To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Duben 2012

Aya Akira cosplay

30. dubna 2012 v 14:12 | Aya |  Cosplay
Aya Akira cosplay

Ano, jak vyplívá z názvu, dávám se cosplay na Ayu =)) jenom hadry, sebe ještě ne, jelikož nemám ještě paruku =DDD A to si ještě rozmyslím, jestli sem sebe dám, ale tak paruka, leckoho změní, že? =DD no ty kratasy jsou provizorní =DD našla jsem je ve skříni, ale musím si koupit nový, jelikož tuty mají díru na zadku =DD takže jak říkám, jen provizorní. potom ta žlutá ládka u nadkolenek, to jsou proušky, které ještě musím přišít, k těm nadkolenkám =D a ten znak Konohy =D ten jsem fakticky dělala jen ve spěchu, není to ještě ani přidělaný k návleku =DD já jen abyste viděli, jak jsem na tom pokrošila =DD Asi nejvíc jsem pyšná na to tričko, takže hlavně děkuji tetě *-*

Jináš, je to focený z mobiilu, takže omluvte moji kvalitu =DD




Dlouhá noc Ayi a Kiri

29. dubna 2012 v 23:21 | Aya |  Oznámení
Dlouhá noc Ayi a Kiri =DD

ááá je to dlouhý =D a s videem, takže to dávám pod perex =DD

Ahoječky!

27. dubna 2012 v 23:13 | Aya |  Oznámení
Co mám v plánu?

Tááákže, dneska se chci vrhnout ještě na RPC-blog, takže dnes už asi na svém nic neudělám =)) jelikož se chci ještě dívat na anime KHR =)) a už je celkem pozdě, tak abych stihla hodně dílů =DD Byla jsem dneska totiž venku, áá bylo senzačně, sice jsem přejela v 6 ze školy, ale v 7 jsem zavolala, mojí bývalé spolužačce, jestli se nechce projít, alá kecali jsem venku zhruba do 21:30 =DD a zítra jdu chrupkat, ze soboty na neděli ke Kirušce. ááá jak já se těším *-* Jop ale zpátky k mím plánům =D Jelikož jsme dostali ředitelské volno teď v pondělí, co bude a to další. tak co mám v plánu?

Objednávky OC z Naruta.

Jasně že budou! Mám rozdělanou Yumiko, ale dodělám nejspíš zítra, protože se chci dívat dneska ještě na anime =D A další na řadě je Hagumi =)) počítám, že bych jich v pondělí mohla udělat hodně, aby to nějak odsejpalo. No ale nevím, nevím, s mím tempem? =DD

Povídky:

Taky budou! Plánuji Každá mince má dvě strany na neděli, tak snad budu schopná ten díl napsat *-* Taky jsem přemýšlela, že bych si to rozdělila, jeden týden bych psala povídky a druhý týden bych psala recenze o anime, které sjem viděla a o postavách. CO vy na to? Myslím, že bych byla schopná, alespoň vždycky něco udělat každý týden =))

Rencenze anime:

No jak už jsem psala u povídkách =))

No to by o demně bylo dneska všechno =)) Takže ahoječky všichni a já se ještě na rychlo vrhám na RPC blog =)) Užívejte si sluníčko!!!! *-*


Má duše s Andělem

24. dubna 2012 v 0:24 | Aya

Má duše s Andělem

Tak tuta povídka mě napadla včera ve vlaku na cestě do školy. Je to jednorázovka, takže pokračování nečekejte =) No myslím, že to je dlouhé dost, takže ani moc neočekávám, že to budete číst =D ale stejně vám přeji krásné počtení a klobou tomu, kdo to přečte. Jinak příště se dám do těch povídek na které čekáte =D a pokud ještě napíšu nějakou jednorázovku, tak možná na Yaoi =)) A já jdu spát Oyasumi mina *-*
Má duše s Andělem

Jako malému dítěti se mi zdáli sny, kdy jsem v nějakém nebezpečí nebo, že běžím na místě, silou své vůle a nemůžu se pohnout. Proč se mi zdáli takové sny, to nevím. Při takovýhle snech, nastává panika, ze které se někdy ani neprobudíte a stále vás děsí hrůza, jestli je to opravdu jen sen. Někdy se chceme sami probudit, ale nejde to. Tíží nás slabost a beznaděj, která vyvolá naše noční můra. V tom nejhorším okamžiku se někdy sami dokážeme probudit. Ustrašení, vyděšení s rozšířenými zorničkami. Pot z nás teče tak, jako kdybychom se vařili v kotli. V horších případech vidíme bludy ještě po probuzení. Náš pokoj ve tmě vyvolává pocit úzkosti. Po dlouhém uklidnění se napijeme studené tekutiny, a poté zpátky zaboříme hlavu do peřin a snažíme se usnout. Je jen otázka, jestli se sen vrátí zpátky, nebo ne.
Nemám ráda noční můry, ale zase nemohu říci, že si je někdy nepřeji vidět. Proč? Myslíte, že jsem blázen? Ne, nejsem blázen. Jak už jsem řekla, jako malému dítěti se mi zdáli noční můry, ale v těch nočních můrách jsem nebyla sama. Chlapec stejného věku jako jsem byla já. Blonďaté vlasy, které jsem nikdy na nikom neviděla. Pleť světlá a na pohled hladká, kde mu nádherně vynikly zelené oči. Když jsem se do nich dívala, odrážela se v nich jarní zeleň louky.
Vždy mi pomáhal. Vždy, kdy jsem potřebovala. Nemusela jsem na něj ani myslet. Objevil se tam, kde jsem ho potřebovala. To ON mě vysvobozoval od těch nočních můr, které mě omotávali svými chapadly. Vždy se na mě usmál a uklidňoval mě. Pořád na mě mluvil, ale v tom snu jsem ho nikdy neslyšela, jen jsem pozorovala, jak otevírá ústa. Věděla jsem, že mě uklidňuje a říká, že bude všechno v pořádku. S ním jsem se cítila v bezpečí a nepotřebovala jsem k tomu žádná slova.
Jednou, když jsem se s ním opět ve snu setkala, mi bylo asi 15 let. Stárnul se mnou, nebo… jsem si to jen představovala? Ne, byl vždy stejně starý jako já. Tehdy jsem ve svém snu utíkala před mužem, který ve své ruce svíral zakrvácený nůž. Už jsem skoro nemohla. Nakonec jsem opět běžela, ale na jednom místě. Ani o cm jsem se neposunula. Z očí my vytryskly slzy, jednak z bolesti, beznaděje a ze strachu, že umřu. Ale nebyla jsem sama. Přišel mi na pomoc ten kluk. ON mě zachránil před temnotou. Chytl mi za ruku a utíkal se mnou pryč. Před sebou jsem uviděla veliký strom. Určitě to byl listnatý strom se zelenými listy, ale… v tom kousku, kde jsme se objevili, bylo tak krásné neuvěřitelné světlo, ve kterém ty listy toho stromu zářili jako zlato. Tohle je ráj. Nevěděla jsem to jistě, ale myslela jsem si to. Stále mě držel za ruku a vedl mě po dřevěných schodech kolem stromu. V jednu chvíli mi uklouzla noha a já myslela, že se zřítím na zem, ale ON mě chytil a vytáhl mě zpátky na schody. Chytl mě oběma rukama za obličej. Něco mi říkal, ale já ho neslyšela, jak strašně ráda bych chtěla slyšet jeho hlas. Ve svém podvědomí jsem cítila, že mám zůstat a čekat na něj. On se zvedl a chtěl odejít, já ho chytla za ruku. Nechtěla jsem, aby odešel. Bála jsem se, že už ho nikdy neuvidím. Otočil se na mě. A ze mě vypadla jen jediná otázka.
"Jak se jmenuješ." On se usmál. V jednou momentě jsem myslela, že jsem zaslechla jeho jméno, že jsem konečně slyšela jeho hlas. Ale vůbec si nepamatuji. Jako kdyby to nikdy nevyslovil. Proč? Usmál se a pohladil mě po tváři a odešel. Teprve teď jsem si uvědomila, že pláči. Co se stane teď? Mám strach, prosím neodcházej, zůstaň tu se mnou. Prosím.
Bylo konec snu, probudila jsem se s obličejem celým mokrým a polštářem celým promáčeným. Od toho snu, se mi nezdála žádná noční můra, ale co bylo pro mne nejhorší, že už jsem HO nikdy nespatřila, v žádném ze svých snů. Nikdy jsem na něj nezapomněla a stále vzpomínám na to, jak na mne mluvil, jak se mne dotýkal, i když to nebyla realita, já to jako realitu brala.
Když mi bylo 19 jednoho dne, jsem slavila s kamarádkou její 18. Hrozně si přála jít za Ezoteričkou. Tak jsem jí slíbila, že jí to zaplatím. Čekala jsem na ni v místnosti, která sloužila k účelu jako je čekárna, ale nevypadala tak. Najednou se otevřeli dveře. Kamarádka byla šťastná. Přemýšlela jsem, jestli bude mít opravdu šťastný život, nebo je to jen fikce, jen aby si ta Paní vydělala peníze. Podívala jsem se na paní. Mírně podsaditá žena se samými korály a na očích měla posazené červené brýle. Její pohled spočíval na mě. Trochu jsem se vystrašila. Protože jsem v jejím pohledu viděla na chvíli prázdnotu. Moje kamarádka mezitím něco žvatlala a já bych se měla stydět za to, že jsem jí vůbec neposlouchala. Měla jsem upřený pohled jen na tu ženu. Zamrazilo mě v zádech. Žena se usmála.
"Je stále s tebou. Nikdy tě neopustil. Chodí stále při tobě." Znovu se usmála, popřála hezký den a zavřela dveře. Já tam jen stála. Kamarádka něco žbrblala, ale já ji neposlouchala. Já si přehrávala, co mi právě řekla. Znamená to že… Znamená to, že ON je ve skutečnosti opravdu můj anděl strážný? A proč ho tedy už nevídám? Co se stalo za ty 4 roky? Když zapátrám v paměti, stalo se mi někdy opravdu ošklivé věci. Když mi bylo opravdu nejhůře, vždy jsem si zakryla obličej a klikla si na zem. Cítila jsem nepatrné teplo, hlavně na zádech. Tak to bylo vždycky. Jendou jsem zahlédla… vlastně já nevím, jsem blázen? Já to opravdu viděla. Viděla jsem svůj stín a za ním nepatrný stínek dvou křídel. Možná… Možná to byli jen slzy, co mi pokryli celý obličej. Když jsem se cítila opuštěná, cítila jsem to teplo, jako kdyby mě někdo objal. Byl to ON? Opravdu nejsem sama? Přála bych si, abych ho alespoň zase jednou viděla.
Teď je mi 21. Svého strážného anděla, jsem ve snu neviděla, ale vím, že je vždy všude se mnou. Ptáte se, jak to vím? Cítím ho. Myslela jsem si, že má duše je ztracená, ale díky němu ne. Jela jsem autem za bratrem, který měl svatbu. Škoda jen, že ji neuvidím, to jsem ovšem do té doby nevěděla. Do protisměru mi vjelo auto. V tom rychlém momentu jsem si stihla všimnout opilého řidiče. Najednou se mi zpomalil čas. Všechno trvalo, tak dlouho. Nakonec mi náraz vyrazil dech. Byla to okamžitá smrt. Vlastně jsem ani nic necítila. Někdo ale vzal moji duši hned, abych se nepodívala na svoje zničené tělo, auto a všude krev. Bylo to možná lepší, když jsem samu sebe neviděla. Ale když jsem se podívala po tom, kdo mě vytáhl, neviděla jsem žádný obličej. Slyšela jsem jen, že bude všechno dobré.
Nakonec jsem se objevila na místě, kde bylo všude bílo. Tak čistě bílo. Co pa takové místo existuje? Podívala jsem se na své ruce. Byli trochu průsvitné, čehož jsem se děsila. Tak vypadá posmrtný život? Být sama na tomhle místě, kde nic nikam nevede? Já nechci být sama! Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale už jsem prožívala šílenství. Snažila jsem se volat, ale nikdo neodpovídal.
Najednou jsem uviděla něčí siluetu. Rozeběhla jsem se, jelikož jsem hned věděla, kdo to je. Postava ke mně stála zády, proto jsem hlavu zabořila do Jeho hebkých křídel.
"Že už mě nikdy neopustíš!" rozbrečela jsem se. Jeho tělo se otočilo, aby byl přímo naproti mně. Vzal mi do rukou obličej a usmál se.
"Nikdy jsem tě neopustil." Konečně jsem slyšela jeho hlas. Tak nádherný, že bych ho mohla poslouchat pořád.
"Tsubasa." Zářily mi oči, protože mi v hlavě zazněl jeho tón hlasu, kdy mi ve snu řekl svoje jméno. Ve chvíli kdy jsem vyslovila, jeho jméno mi narostli křídla. Teď už jsme byli jen spolu.

Angel Beats!

23. dubna 2012 v 20:27 | Aya
Angel Beats!

Yuzuru Otonashi se záhadně objeví na místě, kde nikdy předtím nebyl. Nepamatuje si, kdo je a nechápe proč se objevil na místě, kde to vypadá jako areál školy. Není zde, ale sám, vzápětí potká dívku jménem Yurippe. Hlavní vůdkyni povstalecké skupiny Shinda Sekai Sensen, zkráceně 3S. Yurippe mu prozradí, že se nachází v posmrtném životě a že její povstalecká skupina bojuje proti Anděli. Jako jedna z mála si pamatuje, co se jí stalo v době, kdy žila na zemi. Proto se chce pomstít Bohu za to, jakou životní tragédii musela prožít. Ona a její tým využívají své nesmrtelnosti k zastavení Anděla, který využívá své síly k zastavení všech odpůrců. Dala Otonashovi na vybranou, buď si vybere JE, nebo se přidá k Andělovi (což znamená, žít normální školní život). Otonashi nemohl uvěřit, že je mrtví, a proto se šel sám přesvědčit k Andělovi, který ho brobodl. Nakonec ho to přesvědčilo a přidal se na stranu 3S. Pomstí se Yurippe Bohu? Získá Otonashi svoje vzpomínky zpátky? A kdo je ten záhadný Anděl? To se dozvíte ve 13ti dílném anime Angeal Beats.


















Aya: Boží Anime toto *-* sice je to ke konci trošku těžké na pochopení, ale určo tomu porozumíte *-* je bombastické *-*

Angel Beats! Trailer


Angel Beats! si můžete stáhnout zde na:

Chibi od Katty-Hinaty *-*

22. dubna 2012 v 21:07 | Aya |  Oznámení
Chibi od Katty-Hinaty *-*

áááá opravdu moc arigato *-* je to tak kawaíííí *-* a ten Roka Yuuuuu *-*



OC Naruto Koizumi-Keiko

22. dubna 2012 v 20:52 | Aya
Koizumi-Keiko

áá tak máme tu další OC *-* no asi bych k tomu nic nedodala =)) Doufám, že se postava líbí, a kdyby ne, tak reklamaci přijímám *-* další na řaqdě je (Marionette Dragneel~) Yumiko-san *-*


Cosplaye!

21. dubna 2012 v 0:10 | Aya |  Oznámení
Cosplaye!

áááá děcka! dneska... ve 4 rno jedu zase do Polsko na nákupy. Jak já tu cestu nemám ráda.... =DD no ale což, když nákupy, tak nákupy. Hlavně nejdůležitější je to, že je to tam levné než tu v Čechách! Tedy, jak v kterých věcech =D Každopádně já budu koukat po věcech, které by se hodili ke Cosplay na Advík *-* YAHOO! A už mám s Vívuš vybrané paruky! A už jen domluvit a objednat *-* (teda nevím jestli už to objednal, ale musím se s Vívuš domluvit ještě na jedné paruce, viď Dorča? =D¨) Zlatíčko Berry! Co bychom si bez něho počaly, kdyby neměl účet na ebay, jednoduše řečeno, byli bysme v pytli =D
Dobře, dobře, prozradím Vám za co půjdu.

Takže každopádně jdu za Minata **-** Yuchůů plášt mi ještě šije teta a plamznky a znaky, budu muset vymyslet, jestli je tam napsat ručněm, nebo našít =)) (Vívuš jde za Kushinu. Víte co je sranda? že ona je o pár cm větší než já =DD)

Jako druhý je Fran z KHR- jooo můj žabáček *-* =D sice cosplay mít nebudu, jelikož je tak nějak "složity", nebo spíše finančně více náročnější =)) No každopádně, budu mít spíše fanart nebo jak to mám nazvat =)) paruku mít budu, a tu jeho žábu na hlavě ještě musím vymyselt =DD (Vívuš jde za Bela)

A jako třetí půjdu za Syo z Uta no Prinse sama *-*-* Hai Hai. On je takovej úžasnej blázínek jako já =D a spíše to bude taky takovej fan. tedy budu se hooodně snažit přispůzobit cosplaye jako má on. Což momentálně scháním, růžové šátky a růžovočerné rukavice =D Vívuš mi půjčí klobouček Yahoo! *-* (Vívuš jde, no a to sjem zapomněla! =DD asi půjde za Tokiyu =D)

No a původně jsem ještě plánovala, že půjdu za Ayu =) no ale jelikož bych tam šla jako sama za svoji vymyšlenou postavu, tak jsem usoudila, že nejspíš ne =)) no to se ještě rozhodnu =) Cosplay na ni už mám skoro hotovej, chybí mi jen ta paruka *-*


Tkže to je asi vše, co jsem Vám chtěla říci. *-* No objehnout vás objehnu asi v sobotu večít, nebo v neděli =)) opravdu teď nemám čas =)) zatím a držte mi palce, at tam něco v tom Polsku pořídím *-*


Přítele je potřeba

16. dubna 2012 v 22:27 | Aya
Přítele je potřeba

Autor: Vívuš = http://viva-nest.blog.cz/

Toto není má povídka. Tohle je povídka Vívi, která to psala jako vyprávění do školy. Poslala mi to a já jsem z toho nezkutečně nadšená *-* toto se jí fakticky povedlo. prostě kyáá nádhera *-* Už jen proto, že tam vystupují dva kluci *-* Miluju tu povídku *-*


Každý den, každé ráno, každé to ranní šero, do kterého se probouzím, nesnáším. Když po tom, co vstanu, musím jít na místo, které nenávidím, do školy. Nechtělo se mi tam, ale není to z důvodu, že mi škola vadí. Ale problémem je, že nezapadám mezi ostatní. Opovrhují mnou kvůli mému původu, vzhledu, inteligenci. Proto se škole vyhýbám, co nejvíce můžu, abych celý den nemusel snášet řeči, že jsem rozmazlené děcko, šprt.
Moji rodiče jsou poměrně slavní. Matka nazpívala a nahrála několik alb, otec je ředitel prosperující firmy. Díky nim bych mohl chodit na soukromou školu anebo mít domácího učitele, ovšem trvali na tom, abych zapadnul do kolektivu a poslali mne na státní školu. Nic jsem nenamítal, stejně by mi to bylo k ničemu. Ale nedopadlo to, jak rodiče očekávali. Po většinu času, když se pokusím k někomu promluvit, seznámit se s ním, poznat ho, odejde, jako bych vůbec neexistoval. Už mě to netrápilo tak jako prvních několik měsíců, ale chtěl bych někoho, s kým bych se mohl smát, hrát si, povídat si, chodit ven a mnoho dalších věcí. Ale najít si přítele není zase tak lehké, když pro okolí jste jenom odpad. Proto sedím stále ve své lavici a jen poslouchám ty posměšky kolem. Snažím se je ignorovat, ale něco takového přeslechnout jen tak nejde. Začíná mě to unavovat.
Jediné, co dokázalo tenhle rámus přerušit, byl příchod učitele s klukem, co vypadal na středoškoláka. Není se čemu divit, že všichni užasli nad tím, jak vypadá. Když kluk, který vypadá starší, přijde do osmého stupně. Byl vyšší postavy, šedé oči, černé krátké vlasy s ofinou, kterou držela čelenka, ale nejvíc přitahovala pozornost jeho neupravená uniforma. Trochu jsem se zamyslel, jak by to vypadalo, kdybych si stoupnul vedle něj. Jelikož jsem ve třídě z kluků nejmenší a mám sestříhané hnědé vlasy a světle modré oči. Přišla mi ta představa směšná a nevědomky jsem se pousmál, ale hned jsem zase svůj úsměv schoval. Učitel ho usadil do poslední řady, poslední lavice u dveří. Ve stejné řadě, v poslední lavici u okna, jsem seděl já.
O přestávce se k tomu nováčkovi všichni nahrnuli a začali obdivovat, jak je vysoký a mnoho z dívek obdivovalo jeho vzhled. Nezajímal jsem se o to, byl jsem rád, že se o mně na pár chvil přestaly třídou šířit pomluvy. Koukal jsem z okna, pršelo. Pozoroval jsem kapky, jak stékají po skle, a nevnímal svět kolem sebe. Ze snění mne ale vyrušilo, když mi někdo zaklepal na rameno. Otočil jsem hlavu tím směrem, stál za mnou ten nováček. Pozoroval jsem jeho tvář, která se na mne široce usmívala. "Hej, ahoj! Já jsem Alexandr, Alex!" Kouknul jsem se kolem a všichni ostatní žáci upřeli zrak zrovna na nás, pak jsem se obrátil zpět na Alexe, ale nepromluvil jsem. Chtěl jsem se mu také představit, ale nedokázal jsem ze sebe dostat jediné slovo. Bál jsem se s ním blíž poznat, i když jsem po tom toužil. Chtěl jsem mu říct, jak chci, aby byl můj kamarád, ale při pomyšlení, že by si z něho začali ostatní utahovat jako ze mě, pomlouvat ho, že se baví zrovna se mnou, byl jsem raději zticha. Když si uvědomil, že nic neříkám, začal na mě naléhat, ať se mu také představím. Nevydal jsem ze sebe ani hlásku. Když na Alexe zavolali kluci, odběhnul za nimi a jenom se po mně ohlédnul.
Když skončila škola, čekalo na mě auto před branou. Když jsem procházel cestou k autu, sledovalo mě hejno očí a pronásledovaly mraky pomluv. Hleděl jsem se raději na zem, na své nohy a pokračoval v chůzi, vtom jsem narazil do někoho přede mnou. Byl to Alex. "Seeeebíku!" Nechápavě jsem na něj pohlédl, proč mi říká 'Sebíku'? "Proč mi tak říkáš?", optal jsem se a tázavě ho pozoroval. Alex se na mě jenom udiveně usmál. "Jmenuješ se snad Sebastian ne? Tak jsi Sebík! Sebastian je moc dlouhý!" Na tváři mi naskočil úsměv. Byl jsem rád, že to řekl. Poprosil mne o číslo na mobil. Už jsem se nestaral, co si ostatní myslí. Cítil jsem, že mě konečně někdo bere jako svého kamaráda.
Domluvili jsme se, že se další den sejdeme na cestě do školy. Jak jsem se dozvěděl, naše domy jsou od sebe pár bloků a Alex se nabídnul, že na mě počká na hlavní silnici. Souhlasně jsem přikývl. Alex mi zamával na rozloučenou a rozběhnul se pryč. Šel jsem si tedy taky po svém, směrem k autu, kde mě pozdravil řidič a dal mi tašku do kufru. Doma jsem rodičům vyprávěl, jak se Alex začal se mnou bavit a jak máme v plánu spolu zítra jít do školy. Žádal jsem je, aby mě pustili do školy pěšky. Matka byla zprvu proti, vysvětlovala, že je to pro kluka z bohaté rodiny dost nebezpečné. Když však viděla, jak mi na tom záleží, svolila a zároveň byla šťastná, že jsem si našel kamaráda.
Ráno jsem vyrazil o pár minut dřív, aby tam na mě Alex nemusel tak dlouho čekat. Vzal jsem to zkratkou mezi domy. Tu cestu jsem moc dobře neznal, ale věděl jsem, že se tudy určitě dostanu tam, kam potřebuju. Neuvědomoval jsem si to, ale celou tu dobu jsem se usmíval, do té doby, než na mě někdo zavolal. "Hej! Kam se ženeš ksichte?" Otočil jsem se za hlasem, stáli tam tři kluci z vyššího ročníku. "Ptám se tě, kam se ženeš? Nevozíš se náhodou každé ráno autíčkem?" Zatímco mne nejvyšší z nich napadal slovně, jeden z jeho kamarádů mě chytl za loket a praštil se mnou o zeď. Bolelo to, ale než jsem se stačil na ty kluky podívat, dostal jsem ránu do obličeje. Tušil jsem, o co jim jde, věděl jsem to. Chtěli po mně peníze, jako to dělají všichni. Dostal jsem znovu do obličeje. Po téhle ráně jsem se sesunul k zemi, začali do mě kopat. Svíjel jsem se na zemi, kryl si rukama obličej, bál jsem se.
Po chvíli jsem se vzpamatoval a vzhlédl jsem k útočníkům, z nichž jeden seděl na zemi, v očích měl slzy a držel se za břicho. Uslyšel jsem zadýchaný hlas, který mi byl povědomý. Byl to Alex. To on udeřil toho kluka a ten spolu s jeho dvěma kamarády teď utíkali s křikem a cosi na nás ještě pokřikovali. Ale to mi už bylo jedno. Posadil jsem se a opřel se o zeď. Alex se ke mně sklonil a hned se mne ptal, zda jsem v pořádku. Kývnul jsem a stiskl ruku, kterou mi podával. Postavil jsem se na nohy. Usmíval jsem se, byl jsem šťastný. "Vidíš, jak ti to sluší, když se usmíváš, Sebíku!" Opětoval mi úsměv a vytáhnul z kapsy lihový fix. Na dřevěná vrátka napsal nápis: "love my friend". "Proč to píšeš?", zeptal jsem se a zblízka si prohlédl nápis. "Protože svoje přátele opravdu miluju…" Pohlédl na mě a oba jsme se začali smát.

Uta no Prince-sama - Maji Love 100%

15. dubna 2012 v 20:56 | Aya
Uta no Prince-sama - Maji Love 1000%

Jen jediný sen. Stát se skladatelkou hudby pro svého idola - Hayata. To je sen hlavní hrdinky Haruka Nanami, která nastupuje na prestižní akademii umění Saotome, kde ředitelem a zakladatelem je bývalý, slavný zpěvák Shining Saotomoe. Už tak v přísných kriteriích, které stanovil, patří ještě jeden úkol. Při závěrečných zkouškách si žáci musejí utvořit dvojice. Zpěvák si musí vybrat skladatele hudby a potom zaspívat to, co oba dva utvořili. To vše je důležité ke splnění závěrečné zkoušky. To všechno by pro Haruka Nanami žádný problém nebyl, když ji požádalo 6 kluků, aby skládala hudbu pro ně. jenže menší záhrdel tu přece jen je, Haruka Nanami na hodině hudby zjistí, že hrát umí skvěle, ale neumí noty, neumí skládat hudbu podle not. Noty studovala pylně přes noc, aby se je naučila, mezitím se Haruka Nanami stále nemůže rozhodnout pro koho složit hudbu. Když nakonec přišla s nápadem, že složí hudbu pro všechny, ředitel jí to zavrhne. Bude Haruka Nanami skládat hudbu pro Hayata? Dokáže se rozhodnout koho si vybere na závěrečné zkoušky? To se dozvíte ve 13 dílném anime Uta no Prince-sama - Maji Love 1000%.


















Aya: ááá tohle anime jsem si zamilovala *-* Nejvíc Syo tam, hlavně u něj jsem se nejvíc nasmála =DD

Uta no Prince-sama - Maji Love 100% - Trailer



Uta no Prince-sama - Maji Love 1000% můžete online shlédnout zde na http://emo-fuckingprincess.blog.cz/1110/uta-no-prince-sama-online-cz

Animace Death Note

15. dubna 2012 v 19:21 | Aya
Animace Death Note







OC Naruto Shuzie

15. dubna 2012 v 16:06 | Aya
Shuzie

Tadáá =)) No znak Písečné vesnice jsem tam nedávala, jelikož jsem nechtěla zkazit obrázek, ale jestli ho tam budeš chtít dát, tak já ti ho tam dám =)) Jinak se omlouvám, že jsem ti neudělala stejný znak jako má Gaara a tu ofinu, že jsem ti dala takhle na levou stranu. Jelikož jak jsi mi psala ještě dodatně, tak jsem si to přečetla, až když už jseem to měla takto hotové. Gaarovi jsem tam ten znak musela dodělat, jelikož ho tam neměl =DD Takže když nebudeš spokojená s tímto, tak ti to opravím, jako reklamaci =)) další na řadě je (Marionette Dragneel) a koizumi-keiko =))




OC Naruto Šefík

15. dubna 2012 v 1:31 | Aya
Šefík

Tak a zvládla jsem další OCčko =)) nevím, co bych k tomu dodala, všechno jsem snad pochopila =)) takže já jdu spát Oyasumi mina *-* a tady je postava =)) a další an řadě je Marionette Dragneel (až mi odepíše) a další je Shuzie =))


OC Naruto Aki-chan

14. dubna 2012 v 13:42 | Aya
Aki-chan

ááá to bylo něco =D tvoje postava mi fakticky bavila jen mi mrzí, že jsem ti tam nedala ještě nějaký členy Akatsuki =/ já si myslela, že rychlejší bude je tam potom přes Photoshop naházet, ale jak se říka "mysleti, znamená hovno věděti" =DD Nešlo to, musela bych to několikrát vyříznout a posadit zase uplně jinak, tak snad ti to moc nebude vadit, máš tam hlavně Itachiho =)) no snad se alespon trošku líbí a když ne, tak ti to udělám uplně znova a tentokrát pokus i s Akatsuki, tak reklamaci přijímám =)) drka toho jsem nedělala, ale takhle jsem ti ho tam dala =)) tak další na ředě je Marionette Dragneel~ (bohužel se mi ještě neozvala =(((( tak další je i Šefík


Kousek Yaoi komedie =D

11. dubna 2012 v 23:54 | Aya |  Oznámení

Kousek Yaoi komedie

No, ak pro úvod, jednoho dne mi vVíva napsala na skype, jestli s ní nechci skusit RPG Yaoi na Shimu a Rina z Ao no Exorcist. No a proč ne ře? Víva psala za Rina a já psala za shimu. =D Takže koho zajímá, co píší a mají ve své fantasii Víva a já, tak ať si to klidně přečte. Ale moc od toho neočekávejte, spíš se jen zasmějete =DD To, co jsme psali mezitím, jakožto některé hlášky =D a hlavně samé DDDDDDD =D že sjem se u toho tlemili, tak to jsem vymazala =DD

ALE POKUD BUDETE CHTÍT SI PŘEČÍST JEŠTĚ TO, CO JSME SI PSALI MIMO =DDDD TAK SE S VÍVUŠ DOMLUVÍM, A KDYŽTAK TO SEM HODÍM =DD ale záleží na vás a hlavně na vívušce, já bych to sem klidně hodila =DD



Rin: *sedí na parapetu okna ve 2 patře a kouká se ven jak chčije... prší =D* Hmm... Mohlo by přestat pršet... tohle je hrozně pochmurný... *stěžuje si a rukama si tře prsty na nohou páč mu studí*

Shima: Jde si takhle po chodbě a neví co dělat..... Najednou se něco mihlo, před jeho očima na zemi. Iiiiiiiiiiiiiik! začne řvát a jančit na jedné noze a běží do nejbližšší místnosti. Spatří Rina a skočí mu do náruče. Klepe se jako ratlík =D

Rin: *překvapeně vyvvalí oči když se k němu přihrne Shima a už se k němu láduje do náruče. Začne se vyvažovat páč ho Shima z parapetu skoro schodil* Ty pako! Mohli sme sletět!! Co to vůbec vyvádíš? *optá se ho a strá ho rukama ze sebe*

Shima: Rion se ho snaží se sebe dostat, ale on se drží jako klíště a potíchu pípne "pavouk! Tam...... na stropě... ne na zemi.... beží.... ne běžel....." Shima začal koktat a říkal samé nesmysly.

Rin: pavouk? *podívá se na něj jak na magora a stčí Shimu na zem a rozejde se směrem k pokoji* Tak ho pozdravuj, já jdu na WC....

Shima: "tak počkej na mě! Já půjdu s tebou!" zařval na Rina. =D

Rin: To nemůžu jít sám ani na hajzl?? *otočí se na Shimu a založí si ruku v bok*

Shima: "Etoooo.... No z normálního hledidka ano, ale..... Já se fakt bojím, že by se ten pavouk tady ještě potloukal. Víš jaký by to bylo, kdyby ti vlezl do kalhot? brrr nechci na to ani pomyslet." udělá na Rina psí kuk =D

Rin: Do kalhot?? *oklepal se* D-dělej si co chceš... *koukne na Shimu, sklopí zrak a de směr WC*

Shima: mmmmhmmmm. "YAHOO!" Shima si vesele vykročil za Rine a vypadal jako bavorská selka.

Rin: *vejdou do koupelny a Rin jde... k pisoáru a chce vykonat svoji potřebu* N-n-na co koukáš? *koukne se na Shimu koutkem oka a trochu zčervená*

Shima: "Na nic.... jen tak poměřuju...." ty psolední tři slova, si řekne téměř pro sebe, aby to Rin neslyšel. Je velký řekl si pro sebe a více zčervenal.

Rin: Co si řikal? *optá se ale obličej otočí zpátky a konečně to vypustil ven a blahem se usmál páč mu to už fakt tlačilo na močák*

Shima: "Nic..nic. Jen to tam celé vyklop" ´=DD řekl Shima a díval se ne Rinův proud =D

Rin: *když bylo konečně všechno venku, umyl si ruce a vyšel ven z koupelny* Nechceš něco k pití? *optla se ale na Shimu se neotočil protože byl stále v obličeji rudý*

Shima: "něco bych si dal, nemáš citron?" =D

Rin: C-citron??? Na co chceš citron? *otočil se udiveně na něj ale rychle se kouknul raději jinam*

Shima: "no.. citron... kyselí... neznáš? Etoooo. proč se na mě pořádně nepodíváš?" Začal skákat před Rina a snažil se mu podívat do obličeje.

Rin: Znam citron, tak blbej ještě nejsem! *když se mu Shima snažil podívat do obličeje, koukal se na zem a pokaždé trochu ucuknul hlavou na stranu*

Shima: "No já neříkám, že jsi blbej, ale tak.. víš, jak ne?" Shima se podíva už trochu histericky na Rina "to nejsem pro tebe dobrej, když už i ty přede mmnou uhýbáš! Co jsem ti provedl?" Shima se rozpláče

Rin: He? *nechápavě se koukne na Shimu a pořád je červenej jak rajče* Etoo... n-nic... jenom... to neřeš!! A jak si to myslel že pro mě nejsi dost dobrej? *poslední větu řekne tišším hlasem a nasadí kurva kawaiiozní nechápavej výraz*

Shima: "Takže jsem dobrej?" skočí po Rinovi a připlácneho ke zdi, jako omeletu. "dobře voníš." začmuchá jako pes. "Co používáš za šampon?" =D

Rin: N-neřekl jsem že si špatnej... *trochu ho ale zaskočí jak se najednou ocitne u zdi a Shima ho očmuchává* He-heee? Š-šampon? Etoo... *odmlčí se když si uvědomí jak je Shima blízko něj*

=DD Shima: "Co tak koukáš?" Shima udělá Duckface =DD

Rin: N-n-n-nic! *zpanikaří a zastrčí hlavu do trika páč už je rudej div nebouchne* moc blízko!! *zahlasí a skrčí se k zemi na bobek*

Shima: "Rajče, velký rostoucí se rajče. Asi by to chtěla fakticky ten citron" mluvil si pro sebe Shima, ale na hlas a podíval se pod sebe na Rina. "Ty přede mnou utíkáš! Já na to přišel! Rine! Rine!" Ups. přestal kecat nesmysly a zadíval se Rinovi na bouly, co mě u kalhot... trošku větší bouly =DDDDD

Rin: *povykoukne z pod trička a vidí, kam Shima upýná jeho zrak. Vysune hlavu z tračka a zakreje si rozkrok trikem které táhne dolů páč se mu to zvětšilo tak to chtěl skovat* N-nic si neviděl A- a já p-p-p-řed tebou neutíkam.. *začne koktat a koukat do země*

Shima! "Ale notak... Rine! pře de mnou to přeci nemusíš schovávat. jsme přece CHla-py" =DDD a snažil se mu vyhrnout tričko =DD

Rin: *pořád trochu zaskočenej si z bobku sedne uplně na zadek a tím si omylem pustí triko a šup! Díky Shimovi je triko nahoře a Rin před Shimou sedí v celé té kráse nahoře bez* =DD

Shima: "Páááni" vydechne plný slastí a zapozoruje se znovu na Rinovo krásné vypracované tělo. "Taky chci takovy....." =DDDDd

Rin: *s červení v obličeji upřeně kouká na Shimu a je zticha*

Shima: zamrká =DDD

Rin: *nad hlavou mu začne pulsovat črvenej čtvereček (víš jakej myslim ne? =DD)* Jak můžeš v takovejhle chvíli smrkat??? Já sem tady polonahej a ta si smrkáš!

Shima: "Doprdele! Nevíš,co snad znamená mrkání? Takhle ty nikdy nikoho do postele nedostaneš Rine!" Najednou si Shima uvědomil , co řekl právě nahlas a proto si dal obě ruce před pusu a sesunul se Rinovy do klína. =DDDDD

Rin: He? Co si tím myslel? *Trochu zasažen tím co Shima řekl ale když se mu sesunul do klína, položil vyjukaně ruce na ramena* C-c-c-co to vyvádíš?

Shima: "Nic. Já jenže..." šibalsky se usmál. A začal něco hledat v tašce a Rin se mezitím usmál (asi věděl, co má Shima na mysli). "počkej chvilku" prohlásil Shima Rinovy a stále se štrachal v tašce. po pěti minutách vítězoslavně prohlásil "Už to mám!" A držel v ruce okurku. =DDDDDDDDDDD

Rin: Tohle nemyslíš vážně, co chceš s tou okurkou dělat??? *pak mu to docvaknulo a zmlknul* T-ty... Nechceš t strčit-

Shima: Nasadil svůj Devil smile, ikdyž mu to nikdy nešlo. Zakroužil okurkou ve vzduchu jako laso a zakřičel! "Zahrajeme si na Kovboje!"

Rin: *jenom se na Shimu rozpačitě usmál páč při tom vypadal dost... vtipně. Ale stále byl trochu nejistý*

Shima: "Tak co Rine? Jedééééém! šup jako na koníčka! Hyéééé" začal mu sundavat kalhoty, ale vubec si neuvědomil proč? =DD

Rin: Shima!! *v obličeji byl celej rudej a když mu shima sundal kalhoty, skryl si svoji... ďuru =DD páč se Shimovi povedlo sundat mu i trencle =D*

Shima: "Jééé promiň, snad jsem ty kalhoty s trenclema nesundal příliš rychle. Ale to nevadí! jedeme dál ne?" Vermomoucí odstrčil Rinovi ruce pryč z párku =DDDD a skočil jako opičák přímo na párek. začal pomalu nadskakovávat a pořád točil okurkou kolem sebe a pohyboval se do rytmu =DDDDDD

Prázdná Konoha

11. dubna 2012 v 0:12 | Aya
Život Aya Akira - Prázdná Konoha

tadá, napsala jsem po extra dlouhé době, další díl Života Aya Akira no není to super? No pro mě jo =D jelikož nevím, kdy napíšu další =DDD takže já se loučím, dobrou noc a snad se bude líbit *-* Obrázek v tomhle díle nemám *-*



Seděla jsem před Yuri na zemi a hrála jsem si s ní. Skládala kostičky na sebe, to jí nejvíce bavilo. Pořád jsem na ní mluvila. Vyprávěla jsem jí mise, které jsme měli jako tým. No jestli se tomu dá říkat mise, většinou jsme doprovázeli staré babičky a dědečky, nebo jsme museli pomáhat na polích. No prostě žádné zajímavé mise to opravdu nebyli. Yuri si pořád žbrblala své a do toho jejího žvatlání jsem uslyšela prásknutí dveřmi. Rychle jsem se otočila dveře k Yuri do pokoje, byli zavřené, a proto jsem čekala a upírala na ně pohled. "Ayí-chan!" zaslechla jsem své jméno za zavřenými dveřmi, které se v cuku letu rozletěli dokořán. Vytřeštila jsem oči. Dveřmi proletěl chlapec s rozcuchanými vlasy. "Seee-ííí." Řekla normálním hláskem Yuri, která byla šťastná, že ho vidí. "Seiji? Co se stalo!?" byla jsem trochu udivená, že sem vletěl jako tornádo. Ještě, že tu rodiče nejsou, jinak by moc nadšení nebyli, že ani nepozdravil.
"Aya-chan! Aya, prosím musíš mě schovat!" řekl udýchaně a hledal místo, kam by se mohl schovat. Nakonec našel místo za Yuri postelí, kam skočil a hodil přes sebe deku. Stále jsem nic nechápala, proč se chce schovat? Zvedla jsem se a šla k posteli, kde jsem Seijimu stáhla deku. Napřed ji nechtěl pustit, ale nakonec přece jenom ji pustil a rukama se chytil za hlavu.
"Seiji? Proč schovat? Co jsi provedl?" trošku nadzvedl hlavu a kouknul na mě jedním okem. "Ayí. Musíš mi věřit!" řekl.
"Hai, Hai, já ti věřím, vždyť víš, že ti věřím." Koukala jsem na něj a on se pomalu vysoukával ven.
"No, já nic neudělal. Chce mě Hokage. Ale já tam nechci jít sám!" Klepal se jako osika.
"Seiji, když si tě zavolal Hokage, neznamená to, že jsi něco udělal… Počkat. Seiji vyklop to, nebo." Vzala jsem polštář od Yuri a napřáhla jsem se. Byla to naše oblíbena hra. Polštářová válka, ve které jsem vždycky zvítězila, alespoň v něčem jsem vynikala. To se mi ovšem jako k Shinobi hodit nebude. Záporné věc na téhle hře je ta, že musíme vždycky koupit polštáře, nikdy to nedopadlo tak, že by byly v celku.
"Ne, polštář ne. Tak dobře, řeknu ti to. Šel jsem se podívat na zvířátko, ale hned jsem tam odtud odešel. Přísahám." Upřímně mi koukal do očí.
"Na jaké zvířátko." Tuhle větu jsem řekla po slabikách.
"No takové malinké, černé s bílím pruhem na zádech. Je ve vyhrazeném prostoru…"
"Skunk? Seiji, proč ses šel podívat na skunka?" třel si ruce nervozitou. Hodila jsem po něm polštář.
"No tak Seiji! Proč to z tebe musím tahat, jako z chlupaté deky. Co se vůbec stalo?" Naléhala jsem a něj.
"No, Ayí, tak dobře, víš. Tak nějak jsem byl zvědavej, co tam za tou bránou mají. Chtěl jsem jít za tebou, abychom se na to podívali, jenže moje zvědavost byla silnější. Nikdo tam u brány nebyl, jelikož se střídali na stráži. Chytl jsem za kliku, ale nešlo mi to otevřít, tak jsem si stoupl na tu kliku, abych alespoň viděl, co tam je tak tajného. Jenže mojí vahou se klika povolila a ty dveře se otevřeli. Já spadl na zem a uslyšel jsem, jak na mě někdo křičí. Všiml jsem si spousty skunků. Ayí, zajímalo by mě, na co jich mají tolik…" Začal mi vyprávět, jaký byli, i když si myslím,že skunk vypadá jako skunk a ne jinak.
"Seiji! Neodbíhej od tématu. Co se stalo potom." Zeptala jsem se.
"Potom? No, potom jsem zdrhal. A při zdrhání mě ještě zastavil Hikaru, že se mám zastavit u Hokage i s tebou. Já tam, ale nechci!" protestoval.
"Ježkovy oči! Napřed se sem přiřítíš se slovy, že tam nechceš jít sám a teď z tebe vypadne, že tam máme jít oba? Máš to v té hlavě nějaké pomatené." Klepala jsem si na čelo.
"Byl Jsem vyděšený." Konstatoval.
Vzdychla jsem si. Políbila jsem Yuri na tvář.
"Musím jít Yuri. Budeš tu s paní Kagame." Řekla jsem ji a chytla Seijiho za rukáv se slovy "Jdeme." Celou cestu jsem ho musela tahat, jelikož se mu moc za Hokage nechtělo. Na chvíli jsem se musela zastavit. Seiji byl nejspíš rád, jelikož chtěl nejspíš vzít nohy na ramena a utíkat zpět. Já ho ale nepustila.
"Tady něco nehraje." Řekla jsem do větru a dál se rozhlížela po ulici.
"Máš pravdu, tak jdeme zase zpět." Odpověděl Seiji. Já ho ale moc nevnímala.
"Proč tu nejsou lidi. Tohle je nejrušnější ulice v Konoze. A pokud vím, cestou jsme vůbec nikoho nepotkali." Stále jsem se rozhlížela. Všechny dveře a okna od domovů byli zavřená. Něco nebylo v pořádku. Chytla jsem Seijiho a běžela s ním za Hokage, abychom se vůbec něco dozvěděli. Když už jsme stáli přede dveřmi. Zaklepala jsem a slušně pozdravila, Seiji udělal to samé, co já. Vešli jsme do vnitř.
"No to je doba. Vy dva než se uráčíte přijít, tak bude zamořená celá Konoha." Zase ten otrávený hlas a výraz v jeho obličeji.
"Hikaru?" Byl tam on a hned vedle stál náš sensei. "Minato-sensei? Co se děje Hokage-sama.?" Na nic víc jsem se nezmohla. Když jsem se podívala na Seijiho, který až na pozdrav vůbec nepromluvil, jsem nakonec tedy usoudila, že je v průšvihu. Nebo nejen on, ale náš celý tým, jelikož jsme tu všichni včetně senseie.
"Jasně, že se něco děje. Právě tenhle Baka!" ukázal na Seijiho, "Vypustil po celé Konoze, alespoň dvacet skunků, ne-li více. A my teď kvůli němu, musíme všechny ty skunky posbírat, protože…" Sensei dal Hikarovi ruku na rameno.
"To by už stačilo." Řekl Minato a otočil se na Kohage. "Hokage-sama?" Hokage se na nás všechny podíval.
"Jak už tady částečně řekl Hikaru, dostáváte ode mě misi. Posbírejte všechny skunky rozutečené po celé Konoze. Nedávám, nikomu za vinnu, že je někdo, ať už úmyslně, nebo nechtěně pustil. Tohle se stane. Tak jděte na to. Podle počtů od vyšetřovatelů. Mělo by po Konoze běhat 15 skunků. Hodně štěstí při práci." My jsme jen přikývl a vyšli jsme ven.
Bylo to opravdu šílenství hledat po celé Konoze skunky. Naštěstí všechny brány byli zavřené, tak bylo jasné, že ani jeden neutekl. Hikaru a Seiji se pořád haštěřili a do toho jim štěkal Shiori. Nakonec jsme všechny skunky pochytali. Smrděli jsme, až za ušima. Vlastně já potom už ani ne, ještě že mám chakru vody, asi jediná výhoda. Pochytali jsme je všechny ten poslední skunk, byl schovaný venku v koši na prádlo. Shiori to schytal přímo do čumáku, když po něm chtěl vyskočit. Sensei, to všechno sledoval z povzdálí. Ani jednou nám nepřišel na pomoc, ani se mu nedivím. Když jsme zavírali toho posledního skunka. Sensei nás pochválil a my jsme bez žádných námitek šli domů. Seiji mě zase šel doprovodit a já se s ním před barákem rozloučila.
Náročná mise. Těším se, až si lehnu do postele. Zula jsem si v předsíni boty a šla chodbou. V kuchyni se svítilo. Slyšela jsem mámu, tátu a ještě jeden hlas. Nevím to jistě, ale řekla bych, že to je lékařská kunoichi Tsunade-sama. Něco řešili. Přitiskla jsem se ke zdi, a i když bych to dělat neměla, tak jsem poslouchala.
"…nevím kolik času ji zbývá."
"Ale Tsunade-sama. To přece nemůže být pravda. Prosím, najděte nějaký lék. Pomozte jí" Slyšela jsem mamku. Plakala. O čem to mluví?
"Paní Miyako, žádný lék na ochrnutí končetin není. A navíc má nemoc, kterou jsem do teďka nedokázala identifikovat. Postihuje jí to pomalu orgány." V Tsunadině hlase byl slyšet smutek.
"Ale vždyť se její stav lepší. Aya s ní je pořád, když nemá nějakou misi jako Gennin. Dokonce se i učí mluvit. Ona nemůže… Pro Ayu je moc důležitá." Při táhlech slovech jsem se rozbrečela. Věděla jsem, o koho jde. To… To nemůže být pravda. Nejspíš, už jsem se prozradila, jelikož jsem před sebou viděla mámu, tátu a Tsunade.
"Ayo. Co tu děláš?" Mamka mě chtěla obejmout, ale já myla všoku. Nechtěla jsem s nikým mluvit. Podlezla jsem její ruce a běžela jsem kuchyní ven k vodě Kuria a hledala jsem ty správné dveře. Otevřela jsem a vstoupila. Celá uplakaná jsem zašeptala její jméno.
"Yuri." Tak krásně spala. Ona nemůže umřít. Komu bych se vždycky vypovídala? Nevěřím tomu. Lehla jsem si vedle ní a myslela na to, jak spolu budeme chodit po té nečerstvější trávě v Konoze. Nakonec jsem v objetí usnula s Onee-chan.

Následující - Mise třídy C - díl 11

OC Naruto Aoi Gumi Sakura

10. dubna 2012 v 20:09 | Aya
Aoi Gumi Sakura

Omlouvám se Marionette Dragneel, že jsem tě přeskočila, ale měla jsem tam nejasnosti, proto jsem ti poslala email. Hned jak mi odepíšeš, tak tě dodělám =)) Jinak Aoi Gumi Sakura doufám, že se líbí, pokud ne reklamaci přijímám =)) další na řadě je Marionette Dragneel (tedy pokud se mi ozveš) a Aki-chan


OC Naruto Lucy-Shay

10. dubna 2012 v 17:18 | Aya
Lucy-Shay

Takdala jsem se do OCček opět =D Objednávek neskutečně přibívá a u mě to vůbec neubívá =DD Takže tady máme Lucy-Shay. No dala jsi mi hodně zabrat =D To ti teda povídám. Ale tak snad jsem to nějak dala. pokud se ti nelíbí, tak reklamaci přijímám =)) Akorát škoda, že tam ty vlasy s tou vestou moc nevyniknou =)) Ale tak záleží na tobě jestli se líbí nebo ne =)) další na řadě je Marionette Dragneel


Chibi Aya a Roka

10. dubna 2012 v 14:13 | Aya |  Oznámení
Chibi Aya a Roka

Ahojte =)) jelikož mi nebylo dobře, tak jsem zůstala doma =)) Tak jsem si udělala avatárka Ayu a Roka, no není to tak kawaíí jako mi dělala Dorča na RPC blog, ale tak pro zatím mi to stačí =DD Je to můj úplně první chibi, co jsem dělala v SAI =DD

Jinak jsem od Anne-Mary-chan dostala obrázek, tedy nevím jestli jsem ho dostala, ale každopádně mě Anne-Mary-chan nakreslila ručně!podotýkám, že ručně a potom v SAI dodělala no nění to kawaíí *-* Arigatogozaimasu *-*


















Každá mince má dvě strany - část 3

9. dubna 2012 v 11:44 | Aya
Každá mince má dvě strany

Tenhle díl bych chtěla věnovat Katty-Hinatě, za to, že mi udělal tak nádherný díl =))) V příštím díle se objeví Katty-Hinat, Lee a Ara =))



Zrovna jsem se procházela chodbou, když do mě někdo narazil. Byla to dívka s hnědými vlasy, která se sehla, aby si posbírala papíry, které se jí po nárazu rozsypali na zem kolem dokola. Chtěla jsem ji pomoci, ale už to měla sebrané.
"O… omlouvám se předsedkyně." Řekla dívka ještě na zemi a poté se zvedla. Všimla jsem si jejích šedých očí.
"Anne? Anee-Mary-chan?" Poznala jsem ji hned. Jelikož už se jednou hlásila na místo předsedy. Vím, že jsem jí něco chtěla, ale. Teď hned si nemohu vzpomenout co.
"Hai. Promiňte mi, ale já pospíchám na hodinu. Přišla jsem pozdě, tak abych nic nezameškala." Otočila se a chtěla se rozeběhnout. Já jsem ji, ale v čas chytila, jelikož už jsem si vzpomněla, co jsem ji chtěla. Je talentovaná, chytrá. Rozhodně lepší než ten idiot, kterého jsem vyhodila včera.
"Teď nemůžeš na hodinu. Musíš jít se mnou. Z hodiny tě pak omluvím." Usmála jsem se. Chudák, koukala trochu vyděšeně a já jsem jí ještě ani nevysvětlila, na co ji vlastně potřebuju. Zatáhla jsem ji do třídy pro předsedy studentské rady. Stoupla jsem si ke stolu, který byl v čele všech zastupitelů rady. Byli tam téměř všichni. Zástupce sportovního kroužku, květinářského kroužku, hudebního kroužku, cukrářského kroužku a…
"No, jistě! To už mě taky nemusí překvapovat, když tu není zástupce bojového kroužku." Práskla jsem pěstí o stůl.
"Kde je ten zmetek? Jak ho někdo mohl zvolit!" Byla jsem rozčílená.
"Předsedkyně? Nari říkal něco ve smyslu, že dokud tu budete vy, tak sem ani nepáchne." Řekl mi jeden kluk, no musí být asi nováček, jelikož jsem ho vůbec nepoznala.
"Fajn, takže na jeho místo nastupuješ ty… ty…." Nevím jak se jmenoval.
"Yukimaru… ale já už nemůžu, dělám přece zástupce u cukrářského kroužku." Konstatoval.
"Kluk a dělá u cukrářského kroužku?" trochu jsem se divila.
"Předsedkyně? Vy jste mě tam přece umístila…" Vypadal trochu vystrašeně. "ale mě to nevadí, mě to baví. Mluvím pravdu." Dodal.
"Jasně, jasně já ti rozumím, ale teď mi to komplikuje plány." Přemýšlela jsem a nakonec mě osvítila žárovka a prstem sem ukázala na Anne-Mary-chan.
"Teď mě všichni dobře poslouchejte! Anne-Mary-chan teď tě oficiálně volím, jako mojí oficiální místo předsedkyni celé rady a moje hlavní ruka. Což znamená, že když se mi něco stane, tak přebíráš všechnu zodpovědnost předsedkyně." Slyšela jsem žbrblání ostatních. "Já ještě neskončila. Taky tě momentálně volím, jako zástupce bojového kroužku, jelikož jeho předchůdce se vzdal postu a nechal ho tu volně. Nestrpím, když někdo nechá svojí zodpovědnosti. Zvládneš to? Není toho na tebe moc?" Asi jsem toho na ni hodila moc.
"Hai, no, pokusím se to zvládnout. Budu dělat všechno, když v bojovém umění moc nevynikám." Ta dívka se mi líbila. Holky jsou spolehlivější než kluci. Usmála jsem se.
"Tak, myslím, že se můžeme dát do…" Nedořekla jsem to, jelikož někdo rozrazil dveře a kolem toho dotyčného byla temná aura.
"Nari!?" Všichni zavřískali.
"Co chceš?" zeptala jsem se ho znuděným hlasem.
"No tak to ani náhodou! Na moje místo nepůjde žádná… žádnej usmrkanec!" Lidi to ste měli vidět! Nari si teď držel levou půlku tváře, div se nerozbrečel. Měl ji pěkně rudou. To má za tu jeho nevymáchanou hubu. To pěstí přiletělo z jeho levé strany. Anne-Mary-chan má pořádnou ránu, i ten její pohled stojí za to. Ona je můj člověk. Otočila jsem se na ni.
"A pak, že nevynikáš v bojovém umění." Řekla jsem ji. Teď zase jako vyměněná. Ten její nenávistivý pohled se změnil na usmívající dívku.
"To je jen maličkost, co jsem se naučila, než jsem sem do té školy šla." Stále se usmívala. Otočila jsem se na Nariho.
"Ještě jednou budeš takhle trucovat a vážně ti seberu místo a dám ho Anne-Mary-chan." Řekla jsem mu. Nari si sedl na svoje místo, a už ani necekl. Byla jsem neskutečně ráda za to, že tu na Geiju mám někoho stejného typu, jako jsem já. Ukázala jsem jí všechno, s čím mi bude pomáhat, jelikož jsme za hodinu, měli jít na hodiny výuky.


čtvrtletí

8. dubna 2012 v 19:15 | Aya |  Fotky
čtvrtletí

Tak tady dávám pár fotek, které sjem slíbila hlavně Lee-chan. *-* Je to všechno, co jsem dělla ve škole za čtvrtletí. Kromě figurálky. *-* Tu mám ještě v mobilu =)) Jo a tenhle úžasnej Lay Je od Katty-Hinaty *-* Arigato *-*

Abstraktní malba (no jak už jsem psala dříve, absolutně mě nebavila =DD)



Dřevěná hračka pro děti. (Dělala jsem návrh. Prosím vás, jen mrkněte a hned jeďte dál, jelikož tam mám děsně blbě kolečka v perspektivě. =DDD Tohle kdyby viděl arhitekt tak by mě poslal... někam =DD já jsem to opravovala, ale dopadlo to ještě hůř než tohle =DD) No nejspíš bude známka o stupeň zhoršená =DD



Tohle je ta dřevěná hračka, ale technicky narýsovaná (nárys, bokorys a bokorys) Jméno sjem si zamazala =DDD Ikdyž mě někdo znáte už přes facebook =DD



Draperie. Tohle se neskutečné vleklooooo! ale jsem na to pyšná =DD napřed sjem si desičku museli udělat. poté jsme dělali podmalbu tuší, potom podmalbu temperou a nakonec definitivní je toto, Malba Olejovými barvami =))


OC Naruto Uke

7. dubna 2012 v 21:42 | Aya
Uke

Tak já k tomu nemám, co dodat =))) *-* jelikož pomocí faceboooku jsme se domluvili =))) takže tadýý to je =))) *-* Další na řadě je Lucy Shay =))


Den 6. 4. 2012 se zapíše do historie lidstva!

7. dubna 2012 v 0:28 | Aya |  Oznámení
Den 6. 4. 2012 se zapíše do historie lidstva!

Tak jak jsem slíbila, alespoň trošku povyprávím, jaké to dneska bylo. =)) no koho to zajímá si může přečíst mé a Kiruš (ta potom taky napíše schrnutí =))) seznámení na život s Dorčou a Lunou =))) Omlouvám se za překlepy, už jsem unavená =)) OYAYUMI

No tak začnu, šla jsem spát v jednu ráno a usnula jsem, až ve dvě ráno. Jelikož jak jsem zalehla do postele, tak jsem se klepala jako ratlík a říkala si, že už za chvíly pojedu s Kiruš do Mariánek. No v 5:50 mi zvonil budík na mobilu a v 6:00 obyč. budík. Říkala jsem si ještě neeee. Ale vstala jsem. =DD Uděla jsem všechno potřebný (hygiena, kosmetika a oblečení) =DD a šla jsem do kuchyně. Dám si nějakou snídaní. No, našla jsem jen suchý včerejší rochlík, snědla jsem ho půlku. =D Mezitím slezla i máma, která šla do práce a táta, který ji měl odvézt. Tak si říkám, že můžu jet s nimi, a že mě může hodin na nádraží. Taky že jo. Šla jsem se fofrem podívat na mrazák, kde jsem našla jabko a čtyři lízátkový dudlíky, Všechno jsem zbalila a šla si obout boty s důrou =DDD
Táta mě vzal na nádraží a jelikož jsem měla ještě čas, tak jsem šla naproti Kiruš. Došla jsem k jejímu baráku a hned jsem zařadila zpátečku, jelikož už vyšla. Šli jsme společně a těšili se na dnešk. Zatáhla jsem jí ještě k Heroldům (náš krám v Rokycanech) Říkala jsem jí, že mám hlad, jelikož jsem "nic" nesnídala, než ten kousek rohlíku =DD. Samozřejmě jsme tam skejsli. První zastávka u bombonu (Karamelky a Atlasky). a když sjem si chtěla koupit ještě nějaké pečivo, tak mi Kiruš řekla, že mi dá rohlík, no tak jsme pokračovali a našla jsem takové ty žvíkacý bombony =DD tak jsem je vzala taky =DDD
Došli jsme na nádro, koupili jízdenky a šli na nástupiště. Tak tam tak čekáme a já čumím. "No to ne! 40 minut spoždění!? Jo to je osobák tak to je dobry." =DD najednou si všimnu, že nemáme vubec napsanej rychlík =D tak jsme šli zpátky do vestibulu a tam je psanej rychlík ne? Tak jsme šli zpátky na nástupiště. Znova čekáme a přijel osobák se 40 min. zpoždění, ale měl nějak moc vagonu a tam šel průvodčí a já na něj: Je to opravdu osobák? a on: Ano, je to opravdu osobák. a Já: Je nějakej dlouhej =DD a potom tam naskočil rychlík. A já celá štastná YAHOO! Ale když se vám tam objeví opět další R 40 min. zpoždění, tak už jste vážně nasraní. =DD a já přes celý nástupiště "Si ze mě děláte prdel, ne?" =DD Naštěstí na nástupišti s námi byli jen dva lidi =DD No a jelikož jsem měla fakticky hlad, tak jsem si vzala to jablko =DD S Kiruš jsme tam fakticky mrzli, byla zima fuuuj. =DDD Nakonec jsme se dočkali! Rychlík, který měl přijed v 7:25 přijel asi v 8:05 =DD tak jsme nasedli a našli prázdné kupé, kde jsme si hned zatáhli závěsy =DD
Jízda byla v pohodě. Na začátku mi Kiruš povídala, že už se jede a že potom, až se bduem blížit, tak bude nerozní. A já: No to si piš, zatím je to v pohodě, ale potom to bude v háji" =DDD Ve vlaku jsme ještě sežrali rohlíky a jeli dál. Do kupíčka nám nikdo nevlezl, takže jsme si v pohodě dali nohy na sedačky (samozřejmě bez bot) =DD a zachumlali se pod kabátky. Mezitím jsem si psala smsky s Lunou, prej až budeme dvě zastávky před Mariánkama, tak jí mám napsat, no jasné, kdybych tak věděla, které to jsou =DDD tak jsem ji napsala, že ji napíšu, až bude ta posledí.
Přijížděli sjem do Mariánek a Kiruš vystrčila hlavu z okna, tak jsem se přidala a obě jsme koukali, Na nádraží nikdo =DDD tak sjme vylezli z vlaku a já se začala klepat jako ratlík a skoro jsem nemohla dýchat. No hledali sjem východ. Došli jsem do vestibulu a já se nepřestala Klepat. kiruš chtěla na záchod a já jsem mezitím volala babče, no klepal se mi hlas fakticky šíleně. Mezitím mi Luní poslala smsku, ať nechodíme ven, že je to tam rozkopané =DD No tak jsme šli vestibulem no a šli jsem prostě rovně. =D Něco mluvím Kiruš a když zjistím, že mi nevnímá a začala "vřískat" tak jsem se podívala. Luní s Dorčou se rozeběhli za námi po chodbě. No Kiruš se rozeběhla za nimi a skočili po sobě. No a já? Jelikož jsem se uplně klepala a nemohla jsem tomu vůbec uvěřit, že je vidím na živo, tak jsem nevěřícně šla pomalu, až na konec po mě Dorča taky skočila všicky jsme se objali. *-*
Nakonec ze mě úplně všechno opadlo, jeli jsme autem k domu k Luní. Celý den jsme kecali! fakt neuvěřitelné. To vipadalo, jako kdyby jsme se znali celý život! Hráli jsme člobrdo. byli sme na chviličku venku. Čučeli na telku. Nepřežitě jsme se smáli. A naprosto dokonalí den, *-* Tolik hlášk kolik padlo, no to byste ani nevěřili! =D Viděli sjem s Kiruš i Krmění hada! =D A Luny maminka, no, naprosto úžasná osoba *-* řeknu Vám, jí by si oblíbil každý člověk. =)) Já bych vám toho tu napsala více, co jsme dělali, ale my jsme si opravdu pořád povídali *-* tolik jsem toho nenapovídala snad ani za uherský rok =DD
Nakonec jsme museli jet, jelikož nám jel rychlík v 19:05 domů. Luni maminka nám na cestu nabalila tolik, že páni =DDD potom nám dala ještě Velikonoční nadílku, a prostě... Mě se tam od taď opravdu vůůůůůbec nechtělo! *-* S Dorčou jsme se rozloučili už tam a Luna s námi jela na nádraží, tam jsme se rozloučili. Vezl nás její hodný bráška =)) Mrzelo nás opravdu, že už jme měli jet.
Na nádraží jsem tak trochu zmatkovala, jelikož rychlík nikde! Ano ano, obvolávala jsem ještě bratra, aby mi zjistil, v kolik jede něco na Plzeň =DD Nakonec jsme jeli Osobákem v 19:58. Mezitím, co jsme čekali na nádru, tak jsem zahlídla kluka a povídám jí ten chodí do Prváku k nám na školu, ale nemohu si vzpomenout, jak mu říkají. Nakone sjem si vzpomněla a povídám jí. "Říkají mu Necky!" A Kiruš se začne nahlas tlemit a ve vestibulu řekne nahlas Necky a já Pššššš! Ano, ten kluk se na nás otočil, takhle jsem měla jedině důkaz, že to byl fakt on =DD
Ve vlaku jsme jeli s plnými nafouknutými břichy (kdybych vám tu vypsala, co sjem všechno měli, záviděli byste =DDD) =DD a přehrávali jsme si celý den, co jsme strávili s Dorčou a Lunou, prostě úžasný *-* V Plzni jsme vystoupili a šli čekat na mého bratra, kterej pro nás díky bohu přijel, (jelikož bysme museli čekat dalších půl hodiny, aby jsme přestoupili na vlak do Rokycan) Jenže, když sjem tam tak čekali, tak mi přišel jeden chlap podezřelej, co se blížil k nám a já začala koktat zimou a povídám Kiruš: Tady... tady tou taškou ho přetáhnu, ikdyž tam mám čokoládové zajíčky! A Kiruš na mě: Já ho přetáhnu touhle flaškou a bude po něm! =DDD a já jsem začala potom lovit v tažce a vytáhla jsem voňavku a povídám: Kdyby nás ten uchylák napadnul, tak mu stříknu tu vonavku do očí! =DD a Kiruš: Prosímtě schovejto. No a nakonec tam šla nějaká skupinka, tak si to rychle rozmyslela s tím schováním, Mezitím tam přijel bratr. Odvezli sjem Kiruš domů a pak jelá já domu. A hned ve dveřích sjem začala vyprávět *-* Doma jsem byla v deset hodin =))

YUCHUUU!

6. dubna 2012 v 7:30 | Aya |  Oznámení
YUCHUUU!

Tak lidi tento článek je přednastavený a víte proč? Protože přesně v tuto dobu nasedám s Kiruš do rychlíku, který jede směr ML. YAHOOO, kde se přesně za hodinu a půl uvidíme s Dorčou a Lunou *-* určitě Vám potom něco povyprávím *-*
Zatím Ahojky *-*

Izumo Kamaiki

5. dubna 2012 v 17:06 | Aya
Izumo Kamaiki

Izumo Kamaiki je namyšlená a uzavřená. Izumo Kamaiki je student akademie Pravého Kříže a má druhou nejnižší hodnost (Pán) a má talent stát se krotilem. Dokáže vyvolat Bohy Sklizně Mike a Uke (lišky). Když se projeví její talent má pocit nadřazenosti, ale když se to smaé projeví i u Shiemi Moriyama, začne k ní cítit nenávist a začne jí opovrhovat. Avšak, když její nejlepší přítelkyně Paku Noriko dostane do vážné situace a je v nebezpečí, ztratí sama v sebe důvěru, že jí nedokáže ochránit. Kvůli tomu na ni samotnou zaůtočí Bohy Sklizně které sama vyvolala že nebudou sloužit někomu kdo sám sobě nevěří. Zachránil jí Okumura Rin a Shiemi Moriyama zachránila Paku Noriko. Poté Izumo Kamaiki váhala ale byla Shiemi velmi vděčná a Rinovi také. Díky tomu začala více s ostatními komunikovat a přestala tolik ostatními opovrhovat. Stala se otevřenější a stala se kamarádkou Shiemi Moriyama, i když jí stále nadává. Má v oblibě kočky.
Rodina: neznámá














Aya: No nemám moc ráda takovéhle typy.. ale... =))

Mephisto Pheles

5. dubna 2012 v 17:00 | Aya
Mephisto Pheles

Mephisto Pheles je magor. Má rád chaos a velmi výrazné barvy, až sladkécho charakteru. Je ředitelem akademie Pravého Kříže. Mephisto Pheles je exorcista, ale zároveň také démon. Svůj pravý původ proizradil jen Grigori (hlavní soudci ve Vatikánu, kteří mu moc důvěry stejně nedávalai) a teké se jim snažil domlouvat, že s Gehenou nechce mít nic společného. Ve skutečnosti chtěl z Rina udělat zbraň proti Geheně, proto ho také přijal na svoji akademii Pravého kříže. Mephisto Pheles se bojů nezůčastňuje, jenom z povzdálí je sleduje a dává si sám sázky, kdo vyhraje. Je také bratr Amaimona, který je také syn Satana a je Zemním králem. Jeho bratr Amaimon mu důvěřuje a to dodává Mephisto Pheles pocit nadřazenosti. Mephisto Pheles uzavřel sázku s Fujimoto Shiro, jestli se Okumura Rin vymkne kontrole a přemění se na démona a Okumura Yukio, jestli se u něj projeví démonní původ. Ani jeden z nich nevyhrál. Mephisto Pheles má rád lízátka.
Rodina: otec - Satan, bratr - Amaimon, nevlatsní bratři - Okumura Rin a Yukio























Aya: Co by to bylo za anime, bez pořádného magor? =DD On je boží =DD

Soutěž?

3. dubna 2012 v 21:45 | Aya |  Oznámení
Soutěž?

No, abych to trochu upřesnila =))) Napíši vám seznam, co bych si asi tak přála na designe blogu a udělali by steho a potom mi ho poslali, nebo bych si ho vyzvedla na vašem blogu, co vy na to? =)) Potom bych vytvořila anketu a který designe zvítězí ten bude na mém blogu *-* Jinak tuto je pro všechny, není to jen pro SB, prostě, kdo se bude chtít zapojit, může *-* Stránka by měla být u prostřed =))

Seznam (ze seznamu si vyberte jednu věc =))

Aya Akira (barva modrá, popřípadě experiment.) (Pokud si vyberete toto- obrázky vám dodám sama, ale napiště mi do komentářu *-*) Ari *-*
Usui Takumi (barva červená)
Yoite z Nabari no Ou (barva nechám na vás, ale chtělo by to tmavší)
Namikaze Minato ( barva zelená, žlutá to nechám na vás =))
Fran z Katekyo Hitman Reborn (zelená *-*)

Žížalá má narozeniny

1. dubna 2012 v 19:41 | Aya |  Oznámení
Vše nej nej nej nej *-*

No jasněě! Dorča má narozeniný *-* no už sjem jí přála nejmíň padesátkrát a ještě to šoupnu sem =D Jelikož jsem už dlouho nic nepřidala =D Tak to alespoň nahradím =))

Jo a chci Vám říci novinu! Dneska mi rodičě dovolili jet s Kiruš v pátek za Dorčou a Lunou *-* jsem nehorázně šťastná *-* jen se teď modlím za Kiruš, aby jela se mnou *-* Lidi říkám Vám še jsem Hýřila radostí *-*

Jop ještě Vám řeknu něco k našemu seznámení. Je to už zhruba půl roku, co se známe přes internet. Kiruš znala Dorču i Lunu dýl než já =)) no a teď se uvidíme poprvé na život, bez webky, bez skype, bez netu *-*

Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya