To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Má duše s Andělem

24. dubna 2012 v 0:24 | Aya

Má duše s Andělem

Tak tuta povídka mě napadla včera ve vlaku na cestě do školy. Je to jednorázovka, takže pokračování nečekejte =) No myslím, že to je dlouhé dost, takže ani moc neočekávám, že to budete číst =D ale stejně vám přeji krásné počtení a klobou tomu, kdo to přečte. Jinak příště se dám do těch povídek na které čekáte =D a pokud ještě napíšu nějakou jednorázovku, tak možná na Yaoi =)) A já jdu spát Oyasumi mina *-*
Má duše s Andělem

Jako malému dítěti se mi zdáli sny, kdy jsem v nějakém nebezpečí nebo, že běžím na místě, silou své vůle a nemůžu se pohnout. Proč se mi zdáli takové sny, to nevím. Při takovýhle snech, nastává panika, ze které se někdy ani neprobudíte a stále vás děsí hrůza, jestli je to opravdu jen sen. Někdy se chceme sami probudit, ale nejde to. Tíží nás slabost a beznaděj, která vyvolá naše noční můra. V tom nejhorším okamžiku se někdy sami dokážeme probudit. Ustrašení, vyděšení s rozšířenými zorničkami. Pot z nás teče tak, jako kdybychom se vařili v kotli. V horších případech vidíme bludy ještě po probuzení. Náš pokoj ve tmě vyvolává pocit úzkosti. Po dlouhém uklidnění se napijeme studené tekutiny, a poté zpátky zaboříme hlavu do peřin a snažíme se usnout. Je jen otázka, jestli se sen vrátí zpátky, nebo ne.
Nemám ráda noční můry, ale zase nemohu říci, že si je někdy nepřeji vidět. Proč? Myslíte, že jsem blázen? Ne, nejsem blázen. Jak už jsem řekla, jako malému dítěti se mi zdáli noční můry, ale v těch nočních můrách jsem nebyla sama. Chlapec stejného věku jako jsem byla já. Blonďaté vlasy, které jsem nikdy na nikom neviděla. Pleť světlá a na pohled hladká, kde mu nádherně vynikly zelené oči. Když jsem se do nich dívala, odrážela se v nich jarní zeleň louky.
Vždy mi pomáhal. Vždy, kdy jsem potřebovala. Nemusela jsem na něj ani myslet. Objevil se tam, kde jsem ho potřebovala. To ON mě vysvobozoval od těch nočních můr, které mě omotávali svými chapadly. Vždy se na mě usmál a uklidňoval mě. Pořád na mě mluvil, ale v tom snu jsem ho nikdy neslyšela, jen jsem pozorovala, jak otevírá ústa. Věděla jsem, že mě uklidňuje a říká, že bude všechno v pořádku. S ním jsem se cítila v bezpečí a nepotřebovala jsem k tomu žádná slova.
Jednou, když jsem se s ním opět ve snu setkala, mi bylo asi 15 let. Stárnul se mnou, nebo… jsem si to jen představovala? Ne, byl vždy stejně starý jako já. Tehdy jsem ve svém snu utíkala před mužem, který ve své ruce svíral zakrvácený nůž. Už jsem skoro nemohla. Nakonec jsem opět běžela, ale na jednom místě. Ani o cm jsem se neposunula. Z očí my vytryskly slzy, jednak z bolesti, beznaděje a ze strachu, že umřu. Ale nebyla jsem sama. Přišel mi na pomoc ten kluk. ON mě zachránil před temnotou. Chytl mi za ruku a utíkal se mnou pryč. Před sebou jsem uviděla veliký strom. Určitě to byl listnatý strom se zelenými listy, ale… v tom kousku, kde jsme se objevili, bylo tak krásné neuvěřitelné světlo, ve kterém ty listy toho stromu zářili jako zlato. Tohle je ráj. Nevěděla jsem to jistě, ale myslela jsem si to. Stále mě držel za ruku a vedl mě po dřevěných schodech kolem stromu. V jednu chvíli mi uklouzla noha a já myslela, že se zřítím na zem, ale ON mě chytil a vytáhl mě zpátky na schody. Chytl mě oběma rukama za obličej. Něco mi říkal, ale já ho neslyšela, jak strašně ráda bych chtěla slyšet jeho hlas. Ve svém podvědomí jsem cítila, že mám zůstat a čekat na něj. On se zvedl a chtěl odejít, já ho chytla za ruku. Nechtěla jsem, aby odešel. Bála jsem se, že už ho nikdy neuvidím. Otočil se na mě. A ze mě vypadla jen jediná otázka.
"Jak se jmenuješ." On se usmál. V jednou momentě jsem myslela, že jsem zaslechla jeho jméno, že jsem konečně slyšela jeho hlas. Ale vůbec si nepamatuji. Jako kdyby to nikdy nevyslovil. Proč? Usmál se a pohladil mě po tváři a odešel. Teprve teď jsem si uvědomila, že pláči. Co se stane teď? Mám strach, prosím neodcházej, zůstaň tu se mnou. Prosím.
Bylo konec snu, probudila jsem se s obličejem celým mokrým a polštářem celým promáčeným. Od toho snu, se mi nezdála žádná noční můra, ale co bylo pro mne nejhorší, že už jsem HO nikdy nespatřila, v žádném ze svých snů. Nikdy jsem na něj nezapomněla a stále vzpomínám na to, jak na mne mluvil, jak se mne dotýkal, i když to nebyla realita, já to jako realitu brala.
Když mi bylo 19 jednoho dne, jsem slavila s kamarádkou její 18. Hrozně si přála jít za Ezoteričkou. Tak jsem jí slíbila, že jí to zaplatím. Čekala jsem na ni v místnosti, která sloužila k účelu jako je čekárna, ale nevypadala tak. Najednou se otevřeli dveře. Kamarádka byla šťastná. Přemýšlela jsem, jestli bude mít opravdu šťastný život, nebo je to jen fikce, jen aby si ta Paní vydělala peníze. Podívala jsem se na paní. Mírně podsaditá žena se samými korály a na očích měla posazené červené brýle. Její pohled spočíval na mě. Trochu jsem se vystrašila. Protože jsem v jejím pohledu viděla na chvíli prázdnotu. Moje kamarádka mezitím něco žvatlala a já bych se měla stydět za to, že jsem jí vůbec neposlouchala. Měla jsem upřený pohled jen na tu ženu. Zamrazilo mě v zádech. Žena se usmála.
"Je stále s tebou. Nikdy tě neopustil. Chodí stále při tobě." Znovu se usmála, popřála hezký den a zavřela dveře. Já tam jen stála. Kamarádka něco žbrblala, ale já ji neposlouchala. Já si přehrávala, co mi právě řekla. Znamená to že… Znamená to, že ON je ve skutečnosti opravdu můj anděl strážný? A proč ho tedy už nevídám? Co se stalo za ty 4 roky? Když zapátrám v paměti, stalo se mi někdy opravdu ošklivé věci. Když mi bylo opravdu nejhůře, vždy jsem si zakryla obličej a klikla si na zem. Cítila jsem nepatrné teplo, hlavně na zádech. Tak to bylo vždycky. Jendou jsem zahlédla… vlastně já nevím, jsem blázen? Já to opravdu viděla. Viděla jsem svůj stín a za ním nepatrný stínek dvou křídel. Možná… Možná to byli jen slzy, co mi pokryli celý obličej. Když jsem se cítila opuštěná, cítila jsem to teplo, jako kdyby mě někdo objal. Byl to ON? Opravdu nejsem sama? Přála bych si, abych ho alespoň zase jednou viděla.
Teď je mi 21. Svého strážného anděla, jsem ve snu neviděla, ale vím, že je vždy všude se mnou. Ptáte se, jak to vím? Cítím ho. Myslela jsem si, že má duše je ztracená, ale díky němu ne. Jela jsem autem za bratrem, který měl svatbu. Škoda jen, že ji neuvidím, to jsem ovšem do té doby nevěděla. Do protisměru mi vjelo auto. V tom rychlém momentu jsem si stihla všimnout opilého řidiče. Najednou se mi zpomalil čas. Všechno trvalo, tak dlouho. Nakonec mi náraz vyrazil dech. Byla to okamžitá smrt. Vlastně jsem ani nic necítila. Někdo ale vzal moji duši hned, abych se nepodívala na svoje zničené tělo, auto a všude krev. Bylo to možná lepší, když jsem samu sebe neviděla. Ale když jsem se podívala po tom, kdo mě vytáhl, neviděla jsem žádný obličej. Slyšela jsem jen, že bude všechno dobré.
Nakonec jsem se objevila na místě, kde bylo všude bílo. Tak čistě bílo. Co pa takové místo existuje? Podívala jsem se na své ruce. Byli trochu průsvitné, čehož jsem se děsila. Tak vypadá posmrtný život? Být sama na tomhle místě, kde nic nikam nevede? Já nechci být sama! Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale už jsem prožívala šílenství. Snažila jsem se volat, ale nikdo neodpovídal.
Najednou jsem uviděla něčí siluetu. Rozeběhla jsem se, jelikož jsem hned věděla, kdo to je. Postava ke mně stála zády, proto jsem hlavu zabořila do Jeho hebkých křídel.
"Že už mě nikdy neopustíš!" rozbrečela jsem se. Jeho tělo se otočilo, aby byl přímo naproti mně. Vzal mi do rukou obličej a usmál se.
"Nikdy jsem tě neopustil." Konečně jsem slyšela jeho hlas. Tak nádherný, že bych ho mohla poslouchat pořád.
"Tsubasa." Zářily mi oči, protože mi v hlavě zazněl jeho tón hlasu, kdy mi ve snu řekl svoje jméno. Ve chvíli kdy jsem vyslovila, jeho jméno mi narostli křídla. Teď už jsme byli jen spolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Lee Lee | Web | 24. dubna 2012 v 8:15 | Reagovat

Wow to bylo tak nádherný :)

2 Saruki Saruki | Web | 24. dubna 2012 v 14:06 | Reagovat

to bylo náááááádherný :-D

3 Ara Ara | Web | 24. dubna 2012 v 18:53 | Reagovat

super Ayůš :)

4 Ayumu Ayumu | 24. dubna 2012 v 19:38 | Reagovat

Tak pridám sa, naozaj to bolo nádherné. Máš krásny štýl písania =3

5 Katty-Hinata Katty-Hinata | 25. dubna 2012 v 6:42 | Reagovat

Krááása! :3 ty umíš tak dobře psát povídky :3 Já je prostě hltám :3

6 Aya Aya | E-mail | Web | 25. dubna 2012 v 21:48 | Reagovat

Děkuji vám, netušila jsem, že si toho přečte tolik lidí =D

[4]: Ari *-*

[5]: áá děkujii *-*

7 Dia Darkness de Dionýsos Dia Darkness de Dionýsos | E-mail | Web | 28. dubna 2012 v 17:18 | Reagovat

Aaa! Dokonalost! :)

8 Cannai Uzumaki Cannai Uzumaki | E-mail | 28. dubna 2012 v 22:35 | Reagovat

Tím jménem jsi mi připoměla moji nejoblíbenější postavu z mojeho nej seriálu :)

9 Aya Aya | E-mail | Web | 29. dubna 2012 v 23:44 | Reagovat

jé jsem moc ráda, že se vám to líbilo *-

10 Saskie Saskie | E-mail | Web | 1. května 2012 v 18:08 | Reagovat

Kyáá!! to je dokonalé!!

11 Aya Aya | E-mail | Web | 2. května 2012 v 20:11 | Reagovat

[10]: jsem ráda že se líbilo *-*

12 Tsumiko.chan Tsumiko.chan | E-mail | Web | 21. června 2012 v 19:53 | Reagovat

Ayo-chan, tahle povídka mně doslova rozbrečela, četla jsem teprve první, ale už vím, že já sem ještě příjdu :) opravdu mě dojala :)

13 Aya Aya | E-mail | Web | 21. června 2012 v 23:28 | Reagovat

[12]: jéé to sjem opravdu moc ráda, arigato *-*

14 Tsumiko.chan Tsumiko.chan | E-mail | Web | 26. června 2012 v 22:10 | Reagovat

[13]: nemusíš děkovat jen říkám pravdu ^^ :)

15 Amber Lisa Amber Lisa | 2. července 2012 v 21:48 | Reagovat

No ty krásko!Kdyby to byla pravda,ani bych se tomu nedivila.

16 Aya Aya | E-mail | Web | 2. července 2012 v 23:56 | Reagovat

[15]: =)) *-*

17 Namine Namine | Web | 5. června 2013 v 9:08 | Reagovat

tak toto je pecka! :)

18 Judithlef Judithlef | E-mail | Web | 14. února 2017 v 13:30 | Reagovat

wh0cd315346 <a href=http://atenolol.club/>atenolol</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya