To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Namikaze Minato

1. ledna 2012 v 22:52 | Aya
Život Aya Akira - Namikaze Minato

Takže, dílek Ayi je tu. vím je to tu po hodně dlouhé době, ale doufám, že se vám bude líbit =)) prosím komentáře =)))

Namikaze minato

"Aya. Aya onee-chan." Volala na mě Yuri.
"Yuri, prosím teď ne." Přišla jsem k ní a políbila ji na čelo.
"Dnes je můj velký dne." Koukala jsem jí přímo do očí.
"Seee-ííí." Řekla. Zasmála jsem se.
"Ano. Seiji, má velký den, stejně jako já. Dnes dostaneme nového senseie." Odpověděla jsem jí. Byla jsem neskutečně ráda, že se snaží mluvit. Přistoupila jsem k zrcadlu a podívala se na svoje vlasy. Od té doby, co se mi objevilo Ryou, mi rostly vlasy neskutečně rychle. Což mi hrozně moc vadilo. Tehdy, když jsem si uřízla ofinu kunaiem nakřivo, protože jsem se lekla Seijiho, mi nenarostly ani o milimetr.
Mamka tehdy se zhrozila, když jsem přišla domů. Byla tak starostlivá a pořád se mi vyptávala, co se mi stalo. Já na to nic, protože do kuchyně přišel taťka a dostala jsem další kázání (bylo to strašné) o tom, že jsem zase nepřišla na trénink.
Mamka mi řekla, že je to jedna z částí změny u Ryou. " Když se nám objeví Ryou, rostou nám hodně rychle vlasy do té doby, než ustřihneš nějaký pramen vlasů. Poté se růst vlasů zastaví a už nenarostou. Můžeš je střihat a zkracovat, jak chceš, ale už ti nenarostou."
Podívala jsem se na sebe. Chce to změnu. Rozdělila jsem si vlasy na půlku a udělala si culíky. Dopředu mi spadly lokýnky, které se v gumičce neudržely.
"Tak co?" otočila jsem se na Yuri a usmála se.
"Onee-chan." Rozzářila se ji očka a začala se škrabat po posteli směrem ke mně, nohy vláčela za sebou. Jakmile zjistila, že postel je moc vysoko, rozmyslela si to a sedla si zpátky na místo, jako slušná holčička.
Já se zadívala na noční stolek u mojí postele. Vysunula malý šuplík, v němž se leskl proužek plechu na modré látce se znakem Konohy.
"Ayo. Pospěš si, ať nepřijdeš pozdě." Zavolala na mě mamka.
"Ano! Už jdu!" Letmo jsem políbila Yuri na líčko a utíkala do kuchyně za mamkou. Podala jsem jí čelenku.
"Zavážeš mi ji. Prosím." Hodila jsem na ní psí oči.
"No, samozřejmě, že ano." Odpověděla. Otočila jsem se k ní zády. Lekla jsem se. Mamka mi ji nezavazovala na hlavu, nýbrž na krk.
"Mami." Pípla jsem.
"Ano, já vím. Čelenka by se správně měla nosit na hlavě, ale já ji jako malá nosívala na krku. A tobě taky sluší na krku, ale nemohu ti bránit v tom, abys ji dala na hlavu."
"Ne…ne. To je v pořádku. Ono je to i více pohodlné. Arigato. Ehm a taťka?" zeptala jsem se jí. Je to můj velký den a myslela jsem si, že taťka mě podpoří. Viděla jsem jen mamku, jak sklopila oči. Hned mi bylo vše jasné. Poslední dobou se se mnou vůbec nebaví, snažím se s ním nějakým způsobem komunikovat, ale on mě naprosto ignoruje.
"To nevadí." Usmála jsem se, ale byla jsem zklamaná. Mamka poznala, co znamená můj výraz v obličeji a objala mě.
"Bude to dobré." Podívala se na mě. "Hodně štěstí a teď už běž." Znovu jsem poděkovala a ještě jsem ji řekla, že Yuri je u mě v pokoji.

Vyběhla jsem ven z domu. Seiji už na mě čekal.
"Ohayo! Seiji-kun!" zamávala jsem mu.
"Ohayo! Aya-chan." Usmál se od ucha k uchu. Když jsem se u něj zastavila. Všimla jsem si, že už nemá to odrbané tričko s kraťasy po rvačkách. Měl nový úbor. Čelenku na čele, jak se sluší a patří. Tričko s krátkým rukávem v barvě… no… asi khaki. Třičtvrťáky v tmavší khaki barvě. Moment. Celého jsem si znovu prohlédla a vyprskla jsem smíchy.
"Co je?" Seiji absolutně nevěděl, čemu se směju. Až když jsem se dokázala, alespoň trošku uklidnit, jsem mu řekla důvod, proč jsem se mu začala smát.
"Seiji, jak ses to oblékl?" ukázala jsem mu na třičtvrťáky. "Máš levou nohavici normálně a tu pravou máš srolovanou nahoře."
"Ayi-chan! Já nevěděl, jak si to obléct. Dostal jsem prostě oblečení a obvaz s pouzdrem na kunaie. No a máma mi řekla, ať si to zavážu na nohu, ale zase když bych si to zavázal na nohu a hodil přesto nohavici, těžko bych se dostal k pouzdru na kunaie." Snažil se mi vysvětlit.
"Seiji. Ty sis nikdy nevšiml senseiů, jak nosívají to pouzdro?" Koukal na mě, trošku vyvoraně. Povzdychla jsem si a pokračovala ve výkladu. "mají to zavázané přes kalhoty. Ty trdlo." Usmála jsem se.
"Tak a už musíme jít, nebo přijdeme ještě na nového senseie pozdě." Chytla jsem Seijiho za ruku a společně jsme utíkali do akademie. Jsem neskutečně zvědavá, jaké to bude, první setkání. Vůbec jsme se neznali, tedy z akademie se spolužáky ano, ale se senseiem ne. To byli šoky, když jsme všichni udělali úspěšně zkoušky na Genniny. Přišel k nám do třídy Kyoto-sensei a rozdělil nás do 10 skupin po třech lidech. Nedovedete si ani představit, jak jsem byla ráda, když řekl mé jméno a Seijiho a nakonec Inuzuka Hikaru, nenápadný chlapec, který se s nikým nebaví.

Vletěli jsme do třídy, přišli jsme pozdě. Ale sensei tu ještě nebyl jen…
"No vida, jestli oba dva budete chodit pořád pozdě, tak se z nás nikdy nestane tým! A jak tak koukám, radši by z nás nikdy tým být neměl. Kdo ví, kam to dotáhnete." Odfrkl si Hikaru a jeho pes, kterého měl v kožené tašce přes rameno na boku, zaštěkal k souhlasu. Musela jsem chytit Seijiho, aby po něm hned neskočil. Začali se mezi sebou hádat.
Inuzuka Hikaru a jeho pes, ale nevím teď, jak se jmenuje. Jeho klan je proslulí tím, že každý člen má psa. Používají je hlavně k boji a je jejich nejbližší přítel. Proto si myslím, že je Hikaru, tak uzavřený, věří jen sobě a svému psovy. Nikdy neměl narážky na můj účet, ale někdy neunikl nějakému posměšku. Vsadím se, že mu ani neřekli o tom, jak ho použili jako návnadu na mě. Když se na to vzpomenu, byli ti kluci zbabělí. Teď, jsme jen tři. Budoucí t…
"Tým 7?" někdo jakoby za mě dořekl. Já se Seijim jsme se otočili, Hikaru nemusel, ten stál čelem ke dveřím.
"Tým 7?" zopakovala jsem po tom mladým dospělákem.
"Ano. Jmenuji se Namikaze Minato a ode dneška jsem váš Sensei." Usmál se. Byl mi hodně povědomí. Už jsem ho musela někde vidět. Blonďaté vlasy, jak zářící slunce na nebi a jinak typické oblečení pro ninji ve vesnici, ale už si prostě nedokážu vzpomenout. Sensei se na mě podíval a potom se šel opřít o tabuli.
"Co kdybychom se trochu poznali? Jak se jmenujete a jaký je váš cíl?" podíval se na Hikaru. "Začneme třeba od tebe."
"Jmenuji se Inuzuka Hikaru a tohle je Shiori-Hana, ale říkejte mu Shiori, jinak bych řekl, že je tohle dost… no nechci být nezdvořilí…
"Ty už jsi nezdvořilý" skočil mu Seiji do řeči.
"…tak si myslím, že je tato konverzace naprosto k ničemu." Pokračoval Hikaru v řeči, i když mu do ní skočil Seiji.
"Říkám ti, že…"
"No tak uklidněte se. Dobře Hikaru, když se nechceš zapojit do řeči, tak pokračuj ty." Kývl hlavou na Seijiho. Udivuje mě, že Minato-sensei to vzal naprosto v pohodě, i když musel předpokládat, že by se tu strhla hádka.
"Já? No… kde začít? Chtěl bych být hlavním velitelem ANBU a…" začal Seiji, ale nedopověděl to.
"S tím tvým mozkem se dostaneš, tak akorát na vytírání podlahy v nějaké hospodě."
"Ty já tě u…" Seiji skočil po Hikaru.
"Seiji!" Pípla jsem. Ale sensei byl rychlejší, chytil Seijiho do jedné ruky a Hikaru do druhé. Oba dva se zmítaly a snažili na sebe dosáhnout, aby se mohli porvat. Shiori, který byl v tašce začal štěkat a snažil se kousnout Senseie, ale Sensei si toho nevšímal a podíval na mě.
"A co ty maličká?" žasla jsem nad tím, jakou měl sílu udržet ty dva, a přesto byl stále klidný a usmíval se.
"Já bych si přála stát se výbornou kunoichi, i když…" nedopověděla jsem to a sklopila jsem zrak. Nemohla jsem to dopovědět. Ne před senseiem a ostatním. Je to jen můj problém, i když vím, že s tím problémem se nikdy kunoichi nestanu.
"Jsi moc skr…" řekl sensei, ale mezi štěkotem psa a řvaní kluků nebylo nic slyšet.
"Promiňte Minato-sensei, co jste to říkal? Já vám nerozuměla." Jen se na mě usmál a položil kluky na zem.
"Není tu rozumět vlastnímu slovu, takže se uklidněte a budete na chvíli ticho, abych vám mohl říci něco důležitého!" Divila jsem se, že se oba dva kluci utišili.
"Takže… zítra ráno v 6 vás očekávám na louce za vesnicí. Ještě musíte, projí zkouškou. A radím vám. Dneska se nadlábněte, ale zítra nejezte. Moc rád jsem se s vámi seznámil. Nashle." Mrkl na nás a zmizel v obláčku kouře.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Doragon Doragon | Web | 1. ledna 2012 v 23:23 | Reagovat

Ten HAfááán ^^Já ten Pict žeru!! xD ^^ ♥
A žeru i tu povídku ^^Normálně.. úžasnej díl Bože... no... (Říkat ti bože i když jsi pro mě bůd.. je docela blbý... já ti budu říkat Bohoušku.... můžu? xD)
Ták Bohoušku... Miluju tuhle povídku ^^♥♥

2 Viva Viva | Web | 1. ledna 2012 v 23:26 | Reagovat

fuuu a chcu další!!! =DDD Já ten příběh Aya Akira prostě žeru!!! =333

3 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 1. ledna 2012 v 23:28 | Reagovat

Je to skvělá povídka, musím uznat, že píšeš fakt moc dobře :)

4 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 1. ledna 2012 v 23:51 | Reagovat

Jo nemáš zač, najednou jsem narazila na tvůj blog, když jsem něco hledala nevím už co to bylo a našla jsem povídku.. No a já do všeho musím strčit nos. Většinou povídky co nacházím nestojí za nic, ale tahle je fakt skvělá :)

5 Aya Aya | E-mail | Web | 1. ledna 2012 v 23:52 | Reagovat

[1]: =DD ááá prej Bohušek, to je jak náš učitel na písmo =DDD

[2]: heh další? tak jo no =DD přes prázdniny jsme se flákala =D tak ted bych mohla zapnout torpédo =D

[3]: juu Arigato, nevěděla jsem že ještě někdo čte moje povídky =))) *-*

6 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 2. ledna 2012 v 0:01 | Reagovat

[5]: :))

7 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 2. ledna 2012 v 0:27 | Reagovat

Hodnocení tvého blogu je hotové :)

8 Anne-Mary-chan Anne-Mary-chan | Web | 2. ledna 2012 v 0:37 | Reagovat

Ok tak další přebytečný komentář k úžasné povídce no do Affíků tě přijmu prostě nemám žádné námitky :) a jestli chceš můžu ti s designem pomoct, akorát jdu upravit ten článek s obědnávkama xD

9 Aya Aya | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 0:42 | Reagovat

[7]: Děkujii

[8]: jasnéé budem SB super =DD jinak s tím dessem, jasně potom ti kdyžtak řeknu =D já mám tuten zatím na zimu =DDD a dneska už nemám sílu měnit dess =D Ale arigato *-*

10 uchihalee uchihalee | Web | 2. ledna 2012 v 9:10 | Reagovat

Tenhle díl je super nejkrásnější je ten obrázek.MMoc krásné sestřičko.

11 Aya Aya | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 15:53 | Reagovat

[10]: Děkuji ti lee-chan *-*

12 Katty-Hinata Katty-Hinata | Web | 3. ledna 2012 v 20:10 | Reagovat

Krásnej příběh a ještě krásnější obrázek ;)

13 Aya Aya | E-mail | Web | 3. ledna 2012 v 21:44 | Reagovat

[12]: Arigato *-*

14 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 3. ledna 2012 v 21:45 | Reagovat

tyjoo, o je skvělýýý!!! *-* Normálně.. Ten Hikaru by si zasloužil jednu přes držku xD xD

15 Aya Aya | E-mail | Web | 3. ledna 2012 v 23:22 | Reagovat

[14]: Kyáá Luni Děkuji *-* Přes držku =DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya