rank: student
Tým: žádný
Sensei: žádný
Rodná vesnice: Konohagakure no Sato - Listová
Současná vesnice: Konohagakure no Sato - Listová
Chakra: Vodní
Oblíbené jídlo: Mořské plody
Co má nejraději: Aya Akira
Co nesnáší: strach
Jaký je její životní cíl: Běžet se svojí sestrou Ayou po zemi.
Kekkei Genkai: Ryou (Koufuga -želva)
Rodina
Otec: Kiyoshi Akira
Matka: Miyako Akira
Sestra: Aya Akira
Vlastnosti: Milá, hodná (pokud čtete život Aya Akira a víte ještě o nějaké vlastnosti, napište do komentářů, děkuji *-*)
Jutsu: žádné

Zajímavosti: SPOILER!

  • Yuri je už od narození ochrnutá na obě nohy. Nikdo neví proč. Většinou je na vozíčku nebo leží v posteli.
  • U Yuri se projevila rakovina, její lékařka je Tsunade, která sama neví, co je to za nemoc, jen se smutkem, musí rodičům oznámit, že ji odcházejí orgány.
  • Yuri také od narození velmi špatně mluví, vlastně nemluvila vůbec, ale s Ayou se snaží mluvit.
  • V den svých 12 narozenin, kdy se u ní objeví Kekkei Genkai Ryou zemře, jelikož to její slabé tělo nevydrží.
  • Chtěli ji pohřbít mimo ninjovskej hřbitov pro obyčejné lidi. Tehdy udělala Aya takovej povyk, že Yuri pohřbili mezi ninji.


Yuri a Aya



Yuri a Koufuga


OC Naruto Alega

11. května 2012 v 20:05 | Aya
Alega

lidi jsem zpátky =)) test jsem napsala na dvě celé stránky, takže z toho mám dobrý pocit a to jsme psali ještě z češtiny a matiky (jak já ji nesnáším =DD) ale jsem spokojená, i když nevím, jak to dopadne =DD

Takže tady OCčko pro Alega, chtěla jsi akční pozu, máš ji mít =)) doufám, že se líbí a pokud ne reklamace přijímám =)) další na řadě je Miphyra, Marionette Dragneel~ *-*


Nejdražší z nejdražších

9. května 2012 v 22:08 | Aya |  Oznámení
Já a Brácha

Já vím, že sem dávám zase povídání, ale chtěla jsem to zdělit, nebo se o tom podělit, nebo vám dát šanci se zamyslet? Já sama nevím. Vím jen to, že jsem za svého bráchu nekonetsetkrát vděčná. Jsem ráda, že to byl on, kdo jako první vylezl na svět a čekal pět let na mě, aby mě mohl chytit do náručí a starat se o mě. Mám plno příbuzných, jak sestřenice, tak i bratrance, ale bráchu mám jen jednoho.
Včera jsme dostali od táty, za úkol schrabat seno na "louce". Řekl nám, ať to schrabeme oba dva potom k večeru, až nebude horko. Tak jsem si šla mezitím dělat úkoly do školy (jak jinak než malování návrů...) Když mě potom zavolala babča, abych šla dát kočkám jídlo. Šla jsem ven a všimla jsem si, že brácha už schrabává seno. Ihned jsem dala jídlo kočkám a běžela mu napomoc. Jakmile jsem doběhla sprdla jsem ho. =D Proč mi neřekl a šel na to sám. A víte, co mi odpověděl? "Dělala jsi úkoly, nechtěl jsem tě rušit." Mě se v tu chvíli vytvořil úsměv na tváři, byla jsem moc ráda, ale nakonec, co ze mě nevypadne. "Ty jsi blbec." Ono milující sestra já =DD (ale nemyslela jsem to špatně!). Běžela jsem si pro hrábě. No našla jsem jen vějířovité plechové na listí. Udělala jsme dvě cestičky a umírala u toho, jelikož s těma hráběma to šlo fakt blbě. S bráchou jsme si poříd povídali a já ze srandy si sedla do prostřed louky a řekla jsem mu, ať maká, a že já ho budu korigovat. Měli ste vidět, jak se smál. Místo toho, aby mě přetáhl hráběmi a řekl, aby hejbla kostrou, tak se jen smál. V ten moment jsem si vzpomněla na naše dětctví.
Co si pamatuji z děctví. Když mi bylo 6-14 jsem bráchu... přiznám se. Neměla jsem ho vůbec ráda. Proč? Protože to byl vždycky on, kdo mě prudil a já brečela a dostávala za to vynadáno. On se vždycky potom jen za rohem smál. Pro mě hrozný časy. Když mi bylo 15, měla jsem menší aférku s klukem. Brácha byl první, kdo o tom věděl. První komu jsem to řekla. A já mu důvěřovala. Je mi 18 a svěřuju se mu pořád. Tolik jsem něřekla ani rodičům, co jemu. když jsem udělala maler, šla jsem s ním za báchou, on to nikomu neřekl a nechal si to pro sebe. Bráchu bych fakticky za nikoho nevymněnila.
Když jsme to seno měli už v polovině schrabané, začala jsem po těch kupkách lést a říkala jsem, že jsem se dostala na hory, a že lezu po Aljašce, Alpách a Sněžce. Brácha akorát kroutil hlavou, smál se a snažil se mi vysvětlit, že Aljaška je úplně někde jinde než Alpy. Nakonec jsme to nahrabali na jednu kupku. A já na to koukala a hrozně mě lákalo do toho zkočit. Brácha už chtěl jít, ale já na něj. "Počkej! A Koukej!" Do toho sena jsem zkočila po zádech celá (upozornuji, že jsem měla kratasy a tručko =D) Se slovy "ty jsi taky pěknej tetřev" mě šel zvednout a snažil se mi pomoc, ze sebe dostat tu slámu. =DD
Potom jsem nám udělala ledovou tříšt a sedli jsme si ven na terasu. Těch zážitků s bráchou mám spousty. Když se nudím, a není u něj zrovna ta jeho. Tak jdu k němu dopokoje a oxiduji mu tam. Většinou tam usnu na jeho posteli. =DD
Jak říkám Nikdy bych bráchu za nikoho nevymněnila, ať si říká, kdo co chce. Já ho mám ráda. *-* Tím jsem chtěla jen naznačit, že pokud máte malé sourozence, a otravujou vás. Věřte, že až budou starší. Půjdou za vámi a budou chtít třeba obejmout, nebo je bude něco trápit a vy budete jediný komu se svěří. pamatujte na to. *-*


Poté bych se chtěla omluvit, že zítra nebudu na pc, v pátek píšeme důležitou písemku, tak se budu učit =)) tak mě omluvte.
Dále mějte ohledy na chyby pokud tam jsou. Psala jsem to po tmě a jsem líná to po sobě číst znovu =D
a chtěla jsem jen napsat, že Diza Elstron Hitsunaki si ráda přidám mezi SB, promin že jsem ti hned neodepsala, ale dnesak na pc už to nezvládám =)) Takže se zatím mějte krásně Oyasumi-Mina *-*

Ijima Seiji

8. května 2012 v 9:10 | Aya
Info Ijima Seiji

Jméno: Seiji
Příjmení: Ijima
Datum narození: 2. 4. 2XXX
Váha: 49 kg (12-16)
58 kg (17-18)
61 kg (20+)
Výška: 163,5 cm (11-15),
172 cm (16-18)
179 cm (20+)
Typ krve: AB
Oči: zelené
Vlasy: hnědé až načervenalé
Rank: Jounin
Tým: 7- Minato
Sensei: Namikaze Minato
Rodná vesnice: Konohagakure no Sato - Listová
Současná vesnice: Sunagakure no Sato - Písečná
Chakra: Země
Oblíbené jídlo: Sushi, rámen
Co má nejraději: Aya Akira
Co nesnáší: násili k nevinným
Jaký je jeho životní cíl: Stát se členem ANBU.
Kekkei Genkai: Nemá
Rodina
Otec: neznámí
Matka: Cho Ijima
Žena: Aya Akira
Vlastnosti: unáhlený, někdy nemotorný, ochranitelský, zbrklí, hodný (pokud čtete příběch Aya Akira a víte ještě nějaké vlastnosti této osoby, napište do komentářu *-*)
Jutsu: (dodám =D)

Zajímavosti: SPOILER!

  • Jako jedinný vzhlížel na Ayu jako na osobu, která je stejná jako všechny ostatní. Nechápal, proč se s ní nikdo nebavil. Snažil se s ní promluvit, ale ona vždycky utekla.
  • Aya mu prozradila tajemství klanu Akira. Stali se nerozluční přátelé. Byl neskutečně rád, že je ve stejném týmu jako Aya.
  • V 16 musel spolu se svojí rodinou opustit Listovou vesnici a přestěhovat se do písečné vesnice, aby se udrželi vztahy mezi písečnou a listovou.
  • V 12 letech slíbil Aye, že nikdy proti ní bojovat nebude. Proto také neudělal Chuuninký zkoušky v Konoze.
  • V 18 letech se vrátil zpátky do Konohy, aby pátral po Aye.
  • Po nalezení Ayi Akiri, šli spolu žít do písečné vesnice. Tam spolu žili asi tři roky. A nechal předělat oba znaky klanu Akira (kapka) a Ijima (strom). A vznikl, tak nový znak (strom v kapce)
  • Jednou byli pozváni na slavnosti do Konohy. Při zpáteční cestě se střetli s Orochimaru. Orochimaru zabil Seijiho.
  • Před smrtí mu Aya zdělila, že čeká miminko. Seiji stačil udělat pár pečetí, než umřel. Zatím se neví, co to byli za pečetě.

Jako malý (12-16)




Seiji jako starý (18+) - ve středním věku, nidko neví jak vypadal.

(omluvte tenhle obrázek, je hodně starý a je ještě dělaný v obyč programu malovaní, takže není tak hezky, jako ty ostatní =DD jinak starý Seiji, je ještě nahoře na úvodním obrázku =)))


Yukio Akira

6. května 2012 v 20:21 | Aya
Info Yukio Akira
Jméno: Yukio
Příjmení: Akira
Datum narození: 15. 10. 2XXX
Váha: 65 kg (15)
67 kg (16-19)
67kg (20+)
Výška: 175 cm (15),
178 cm (16-19)
181 cm (20+)
Typ krve: A-
Oči: žluté po matce
Vlasy: tyrkysově modré,
Rank: Jounin
Tým: 7- Neznámí
Sensei: Neznámí (často ho učil otec)
Rodná vesnice: Konohagakure no Sato - Listová
Současná vesnice: Nukenin
Chakra: Vodní
Oblíbené jídlo: Yakitori
Co má nejraději: Aya Akira? (dává to, ale velmi špatně najevo)
Co nesnáší: Ijima Seiji a Sachio Ijima Akira
Jaký je jeho životní cíl: Mít potomka s Kekkei Genkai Ryou. Zabít Sachia Ijima Akiru
Kekkei Genkai: Ryou (puma Jigoku)
Rodina
Otec: Neznámo
Matka: Neznámo
Snoubenka: Aya Akira
Vlastnosti: Občas násilnický, přísný, chladný, neumí přiznat chybu, (pokud čtete život Aya Akira a víte ještě o nějaké vlastnosti, napište do komentářů, děkuji *-*)
Jutsu: časem dodám, až na ně narazím =))
Zajímavosti: SPOILER!
  • Párkrát dělal tréninky s Ayou. Nelíbilo se mu, jak se začala chovat od té doby, co poznala Seijiho, proto ho začal nenávidět. Snažil se dělat vše pro to, aby se Aya s ním nestýkala, bohužel s ním byla v týmu a proto s tím nic nemohl udělat.
  • Jednou, když se vrátil do Konohy z jedné dlouhé mise. Vrátil se s černou maskou na pravé půlce tváře. Ostatní se jen domnívají, co se mu na misi stalo.
  • Jeho rodina navrhla odchod klanu Ijima do Písečné vesnice, k vůli navázání vztahů mezi Listovou a Písečnou vesnicí. Když klan Ijima v tajnosti odešel, chopil se přiležitostí a chtěl si Ayu násilnicky vzít "celou". To se mu ovšem nevydařilo.
  • Po útoku Deštné vesnice na Konohu, byl on a Aya jediný, kdo přežili.
  • Byl naštvaný na Ayu Akiru, proto to byl on, kdo ji vydal Orochimaru. Poté sám odešel z vesnice a stal se Nukeninem.
  • Založil si svůj vlastní "klan/genk", kterýmu byl v čele a vyhledával různý lidi se schopnostmi, dokovaď se neobjevil jeden určitý chlapec po několika letech. Ihned poznal, že to je Ayi a Seijiho syn. Několikrát se s ním střetl a bojoval. Přecenil však svoje síli. V chlapcovo očích uviděl nenávist Ayi Akiri v duchu tam byla s ním. Nakonec zemře.
  • Jméno Yukio znamená "dostane, co si přej" (ironie) a Akira je "bystrost/světlo"
  • Jeho Ryou má podobu zvířete pumy a jmenuje se Jigoku.

Obrázky jsou zatím jen z Shippuudenu (ostatní časem dodám =))

Yukio Akira a Puma Jigoku



Rozcestník postav Život Aya Akira

6. května 2012 v 20:01 | Aya
Rozcestník postav příběhu - Život Aya Akira

Zde najdeš Informace o postavách příběhu Ayi Akiri



Kiyoshi Akira

Miyako Akira







Noc u Vívuš

6. května 2012 v 19:22 | Aya |  Oznámení
Noc u Vívuš

Můj milý deníčku. Ano, ano je to tak, podstatě tento blog beru, už jako svůj internetový deníček, kde se svěřuji se svými zážitky. =D Jela jsem včera k Vívuš a spala jsem tam. Přijela jsem asi v půl sedmý, jelikož jsem musela ještě nakrmit zvěrstvo tetě. =DD Co jsme dělali? No dali jsme si dortíka. Mňam, mňam =DD a kecali jsme =D Potom jsme se přesunuli do pokoje a zkoušeli jsme dát choreografii PON PON PON video vám přiložím pod článek. =D No Skoro jsme to dali! No ze začátku nám to nešlo, proto jsme hledaly tutoriály na YT. Po prvních pár krocích jsme usoudily, že NE! =DDDD A rozhodly se, že se naučíme Caramell dansen. Víva říkala, že to bude lechčí než PON PON PON a ono prdlačky! =DDDD takže jsme se opět vrátily k PON PON PON =DD Potom jsme prohlížely obrázky... obrázky... obrázky... uchylný... obrázky. =DDDDD Vůbec nejsme úchylové, vůbec!!!! =DDD (slova Pruši: To vám tak věřím.) =DDD Byla už asi hodina ráno a Víva pořád projížděla obrázky a já už skoro umírala. Ani na ty obrázky jsme už moc neviděla! Div jsem si málem nevzala kulíky, abych si ty víčka připevnila. =DDD Víva pořád mluvila něco k těm obrázkům a já jak byla mrtvá, tak je: Hmm... Jo no... No, jasně. Už jsem to fakticky nedávala =DD Poté Víva uvážila, že by bylo lepší spát, vypla pc a přusenuli jsme se na postel. Jenže, chybička se vždycky vloudí. =DD Když jsem na návštěvě, jsme mrtvá a chce se mi spát, tak jakmile zalehnem, tak toho druhého nenechám spát a vstanu zmrtvých =DDD Dostávala jsem výtlemi a Víva, jak jinak, se ke mě přidala taky =DD šíleně se divím, jak mohla její mladší sestra v tom kraválu spát =DDD
Padlo i několik hezkých hlášek: (Okopčila jsem od Vívušky =DD)

Aya: Nohy mi čumí z postele ven... nesežere mi je něco, že ne?
Víva: Nééééé, jenom kdyby se pozemi plazila Madla (moje mladší ségra) tak bacha.

Aya: Kde máš to břicho?
Víva: Já ho mám všude. Já jsem rozteklá.

Víva: *kecá do polštáře*
Aya: Hej to zkusim taky!!! =

Viva: Víš, že mám u ksichtu tvoje nohy?
Aya: A víš, že já tu mám tvoje?

Aya: Mam nohy mimo postel... tak si je dám na židli.
Víva: Já si je dám na stůl. Hahaaha~

Aya: Být tu Anet (Průša), tak by tu s námi nevydržela.
Víva: Hmm. Jako se mnou na tom Advíku.
Prostě zkrátka a dobře, jsme se tlemily, celé ráno do dvou do rána. =DDD
Ráno jsme měly krásný budíček. Vívušky sestra Madla, nás přišla vzbudit tím, že nás lechtala na nohou a nakonec, nám přinesla snídani do postele. =DD Potom jsme řešili Cosplaye a koukali na obrázky. Pak přišel na řadu, už jenom dlabanec, čína, ta byla tááák výborná, nikdy jsem zatím nic takového nejedla *-*-* pak jsme se dívali na televizi, etooo.. seriál Teranova? Myslím =D Hej to bylo úžo! no a nakonec v pět pro mě přijel bratr =DD
Tak tenhle taneček jsme se učili =DD

Fran a Bel Yaoi v plném proudu!

5. května 2012 v 2:48 | Aya
Mami, co tam ti pánové dělají?

POZOR YAOI!
ANo, Ano, Aya a Víva si opět hráli s RPG =DDD Tentokrát je toto YAOI na postavy Frana a Bela z KHR. Upozornuji, že tentokrát je to opravdu YAOI a že jsme se nezastavili s okurkou jako laso. Ale na co nezapomínejte, je to, že je to opět vtipný" ´DD jak mi tomu nazýváme s vívou "Porno Komedie" =DDDD No upozorňovala jsem vás. Takže jestli si to přečtete a budete pohoršeni, tak si za to můžete sami! =DD Jinak jako první je norlmáně jen vyprávění a jako druhý, jsem vám tam hodila jak vyprávění, tak i naše hlášky k tomu, tedy vlastně, to co sjem si na skype ještě povídali =DD no myslím, že tam budete stejně číst samé déčka =DDD
Jinak naše hlášky a celou debatu na skype najdete zde

Takže: Fran = já Ayuš =))
Bel = Víva =))

Takže to dávám pod perex *-*

Hlášky z RPG YAOI Bel a Fran

5. května 2012 v 2:47 | Aya
Hlášky z RPG YAOI Bel a Fran

Jop, chtěla jsem vám to dát dohromady, ale napsalo mi to, že může být max 40 000 znaku =DDDD takže ty naše hlášky, dávám zvlášť, vůbec jsem to neupravovala, prostě jsem to rovnou zkopčila ze Skype =D takže kdo chce může se pobavit ještě našima vedlejšíma hláškama =D

Takže jelikož je to YAHOI dávám pod perex! =D

Dáma v chaosu

4. května 2012 v 22:46 | Aya
Dáma v chaosu

Autor: Vívuš = http://viva-nest.blog.cz/

Tak vám sem házím, další Vívinu povídku a jednorázovku *-* mě se moooc líbila, už jen proto, že končí krásně *-* miluju štastné konce *-*=D
Středoškolačka, sedmnáctiletá Valerie. Vynikající studentka, všemi oblíbená, školní idol. Všechny její spolužačky i ostatní dívky z celé školy ji měly jako svůj vzor. Všechny se s ní chtěly přátelit. Chlapci se kolem ní motali, jako by nic jiného neviděli než ji.
Vlasy zbarvené do černa, které měla spletené do dvou copů po ramena, jí rámovaly obličej a ofina nad obočí zvýrazňovala její šedé oči. Vypadala jako porcelánová panenka. Její výška tomu napomáhala, jedna z nejmenších dívek na škole. Když procházela chodbami školy, všechny oči se na ní upíraly. Zdravili ji spolužáci - i učitelé ji měli v oblibě a rukou mávli na pozdrav. Jeden z nich ji měl v oblibě až moc. Neustále ji pozoroval, navazoval s ní konverzace a vždy se usmíval, když jí viděl. Byl to učitel matematiky. Už několikrát v minulosti obviňován za pedofilii, ale pokaždé se z toho dokázal dostat bez úhony.
Valerie jako každé ráno procházela chodbami školy směrem ke své třídě. Všední záležitost. Přikyvovala na odpověď těm, co ji zdravili. Zrak měla sklopený a ve tváři výraz, ze kterého se nedalo nic vyčíst. Zastavila ji až postava, jež se jí postavila do cesty. Vzhlédla a spatřila tvář kantora. Ano, právě toho, který ji měl tolik v lásce, až příliš. Učitel matematiky. Opět se na ni doširoka usmál. "Valerie, jsem rád, že tě opět vidím…, chtěl bych s tebou mluvit o samotě." S klidným tónem v hlase a rukou kolem jejích ramen se vydal směrem k učebně biologie. Všechny oči na chodbě je pozorovaly, mezi nimi byl i Valeriin spolužák, její nápadník… ostatně jako všichni kluci. Ale měl nutkání ji sledovat, chránit ji. Když se tedy za nimi zavřely dveře od učebny, opřel se o sloup naproti. Nevěděl, co se za těmi dveřmi odehrává. Už delší dobu ale onoho profesora podezříval. Měl starosti o Valerii. Nechtěl, aby se jí něco stalo.
Dlouhou chvíli se z učebny nic neozývalo. Chtěl otevřít a zjistit, co se tam děje. Vykročil směrem ke dveřím a uchopil kliku, bylo zamčeno. Zlehka přiložil ucho k masivnímu dřevu ve snaze něco zaslechnout. Jediné, co uslyšel, byly podivné tiché zvuky. Jako průvan. Přitiskl svůj obličej blíž ke dveřím, ucítil, jak z nich jde chlad. Takový, až mu záda polil studený pot. Proti své vůli se mu začaly hlavou honit nepěkné myšlenky. Podíval se na své nohy, které se nepatrně třásly. Najednou si všiml, že zpod dveří vychází slabý černý kouř. Nechápal to, děsil ho už samotný pocit chladu, ustoupil raději o pár kroků zpět ke sloupoví. Na chodbě už nebylo tolik lidí jako před několika minutami, většina se rozešla do svých tříd.
Otevřely se dveře. Vyšla z nich Valerie, byla v pořádku. Vypadala klidně a vyrovnaně jako vždy. Podívala se na chlapce, který ještě před chvilkou byl vystrašený k smrti. "Gilberte? Jsi v pořádku?," optala se ho, když si všimla jeho vyděšeného výrazu. Chlapec se zasmušile chytil za hlavu a usmál se na dívku, jejíž vyrovnanost vystřídal starostlivý výraz. "A-ano jsem. Co učitel potřeboval?" Vydal ze sebe rozpačitě a stále se jí díval do očí. Valerie byla trochu překvapená. "Ty jsi nás viděl? Čekal jsi na mě? Jen mi chtěl poblahopřát k výsledkům testu…," řekla něžným hlasem a pousmála se na Gilberta. Ten si oddychl a vyzval Valerii, aby spolu šli do třídy. Když spolu odcházeli, zvědavost zavedla jeho pohled do učebny. Svítilo se tam. O katedru se opíral kantor, vybadal zcela nehybně. Na tváři už neměl úsměv, ale prázdný výraz.
Při hodině Gilbert nepřestával Valerii pozorovat. Zrovna přednášela úryvek z poezie. Její hlas ho uklidňoval. Stále ale nemohl přestat myslet na to, co se stalo na chodbě. Co se stalo učiteli. Co byl ten černý kouř, ta mlha? Ve sledování neustával ani o dalších hodinách. Ona stále působila dojmem, že se vůbec nic neděje.
Škola skončila, všichni se rozcházeli domů. Jen Valerie ne. Byla třídní předsedkyní, tím pádem měla na starosti mnoho dalších povinností. Seděla za stolem a dívala se, jak se spolužáci rozcházejí do svých domovů. Všimla si Gilberta, jenž už byl také na odchodu. Když zašel za hradby, pustila se do své práce. Vypisovala papíry týkající se různých klubů a aktivit na škole.
Dveře zavrzaly a otevřely se. Do třídy, kde Valerie pracovala, vstoupilo několik studentů. Jenže takových, kteří očividně nechodili na tuto školu. Podle uniformy se jednalo o chlapeckou školu. Zvedla svůj zrak směrem k chlapcům. "Nemáte právo chodit na tento školní pozemek. Mohu vám snad nějak pomoci?"
Chlapci si jejích slov nevšímali a popošli o pár kroků blíž k ní. "Chaos," vydal ze sebe kluk, který stál v čele jejich malé skupinky. Oči měl zakalené. Ti ostatní také. "Chceme chaos…," opět promluvil.
Náhle se vše kolem vytratilo. Zbyl bílý prostor. Valerie se nepohnula ani její výraz se nezměnil. "Chaos? Toužíte po špatné věci," řekla a sklopila svůj oči. "Chceme chaos. Dej nám ho." Tentokrát začali mluvit všichni na jednou. Rozhlédla se kolem, všude prázdný prostor. Cítila, že je tu ještě někdo. Sundala si jednu ze spon, kterou měla v copu, a hodila ji do bílé prázdnoty, kde se udělala prasklina, tak jako když letící kámen zasáhne zrcadlo. Začaly se sypat střepy a tříštit se. Zbyla tam černá díra, kde stála postava. Byla to postava ženy, neznámé ženy. Krásné. Rudé vlasy po lopatky, modré oči, oblečená v černé košili a sukni nad kolena. "Jak říkají, chaos. Dej nám chaos. Vím, co vlastníš. Pečeť. Pečeť k otevření brány chaosu. Pečeť kter-…," řekla žena, když odhalila obličej a vstoupila do prázdnoty. Přibližovala se k Valerii, zastavila se až ve vzdálenosti několika metrů od ní, ale nedopověděla to, co chtěla říct. "Nemohu, vy…!," skočila jí Valerie do řeči. "…chcete vlastnit chaos? Jeho moc? To je ale nemožné…" "Moc chaosu, je silná. Nezvladatelná."
Náhle bylo všechno pryč. Žena i bílý prostor. Jen skupinka kluků ležela bezmocně na zemi. Slunce zrovna zašlo. Slunce. Probudila jednoho z chlapců, a přiložila mu ruku na čelo. "Jsi v pořádku?" Chlapec se na ni dlouze zahleděl, nakonec přikývnul na souhlas. Probudil ostatní hochy a poté odešli. Nikdo si nic nepamatoval. Nikdo z nich nevěděl, co se právě stalo. Valerie ano. Proč asi byli chlapci pod kontrolou té ženy? Aby dokázala svou moc? Možná… Zbyla ve třídě sama.
Další den bylo všechno při starém - tedy skoro všechno. Všichni ji opět zdravili. Až na jednoho učitele, který do školy vůbec nepřišel. Učitel matematiky. Procházela kolem učebny, kde se to všechno včera odehrálo. Zastavila se. Přemýšlela. Z jejího zamyšlení jí vytrhl až Gilbertův pozdrav. Obdařila ho milým úsměvem a stejně jako včera vyrazili společně ke své třídě.
Prázdný prostor! Zase se objevil. Z ničeho nic. Všechno zmizelo, všichni žáci ale zůstali na svém místě. Nastal velký rozruch. Učitel se snažil své žáky uklidnit. "Chaos.," ozvalo se za dívčinými zády. Otočila se, poznala ten hlas… i tu ženu. Byla stejná jako předchozího dne. Upřela na Valerii pohled. Ženy stojící před Valerií si všimli i ostatní. Nastalo ticho. Prostorem bylo slyšet pouze tiché, vyděšené vzlykání dívek a kroky té ženy. Stála od Valerie jenom několik metrů, tak jako včera. "Chci chaos… A ty mi ho můžeš dát." Všichni její spolužáci nechápavě přihlíželi celé scéně. Jediný Gilbert se odvážil přiblížit se. "Opakuji vám: Nemohu vám vydat chaos. Nemůžete ho ovládnout!" Přitiskla ruce na svou hruď a držela si zápěstí. "Nikdo se tě neptá, jestli mohu chaos ovládnout, nebo ne. Jenom chci, abys mi ho vydala." Gilbert přejížděl pohledem po ženě a Valerii. "Valerie, co se tu děje? Nic nechápu…" Zanaléhal na Valerii a položil jí ruku na rameno. "Nemohu. Nemohu ti to vysvětlit… a vám chaos nemohu vydat." Stále klidná, nespouštěla ze ženy oči. "Tak tě prostě donutím." To byla poslední věta, kterou žena vyslovila. Na tváři se jí objevil úsměv. Valerie náhle napřáhla ruce před sebe a ve dlaních se jí začala točit mlha. Černá mlha, kterou tehdy viděl Gilbert u dveří. Ustoupil od Valerie, až zděšením upadnul na zem. Nezmohl se na jediné slovo. Mlha se začala kolem Valerie kupit, houstla a barvila se až do temné černé. Klidně plynula čím dál výš a s ní stoupala i Valerie. Byla metr nad zemí, vypadala jako omráčená. Její zrak byl zakalený. Mlha se z ničeho nic vymrštila ještě výš a utvořila velký mrak, vypadalo to skoro jako černá díra. Mlha se začala měnit na velkou kamennou bránu.
Valerie byla stále jako omráčená. Gilbert nevěděl, co se s ní děje. Ale jedno věděl určitě, to, co se s Valerií děje, má na svědomí ta žena. Donutil své nohy, aby se pohnuly. Rozběhl se směrem k ní. Žena nezpozorovala, že se k ní Gilbert blíží. Byla uchvácená pohledem na proces formování. Gilbert tedy využil situace a srazil ženu k zemi. Rusovláska náhle ztratila kontrolu nad Valerií. Ta ihned nechala mlhu rozpustit a sní i bránu. Snesla se zpátky dolů. Pohledem probodla ženu na zemi. Valeriiny oči se zbarvily do modré, ve větru, kterým kolem sebe vytvářela černou mlhou, se jí copy rozpletly a vlasy začaly volně vlát. Prostorem se začalo ozývat hlasité dunění. Spolužáci si zacpali uši a křečovitě drželi víčka zavřená. "Gilberte, běž, prosím, k ostatním…" Gilbert Valerii okamžitě poslechl a rozběhl se pryč. Žena měla ve tváři šokovaný a vyděšený výraz. "Chtěla jsi ovládat moc chaosu… Říkala jsem přece, že tuto moc ovládnout nemůžeš. Díky tobě se pečeť, kterou jsem chaos držela zpátky, prolomila." Valeriiny oči se zaleskly hněvem a začala se k ženě přibližovat. "Moc chaosu může ovládnout jen ten, kdo byl chaosem vytvořen… Ale protože ty jsi normální člověk, chaos tě odmítá. Žádá si oběť." Čím blíž ženě byla, dunění, co se kolem Valerie vytvářelo, tím nabývalo na síle, mlha kolem ní pulzovala v rytmu dunění. Vystrašená žena se dala na útěk, ale daleko se nedostala. Z mlhy se vynořily železné dráty, které se kolem ženy obmotaly a přitahovaly ji zpátky. "Chaos si žádá oběť…" Opakovala Valerie. Mlha se v mžiku proti ženě vymrštila a celou ji zahalila. Její zoufalý křik přes dunění nebyl slyšet a nakonec ustal. Spolu s křikem ustalo i hrozivé dunění a mlha se rozplynula. Její oči se opět zbarvily do šedé a vlasy splihly na její ramena.
Skupina žáků vytřeštěnýma očima sledovala dívku, nikdo se nezmohl na jediné slovo. Valerie věděla, že to, co se stalo, má být zapomenuto. Otočila se a upřela zrak na Gilberta. "Vím, co jsi ke mně celou tu dobu cítil… Miloval bys mě i po tom, co se stalo?" Hlas se jí začal třást a po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Gilbertovi pocity se přece nezměnily. Usmál se na ní a vyšel jí v ústrety. Věděl, že je pro něj stále důležitá a že to, co se stalo, to nezmění. Byl u ní tak blízko. A sevřel ji v náručí. "Budu…" Zašeptal.
Prostor se v ten moment začal rozpadat na střípky. Zmizel. Všichni byli opět ve třídě, leželi na zemi v bezvědomí - až na Valerii a Gilberta. "Vymazala jsem jim vzpomínku na tuto událost… Bude to pro ně lepší," řekla potichu a opětovala Gilbertovi obětí.

Vívi povídky

4. května 2012 v 22:41 | Aya
Vívi povídky

Jednorázovky



Každá mince má dvě strany - část 4

3. května 2012 v 16:53 | Aya
Každá mince má dvě strany - část 4

jééé, jelikož jsem dneska přijela brzo, napsala jsem další díl KMMDS =)) tak snad se bude líbit. Jako další by se v povídce měl objevit... já nevím =DD napište si do komentářů, kdo by chtěl být v další díle =)) přeji krásné počtení =))


Každá mince má dvě strany


Po hodinovém jednání, kde jsme stejně skoro nic nevyřešili, jsem se s Anne-Mary-chan rozloučila a odešla jsem směrem do své třídy, Na chodbě bylo téměř prázdno, za ten klid, co tu panoval, jsem byla vděčná. Vešla jsem do své třídy. Jedna skupinka byla u okna a o něčem tlachali. Druhá skupina seděla ve svých lavicích a učila se. Třetí skupina něco důležitého řešila, ale jakmile jsem vlezla do třídy… přestali. Šla jsem ke své lavici vzadu u okna. Trochu mě překvapilo, že tu nejsou tři holky, že by byli nemocné? To se mi zase, ale nezdálo. Později se mi to i potvrdilo, když na mě ode dveří někdo zakřičel.
"Nanami-san!" Byl to dívčí hlas, než jsem se stačila otočit, už na mě někdo visel. Zahlédla jsem jen blonďaté vlasy. Snažila jsem se dívku setřást a mávala jsem rukou od zdola nahoru, ale ona se držela jako klíště. Když jsem sem si všimla jejího obličeje, hned jsem věděla, kdo to je.
"Lee-chan?!" Přestala jsem mávat rukou a ona se postavila na svoje nohy, usmívala se jako sluníčko. Za ní stála dívka se zrzavými vlasy, kroutila svými zelenými oči, ale nasadila svůj úsměv.
"Ara-chan?!" Nikdy se moc neprojevovala, jako například Lee nebo Katty-Hinata, ale vždycky na ně dohlížela se zachovalou hlavou a rozmyslem. Byla to většinou Ara, která se snažila vyřešit problémy, které po sobě zanechali. Nemyslím tím obrovské problémy, jako dělá například Nari a Daichi. Tohle byli jen menší lumpárničky.
"Ohayo Nanami-san." Pozdravila mě Ara. Ara je vlastně jejich, jak bych to řekla, jejich starší sestra, která se o ně stará. Mám jejich přítomnost ráda, občas mi to připadá, jako bych se vracela zpátky do p… ne nechci to vyslovit. Zkrátka, když se Lee spojí s Katty-Hina je to… teď mi to došlo!
Jedna, druhá… a třetí nikde? Kde je Katty?" Koukala jsem směrem ke dveřím, ale tam nikdo nebyl.
"Katty stopuje stopy!" Vykřikla Lee a zajiskřilo se ji v modrých očí.
"Cože dělá?" nějak jsem nepochopila. Ara si povzdychla.
"Lee chce říct, že Katty-Hinata si hraje na Sherlocka Houmlese."
"Cože?" teď jsem ani Aru nepochopila. Ano vím, kdo je to Sherlock Houmles. Ale nechápu, proč si na něj hraje. Musela jsem vypadat opravdu směšně, když jsem to nechápala.
"Katty! Vylez, Nanami-chan vůbec nechápe!" Zařvala ke dveřím Lee.
"Hai! Ale ještě chvilku! Ještě kousek a možná to budu mít!" ozvalo za dveřmi zahihńání. Jen jsme tam tak stáli a stále se dívali ke dveřím, kde se ozýval jen smích. Jakmile se Katty doplazila ke dveřím, hned mi bylo jasné, proč zrovna Sherlock Houmles. Začala jsem mít tiky v levém obočí. Katty-Hinata se plazila po zemi a v pravé ruce měla lupu. Na hlavě měla takovou tu čapku na hledání stop. Chyběli už jen kapesní hodinky.
"Katty? Co to děláš?" Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.
"Vyšetřuju případ s názvem "Odmítnutí dívek Tenshi Akio"." Začala se smát svým ďábelským smíchem.
"Akio?"
"Jo, ten kluk si dělá na škole, co se mu zlíbí. Jednou jsou určená pravidla od tebe, tak si tu nikdo nebude dělat, co se mu zlíbí." Katty mluvila a byla ponořená do své lupy na hledání stop.
"Co udělal?" optala jsem se.
"Zase odmítl jednu z dívek." Pošeptala mi do ucha Lee a nasadila svůj duckface.
"Ale já nemám ve školním řádě napsáno, že nesmí kluci odmítat holky, když se jim vyznají."
"To nikdo nemusí vědět ne? Katty! Jedu ti na pomoc!" Rozeběhla se Lee, jenže zapomněla, že jsou na zemi tašky. O jednu tašku zakopla a hodila placák na Katty-Hinatu. V tu chvíli začalo zvonit a ostatní spolužáci se nahrnuli do tříd. Slyšela jsem jen Katty, jak nadává, že jí všichni pošlapou důkazy.


OC Naruto Hagumi-chan Uchiha

1. května 2012 v 17:47 | Aya
Hagumi-chan Uchiha

Jelikož jsem neměla opět net, tak jsem to dělala hned po tom, co jsem dodělala Yumiko-san =)) No měla si se podobat Sasánkovy, spíš mi to připadá, že se podobáš Madarovi. Gomééén! Ale tak jestli se ti to nelíbí, reklamaci přijímám *-* další na řadě je Alega, Marionette Dragneel~


OC Naruto Yumiko-san

1. května 2012 v 17:14 | Aya
Yumiko-san

Ano, ano já vím, příště nebudu slibovat něco, co stejně nedodržím, jenže venku bylo takové krásné sluníčko a to jsem nehodlala sedět doma na zadku =D Takže dneska jsem udělala Yumiko-san, doufám, že se líbí a pokud ne, tak reklamaci přijímám *-* nic bych k tomu asi nedodala =))) další na řadě je Hagumi-chan Uchiha, Marionette Dragneel~

Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya