To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Yukiova pravá tvář

29. ledna 2012 v 20:09 | Aya
Život Aya Akira- Yukiova pravá tvář

Tak toto je opravdu po extra dlouhé době =DD Takže pkráčko =)) Omlouvám. Chtěla jsem do toho dílu, už psát o zkoužce s Minatem, ale hodilo se mi tam ještě tuto. Tak se nezlobte. Tento díl bych chtěla hlavně věnovat Dorče, Luně a Vívě (mám vás ráda a děkuji že to čtete) =)) Jop a nesmím zapomenout na mé též věrné čtenáře. Anne.Mary-chan, Lee, Katty-hinata a Ara *-* Arigato všem.

Yukiova pravá tvář
Hikaru odešel z místnosti, aniž by něco řekl. Naše setkání se senseiem Minatem dlouho netrvalo, a tak jsme měli volno. Já bych měla jít domů a trénovat s někým ze členu Akira, protože taťka s mámou mají jít dnes na misi, ale když je tak krásně. Proč si neužít? Skočila jsem po Seijim a dala mu pravou ruku pevně kolem krku.
"Aya-cha! Takhle mě neděs! Nebo to bude příští moje smrt a já chci být ANBU, takže na to pamatuj." Řekl pod náporem mého pevného sevření.
"Ale no tak Seiji, nebo spíše strašpytle?" zasmála jsem se. "Ne, omlouvám se, to bylo ošklivé." Nevěřícně se na mě podíval.
"Něco mi tu nesedí." Pořádně se na mě zadíval, podstatě mě zkoumal. Teprve po chvíli se mu rozšířily oči.
"Ty máš něco za lubem!" vykřikl. Já jen přikývla.
"Ano, ale nemusíš tak křičet. Nepůjdeme spolu na tajné místo? Hm? Chci ti ukázat něco nového, co mě taťka naučil při tréninku." Táhla jsem ho z Akademie.
"Aya-chan já jsem tě asi zkazil." Řekl ve spěchu Seiji.
"Ne, Seiji-kun. Ty jsi mě zachránil." Oba jsme běželi na tajné místo. Napřed bylo moje, teď je nás obou.
Doběhli jsme na pahorek, kde odtud byly vidět skalní hlavy tří Hokage. Směrem k lesu byli rozštípnutý dva stromy, kdy jsme se Seijim trénovali s kunai. Seijimu to zrovna s Kunai moc nešlo, zato si našel jinou svoji zbraň. Senbonovy špejle. Byli to tenké kovové špejle, ale na pohled vypadali dřevěné. Seiji s nimi umí dobře házet, zato já? Já se netrefím ani do terče. No zkrátka a dobře, já mám radši kunaie.
"Ayí-chan, co jsi mi to chtěla ukázat?" vypadal, že byl nervózní.
"Seiji pojď trénovat, nebo spíš si tak pohrát a já ti při tom ukážu novou techniku. Schválně, kdo tentokrát vyhraje. Prosím." Naléhala jsem na něj. Seiji chvíli váhal, ale nakonec souhlasil. Vždycky vyhrál a já byla ta, co prohrála, ale brala jsem to jako, ten typ zábavného tréninku, ne ten typ tréninku, co provozuje otec.
"Tak dobře. Navíc mám v rukávu taky trumf, takže jsme si rovni. Jo! A mám nabídku. Ten kdo prohraje, pozve toho druhého na ramen k Ichiraku." Zasmála jsem se, zrovna jsem měla chuť na ramen, tak doufám, že dnes mě pozve on. Souhlasila jsem
Postavila jsem se do svého obvyklého postoje při vyvolání Ryou. Zapřela jsem se nohami o zem. Z levé ruky jsem si odmotala obvaz a své znamení na levé ruce jsem natočila na protivníka. Na pravé ruce jsem vztyčila palec, ukazováček a prostředníček a dala ji svisle vedoucí za levou ruku se znamením.
"Ryou!" vykřikla jsem. Mé modré znamení, které je znázorněno několika nesmyslných čar, ale ve skutečnosti v tom rozeznáte hlavu vlka, se začalo světle modře vybarvovat. Potom, už to šlo, tak rychle, že už ani můj zrak nestačil zaznamenat, co se v té dané době děje. Ale vím jedno, že Roka se zhmotnil z čiré vody a stál vedle mě. Já se Seijim jsme ho i hned pozdravili. Chtěla jsem ho obejmout, ale nešlo to.
"Zdravím vás oba dva. Jsem rád, že jsem konečně venku a že momentálně nemusím bojovat s tvým otcem. Už mě z toho začali bolet kosti." Řekl Roka mrzutým hlasem. Seijimu to nejspíš vrtalo hlavou, protože nasadil svůj nechápavý výraz a začal si prohlížet Roka z blízka. Jeho výraz v obličeji přesně naznačoval: Odkdy má voda kosti? Ale to už jsem radši neřešila. Otočila jsem se na Roka.
"Omlouvám se, ale i dnes budeš, ehm, trénovat." Usmála jsem se. Roka si povzdechl, ale já rychle pokračovala. "Bude to zase proti Seijimu. Když vyhrajeme…" nedořekla jsem to.
"Chceš říci, že když vyhrajeme, pozve TEBE na ramen. Nezapomeň, že mě stejně uvolníš."
"Roka, nebuď tak mrzutý. Víš dobře, že to nejde." Byla jsem trochu zklamaná. Bylo mi Roka líto, jediný, kdo o něm ví. Jsou členové Akira a Seiji. Seiji, který se o něm neměl dozvědět, ale jsem ráda, že o něm ví. Všechno jsme si se Seijim vyjasnil, hned ten první den, co jsme se poznali.
"Dobře, dobře. Dost řečí. Tvoje pocity mnou výří jako nikdy předtím. Vím, že ti to mrzí… ale to necháme. Teď se musíme soustředit na toho pacholka. Už mě nebaví prohrávat." Roka si prohlížel Seijiho od shora dolů. Seiji má podstatu chakry zemi. Proto jsme taky v nevýhodě. Už je od počátku zjištěno, že země přebíjí vodu. Ale ne, vždy to tak je. Živly se mohou proti sobě obrátit, ale záleží na tom, jak jsou protivníci silní. Tj. má teorie.
"Začneme?" Zeptal se Seiji a já přikývla.
Zprvu jsme stáli a jen se na sebe dívali. Zvažovala jsem situaci, a co by Seiji mohl použít proti mně. Nevím, jaký má trumf, ale musím být připravená na všechno. Mrkla jsem po Roka, jen přikývl na souhlas. Nemusela jsem mu to říkat. Naše Ryou je tak propojené, že moje myšlenky proudí i v něm. Roka se rozeběhl proti Seijimu. Ten po něm hodil Senbonovy špejle a potom vytvořil svoji pečeť, která mu vytvořila uzavřenou bariéru kolem sebe. To jsem potřebovala.
"Mizu no Seigyo." Vykřikla jsem. Roka se proměnil v úplnou vodu a díky pečeti jsem mohla ovládat vodu, která je v zemi. Dřív nebo později stejně musí vylézt nebo se utopí v bahně. Až rozrazí svoji bariéru, teprve potom můžu udělat svoji novu techniku, ale bariéra se postupně začala rozmočovat. Zajíkla jsem se. Snad jsem ho…
"Seiji!" vykřikla jsem. Chtěla jsem se rozběhnout, ale pode mnou se pohnula země a já slítla.
"Tady." Koukla jsem se po hlase. Byl tam Seiji s rukama v zemi. "Říkal jsem, že mám trumf v rukávě." On se usmál a já si odfrkla. Spadl mi kámen ze srdce, že je v pořádku.
"Já ten svůj ještě nepoužila." Nahromadila jsem veškerou chakru, stále jsem ovládala vodu v zemi a s pomocí Roka se to povede. Blesku rychle jsem vytvořila pečeť. "Mizu no uzu!" Z okolí se nahromaďovala voda a vytvořil se tak vodní vír. Jelikož Seiji předtím rozhýbal zemi, vodní výr tak mohl proudit po té rozbité a dostat se přímo na Seijiho. Seiji si vytvořil jinou bariéru, byla tentokrát z kamene a hlíny. Uskočil na nejbližší strom a začal ovládat kameny z bariery. Házel je na vír, nejspíš chtěl vír na chvíli zdržet anebo úplně zastavit. Jenže ani jeden z nás netušil, co se stane. Kameny sice vletěli do víru, ale tam odtud se rozletěli. Jeden mě v tu chvíli praštil. Sletěla jsem na zem, mám pocit, jako kdybych na té zemi byla pořád. Nevím, co bylo dál. Probrala jsem se s bolestí hlavy.
"Aya-chan! Jsem rád, že jsi v pořádku! Bál jsem se o tebe! A ještě k tomu ten vír. S Rokem jsme ho zastavili! Už si nemusíš dělat starosti." Seiji to na mě vychrlil tak rychle, že jsem skoro nepobírala žádné z jeho slov. Držel mě za ramena. Seiji neustále něco žvatlal.
"Seiji? Co se stalo?" dívala jsem se kolem sebe, ale všechno bylo zase jako dřív. Nebyla tu žádná známka po boji.
"No ten vír byl tak neuvěřitelnej! Úplně skvělá technika! Ale potom jak tě ten kámen praštil, jsi na chvíli ztratila vědomi. Do teď jsem si myslel, že když někdo ztratí vědomí, všechno Jutsu se vytratí, ale tohle vířilo dál. Roka mi pomohl. Obou se nám to podařilo zastavit. Potom jsem upravil zničenou zemi, aby vypadala zase jako dřív. A potom sjem hned běžel za tebou. Myslel jsem si, že… Aya-cha! Můžu za to já! Neměl jsem házet ty kameny! Gomene!" Seijimu začali stékat slzy. On za to přeci nemohl.
"Seiji, ty zato přece nemůžeš! To ten vír a tak." Snažila jsem se mu to vymluvit.
"Ale Aya-chan. To já házel tím kamenem, co tě praštil. Ayí-chan! Slibuji ti, že už nikdy nebudu proti tobě bojovat. Slibuji, že už nikdy. Nechci ti znovu ublížit." Díval se mi zpříma do očí.
"Seiji. Nemusíš se omlouvat a tvoje vina to nebyla. Navíc, jsi jediný můj opravdový kamarád. Ty mi nikdy nedokážeš ublížit. Arigato." Když jsem mu to řekla, rozveselil se, ale stále v něm byla vidět bolest. Pořád jsem ležela na zemi a koukala jsem se na něj. Byl veselý a jeho úsměv ho doslova charakterizoval. Chci si ten úsměv zapamatovat.
Už se stmívalo a já musela jít už domu. Nejspíš bude chůva Kagami vyšilovat. Roka jsem zrušila, zaslouží si odpočinek. Já taky už neměla dostatek chakry a proto se musím pořádně vyspat, abych byla na zítřek fit. Seiji mě doprovodil domů.
"Seiji-kun? Jak ses dostal nenápadně z té první bariéry?" podívala jsem se na něj, už tak z profilu vypadal chlubně.
"Díky mým špejlím. Když jsem je hodil, podívala ses, kam jsem je hodil. Měl jsem dost času na to, abych si kolem sebe vytvořil kruh z kamene. Mezitím Roka útočil a já vytvořil pečeť pro bariéru. Už od začátku jsem věděl, co uděláš. Proto než jsi začala shromažďovat a ovládat vodu ze země. Díky těm kamenům jsem se podzemí dostal pryč z pod bariéry, a proto ses mi nevšimla." Žasla jsem, normálně jsem opět žasla, nad jeho taktikou. Asi nejspíš ho nikdy nedoběhnu. "Jo a tak mě tak napadá, zveš mě na ramen. Vyhrál jsem." Dopověděl.
"Ty ještě z toho všeho, co se stalo, myslíš na ramen?" Zasmála jsem se a strčila jsem do něj loktem. "Tak fajn, zvu tě, ale někdy jindy, už musím domů. Měj se hezky a pořádně se prospi! Zítra musíme být všichni fit. Přijdu pro tebe. Ahoj." Zamávala jsem mu. Taky řekl něco na rozloučenou, ale já už jsem mu nerozuměla.
Vešla jsem do domu, sundala jsem si boty a šla směrem do kuchyně. Nikde se nesvítilo a Kagami jsem nikde neviděla. Prošla jsem kuchyní ven. Voda Kuria se krásně třpytila v měsíčním paprsku. Chtěla jsem se podívat za Yuri, ale někdo…
"Stůj!" Hlas jsem nerozeznala, teprve když jsem se otočila za tím hlasem, jsem toho dotyčného poznala.
"Yukio?"
"Čekám tu na tebe už od odpoledne. Měla jsi trénovat. Kde jsi byla?" frustrující hlas.
"Yukio, já jsem… My jsme…" Já, nevěděla jsem, co mám říct. Nechtěla jsem říct pravdu, ani lhát.
"To že tví rodiče jsou na misi, neznamená, že si budeš dělat, co chceš. Už jsi jedním z členů Akira, tak by ses podle toho taky měla chovat. Nechci mít potom za manželku takovouhle chátru, takže se snaž." Měl jízlivý hlas, až se mi z něho dělalo špatně. Vždyť předtím byl hodny a teď je takový? To se mu tak mění nálada?
"Jak můžeš říct něco takového!" ospravedlňovala jsem se.
"Protože je to pravda! Začneme trénink! Podle toho posoudím, jestli máš pravdu ty, nebo já! Ryou!" Yukio vyvolal svůj Kekkei Genkai. Zírala jsem na jeho zvíře. Měl nějakou kočkovitou šelmu. Typuji, že to je puma. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Ta puma se proti mně rozeběhla. Co nejrychleji jsem vyvolala Roka. Ten se přede mě automaticky postavil. Zavrčel a vrhl se na tu pumu. Věděla jsem, že tento boj je předem prohraný. Měla jsem jen zbytek chakry po tréninku se Seijim. Dokonce už jsem nemohla ani složit pečeť. Podlomila se mi kolena a lapala jsem po dechu. Je mi jedno, co se semnou stane. "Kai" zařvala jsem ze zbytků svých sil. Yukio taky uvolnil svoji pumu. A pomalu kráčel za mnou.
"Říkal jsem ti to. Choď a pravidelný tréninky a tohle se ti nestane, nebo kašli na ně a pak se nechej zabít. Být Ninja je pro někoho těžký, obzvlášť pro někoho jako jsi TY!" Poklekl u mě a do ucha zašeptal. "Doufám, že neskončíš jako ostatní nuly! Neměla by ses zatahovat s někým jako je on s chakrou země, potom je jasné, že skončíš jako on." Jízlivě se uchechtl a odešel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Katty-Hinata Katty-Hinata | 29. ledna 2012 v 20:35 | Reagovat

Hustýý :3 Fakt se ti to povedlo :D Těším se na další :3

2 Sajuri Kyjemi Sajuri Kyjemi | 29. ledna 2012 v 21:01 | Reagovat

moc krásné

3 Aya Aya | E-mail | Web | 29. ledna 2012 v 22:32 | Reagovat

[1]: Arigato *-*

[2]: Děkuji ti Sajuri *-*

4 Vitoki Vitoki | Web | 29. ledna 2012 v 23:58 | Reagovat

Yeeeei!!! Já cu další! =D
Yukio mi teda pěkně nasral! >=/ Ale jinak krásnej díl a cu další!!! =D

5 Tereki Tereki | E-mail | Web | 30. ledna 2012 v 9:39 | Reagovat

*bere kulomet* Kde je?! Já ho snad odstřelím! *Tím myslí Yukia* Moc super díl! Už se moc těším na další! x)

6 Doragon Doragon | Web | 30. ledna 2012 v 21:37 | Reagovat

Kyááá!! ^^♥♥♥
Jaj.. Yukio je ale Kojot...!!!! xDDDD Nic ve zléím :D :D

7 Aya Aya | E-mail | Web | 30. ledna 2012 v 21:53 | Reagovat

[4]: =DDD neboj bude =DD snad co nejdřív =D

[5]: Děkujííí *-*

[6]: =DDD kojot =DD ted jsem si ho představila jako to zvíře =DDD

8 uchihalee uchihalee | Web | 31. ledna 2012 v 20:12 | Reagovat

Já ho zabiju :D tahle kapitolka byla krásná a ten konec nemůžu se dočkat další části :)

9 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 3. února 2012 v 17:01 | Reagovat

Dalšíí.. Konečně jsem to dočetlaa... A je to úžasnýý

10 Aya Aya | E-mail | Web | 4. února 2012 v 0:25 | Reagovat

[8]: =D Děkuji *-*

[9]:  jee arigato *-*

11 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 19. února 2012 v 12:33 | Reagovat

KYAAAH! Já to milujuuu! *-* Krásný Ayuuš. :)

12 Aya Aya | E-mail | Web | 19. února 2012 v 14:00 | Reagovat

[11]: Arigato *-*

13 Cann Oike Cann Oike | E-mail | 3. května 2012 v 21:35 | Reagovat

Jak on mi připomíná moji milovanou DN! =)) Úžasný ^^

14 Aya Aya | E-mail | Web | 3. května 2012 v 23:25 | Reagovat

[13]: Arii *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya