To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Boj o lásku část 13

19. listopadu 2011 v 9:00 | Aya
Boj o lásku část 13

Další dílek Boj o lásku je tady! Lidi je to předposlední část. Přísští sobotu je poslední díl a tím pádem je KONEC! =)) tak prosím komentáře a přeji opět krásné počtení =))

Eny

Ubrečená a nevím, co mám dělat. To přece nemůže být pravda. Nikdo nic neví. Jak to? Vždyť si to přece domlouvali ve škole. Někdo to snad musí vědět! Já to musím nějak překazit. Vždyť ho zabijí! To přeháním, jinak by šli sedět, ale Rikovi to je jedno. Já ho tak nenávidím! Jak jsem ho mohla vůbec milovat, to nechápu a asi už nikdy nepochopím. Jestli něco udělá Samuelovy, tak ho vlastnoručně uškrtím a jeho ostatky hodím do popelnice, ať si tam klidně hrabe v odpadcích. Ehm, co jsem to řekla za hovadinu?
"Skvělé! Úžasné! Už i v hlavě mluvím blbosti a mluvím si na hlas pro sebe." Šílím.
"Samuely! Ty idiote!" Co jsi mi to provedl. Tohle se nedělá… miluji Tě.
Co!? To je to auto! Tím jel přece Samuel, ale řidič jede sám. Jak to? Nestůj tady jako trouba a běž Eny. V duchu jsem se okřikla. Rozběhla jsem se za tím autem. Když už jsem byla u cesty, tak jsem před to auto skočila. Páni, kde se ve mně ten adrenalin bere? Cože? To je Willi? To si mě nepřej! Obešla jsem dveře a otevřela je u řidiče. Rychlostí jsem popadla Williho a vytáhla ho ven. Pevně jsem ho držela pod krkem, ani jsem si neuvědomovala, co vlastně dělám.
"Willi! Kde je Samuel! Kam jsi ho odvezl! Prosím! Řekni mi, kde je Samuel!" Až teď jsem si uvědomila, že jsem ho nepustila ke slovu. Chudák, byl nějaký vyděšený.
"On… on. On chtěl jen… jen odvézt ke srázu Vader, ale neřekl mi, proč tam nutně chce!" řekl to trochu koktavě, ale rozuměla jsem mu.
"Willi, odvezeš mě tam? Prosím! Samuelovi jde o život! No, tak. Prosím." Naléhala jsem na něj.
"Co pak jste se dneska všichni zbláznili? Nikam nejedu! Musím do školy, nebo přijdu pozdě!" Snažil se odejít, jenomže já ho pořád držela pod krkem.
"Odvez mě tam a to hned! Nebo si nepřej vidět, co udělám!" Byla jsem rozzuřená a začala s ním lomcovat. Vytrhl se mi a utíkal do školy. Zvolal na mě ještě něco ve smyslu, že jsem blázen. Vždyť jsem mu nic neudělala. Chtěla jsem jen odvézt. Sakra! Jak se tam jen dostanu. Byla jsem dost zoufalá. Nutně potřebuju, něco čím bych se tam dostala a to hned! Kolo! Jistě, někde tu přece musejí být kola.
Začala jsem se rozhlížet. Zahlédla jsem stojánek s kolami a rozeběhla se k němu. Samé malé, tu snad jezdí jen děti? Popadla jsem jedno kolo nebo spíše kolečko a rozjela jsem se.
Jelo se hrozně blbě a ještě k tomu se na vás lidi koukají jako na blázna. Ani se nedivím, když kolo má ještě třásničky na řídítkách a anténku vzadu na sedadle. Růžové kolo! Ježkovy oči! Taková móda ještě existuje? Na tom kole si připadám jako nějaká puťka. Vlastně ani nevím, kudy se tam jede. No zkusím to vzít zkratkou, kdysi jsem tam chodila jako malá. Já jen doufám, že je v pořádku. Protože kdyby se mu něco stalo kvůli mně, tak to asi neunesu. A co když už je po něm? Co budu dělat? Přestaň! Takhle jsem nikdy neuvažovala! Proč bych měla začít. No, paráda, ještě ke všemu musí pršet!
Někam jsem dojela, myslím, že blízko srázu. Nemohla jsem dál jet, jelikož byla rozbahněná cesta, tak to kolo prostě nechtělo jet. Slezla jsem z kola a rozeběhla jsem se ke srázu. A připravovala se na nejhorší. Běžela jsem, co mi síly stačily, nemám běhání zrovna v lásce, ale když vám o někoho jde, jste rychlejší než Superman.
Když jsem doběhla na určené místo, nemohla jsem popadnout dech. Ne z toho běžení. Viděla jsem něco, co jsem neměla, nechtěla a nepřála si vidět. Samuel ležel obličejem k zemi. Ani jsem neotálela a sklouzla jsem ze srázu k němu dolů.
"Samuely. Samuely, prosím." Otočila jsem ho na záda a hlavu jsem mu držela v náruči.
"Samuely. No tak otevři oči, prosím!" Snažila jsem se ho probudit a zároveň ho konejšila. Vůbec jsem si neuvědomila, že celou tu dobu na mě kouká Rik a jeho společníci. Chtěla jsem Samuela odsud dostat, je promrzlý až na kost a možná má i něco zlomeného. Jenže Rik mě chytil za paži a prudce mě zvedl a táhl pryč. Vykroutila jsem se mu.
"Co ode mne chceš! Máš, co jsi chtěl! Málem jsi ho zabil! Čtyři na jednoho, to je mi teda odvaha!" Řvala jsem na něj, jinak jsem na něj mluvit nemohla.
"Ty jsi moje, Růžičko. Přece by, ses nezahazovala s takovou nulou, jako je on. Co z toho budeš mít? Pojď s námi a jeho tu nech. Jsem lepší než on." Usmál se. O co se snaží? Sním, bych ani za mák nešla.
"Děláš si ze mě srandu? S tebou, abych byla zase tvoje loutka? NIKDY! A nešahej na mě! On je možná nula, ale ty jsi srab! Naivní srab, který si myslí, že dostane vše, po čem si řekne! Ne, myslíš si, že dostáváš všechno, ale ty všechno ztrácíš! Skončila jsem s tebou." Chtěla jsem se otočit a jít za Samuelem, jenže…
"Děvko!" vylétlo Rikovi z úst jako na popravišti.
I přesto, že pořád pršelo, jsem se prudce otočila a vrazila mu pěstí do obličeje. To byl adrenalin! Hned jsem se cítila lépe.
"Vypadni, nechci tě ani vidět." Řekla jsem mu. Viděla jsem, jak mlčky odcházel uražený a poražený. Nikdy neuzná svoji porážku, ale na chvíli budu mít od něj klid. Doufám. Samuely, rozeběhla jsem se k němu. Jak tě odtud dostanu? Bratr? Popadla jsem mobil a hned mu zavolala. Hned po prvním zvonění to zvedl. "Hal…"
"Bráško, prosím přijeď ke srázu Vader. Hned! Potřebuji nutně tvoje auto a tvojí pomoc. Honem." Řekla jsem spěšně.
"Tak dobře. Hlavně se uklidni. Jsem kousek od srázu. Hned tam budu." Zavěsil.
Alespoň, že mi pomůže on, vždycky mi pomáhal. Doufám, že bude Samuel v pořádku a pršet by už taky mohlo! Jak jsem držela Samuela v náruči na zemi, všimla jsem si něčeho blýskavého vedle mě. Byl to můj řetízek po babičce. Hned jsem si ho vzala. Připadalo mi to jako dlouhá doba, než bratr přijel a našel nás.
"Co se stalo?" udiveně koukal na mě a na Samuela.
"Musíš mi, sním pomoc. Já ho nahoru sama nevytáhnu a nevím, jestli má něco zlomeného."
"Dobře, chytneme ho z obou stran a zkusíme ho vytáhnout" řekl bratr a hned mi s ním pomohl na nohy. Dostat se ze srázu dolů je snadné ale nahoru je dost obtížné, ale povedlo se. Dali jsme ho na zadní sedadlo a já si sedla k němu.
"Pojedeme k nám domů." Víc jsem neřekla. Bratr se mě na nic neptal. Byla jsem hodně rozklepaná a nechtělo se mi mluvit.
Dojeli jsme k nám domů. Vytáhli jsme Samuela ke mně do pokoje. Brácha mu sundal oblečení a dal mu svoje suché oblečení. Já jsem se mezitím převlíkala taky a snažila jsem se vzpamatovat ze všeho, co se odehrálo. Když už jsem mohla jít za Samuelem do svého pokoje, tak mi brácha řekl, že nemá nic zlomeného a měl by být v pořádku.
Přisunula jsem si židli k posteli a namočila jsem hadr, abych mu mohla umýt špínu z obličeje. Proč jsi tam musel jít? Kdybys tam nešel, tak by se to nestalo. Chvíli jsem na něj koukala, ale byla jsem tak unavená, že jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya