To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

I was wrong about you

1. října 2011 v 20:03 | Aya
I was wrong about you

Autor povídky Chrissie-chan = http://chrissie-chan.blog.cz/

Máme tu novou povídku, která patří Chrissie-chan. Můj názor na povídku je velmi pozitivní. Miluji povídky a ráda je čtu. Chrissiina povídka je hlavně o Sakuře a Leeovi (svět Naruto). Chrissie perfektně vystihla charaktery postav, takže povídce to dodává více šťávy. V povídce nám taky chtěla nejspíš Chrissie dokázat /a to platí i v našem světě), že si vždy uvědomíme svoji chybu až, když už je pozdě. Nebo se to, co jsme někomu řekli (jak už je v povídce), tak nám někdo řekne to samé a my se cítíme vůči tomu koho jsme ranili špatně. Povídka stojí už i za to zamyšlení nad sebou. Moc doporučuji.
Prosila bych, aby jste to okomentovali. Nebo komentovali přímo autorce. Blog autorky výše.



Musím si pospíšit…jinak mě dožene a když mě dožene tak-
"Sakuroo!"
Kruci! Pozdě.. Nenápadně jsem zrychlila krok a předstírala, že neslyším.
"Sakuro…,"
A přece mě dohnal..
"volal jsem na tebe."
Achjo.. Co teď? Nasadila jsem milý úsměv.
"Áá.. promiň… To jsi ty, Lee," řekla jsem ironicky.
Jasně, že to byl on. Kdo jiný mi pořád dýchá na záda.
"Ať už jdeš kamkoli, rád bych šel s tebou, abych tě mohl ochraňovat před nebezpečím!" Řekl a vycenil na mě bílé zuby. (Brrr…)
"No to je od tebe hezké, Lee, ale myslím, že u mě doma mi žádné nebezpečí nehrozí," usadila jsem ho a ladně ho obešla.
Bylo to marné. Zase mi zastoupil cestu.
"Ale i přesto bych tě rád alespoň doprovodil. Nikdy nevíš co se může na ulici stát!" Začal s novou nadějí.
Povzdechla jsem si. Zbavit se ho bude asi těžší než jsem myslela.
"Víš, Lee…Zrovna jsem si vzpomněla, že tě shání Tsunade. Má pro tebe nějakou nebezpečnou misi a víš jaká je když musí na někoho čekat," varovala jsem ho.
Jestli tohle nevyjde tak pak už nic.
"Rozumím! Omlouvám se, že tě musím opustit, ale povinnost volá," řekl Lee.
"No jo… Škoda..," řekla jsem naoko zklamaně.
Ach ano! Konečně!
"Ale neboj se! Až se vrátím, tak tě najdu a můžeme jít na rande! To je slib!" Ujistil mě a zase se usmál tím způsobem ze kterého mám husí kůži.
"J-já… s-se… nemůžu se dočkat…," řekla jsem zvadle.
Měla jsem po náladě. Musím přiznat, že se mi ulevilo když mi jeho zelená kombinéza zmizela z dohledu. Noo.. Tsunade se bude asi krapet divit až k ní Lee plný energie dorazí, ale tohle bylo opravdu nezbytné. Jediný zaručený způsob jak se ho zbavit. Než se vrátí musím si najít nějaký vhodný úkryt, aby mě nenašel. Vím, že je to vůči němu kruté, ale on je tááák otravný.
Šla jsem se projít k řece. Cestou tam jsem potkala mámu Ino.
"Ahoj, Sakuro. Na procházce?" Zeptala se.
Paní Yamanaku mám docela ráda. Je milá a zdvořilá. Samozřejmě Ino se jí vůbec nepodobá. Ta je pravý opak milosti a zdvořilosti. Kývla jsem.
"Ano. Tady se mi nejlépe přemýšlí," oplatila jsem jí milý úsměv.
"O čem děvče jako ty potřebuje přemýšlet?" Divila se.
"Je toho dost," řekla jsem neurčitě a sfoukla si na stranu pramen vlasů spadající do čela.
"Chápu. A mimochodem, Sakuro.. myslím, že tě hledá Lee. Potkala jsem ho cestou. Všech se ptal jestli tě neviděli. Bylo to tak milé," zašvitořila a naklonila se ke mně.
"A jenom tak mezí námi ženami, myslím, že je z tebe celý pryč," zašeptala mi do ucha.
Polkla jsem. Věděla jsem, že se mu líbím, ale když to řekla máma Ino tak to vyznělo ještě strašlivěji. Otřásla jsem se odporem, když jsem si vzpomněla na jeho husté obočí, účes podle kastrolu a tu jeho přiléhavou zelenou kombinézu. Inina maminka to asi špatně pochopila. "Ano, Sakuro už začíná být chladno. Neměla by jsi jít domů? Nebudou se o tebe rodiče bát?" Zeptala se ustaraně.
To možná byla pravda. Už se začínalo stmívat a rodiče nejsou zvyklý, že jsem večer sama venku.
"A-ano. Naschle," řekla jsem a rozběhla se ke svému domu.


Na obličeji mě zašimrali paprsky slunce. Bylo ráno. Otevřela jsem oči a energicky vyskočila z postele. Namířila jsem si to do koupelny. Když jsem se dostatečně zkrášlila vyběhla jsem se dveří svého pokoje.
"Jdu ven, mami," zakřičela jsem z chodby, obouvajíc si boty, na mámu dřív, než stihla protestovat.
Otevřela jsem dveře a krása letního dne mě doslova pohltila. Chvíli jsem tam jen tak stála a užívala si, jak mi sluneční paprsky dopadají na kůži. Poté jsem vyrazila. Vlastně ani nevím, kam jsem chtěla jít, ale rozhodně jsem nechtěla v tak krásný den sedět doma.
Zamířila jsem na louku. Stébla trávy mě lechtala na bosých chodidlech. Cítila jsem, jak se uvolňuje každý sval v mém těle. Nikdy jsem se necítila lépe.
"Saaaakuro-chan!!"
Panebože! Proč zrovna teď? Nasupeně jsem se otočila.
"Co zas chceš?"
"S-sakuro… jen jsem si říkal. Víš jak jsem ti tehdy slíbil… určitě si pamatuješ-"
"To pochybuju!" Přerušila jsem ho.
"Můžeš mě prosím nechat na pokoji. Jsi tak strašně vlezlej! Zkus otravovat někoho jinýho, u mě štěstí nehledej!" Zakřičela jsem na něj, obula si boty a s nosánkem nahoru jsem odkráčela.
Překvapilo mě, že mě poslechl. Čekala jsem, že za mnou poběží, ale rozhodně mě nemrzelo, že to neudělal. Vrátila jsem se do centra vesnice. Dostala jsem hlad. Chtěla jsem si koupit ramen, ale když jsem viděla v davu lidí modrý flek, hned mě přešel hlad.
"Sasuke-kun!"
Otočil se a když zjistil kdo ho volá, s nezájmem pokračoval v cestě. Já se ale jen tak odbýt nenechám. Kličkovala jsem mezi lidmi a nakonec se mu celá udýchaná postavila do cesty.
"Zrovna jsem si chtěla koupit nějaký ramen, nechtěl by jsi jít semnou?" Zeptala jsem se a usmála se jak nejsvůdněji jsem dokázala.
"Nemůžu si dovolit ztrácet čas. Musím trénovat. Možná, kdybys se pořád nestara jen o kluky, nebrzdila by jsi celý náš tým," řekl chladně a obešel mě.
Na tohle jsem dokonce ani já neměla co říct. a stála jsem uprostřed ulice jako Tvrdé Y.
Že by se takhle cítil i Lee? Zamyslela jsem se nad sebou a uvědomila jsem si jak strašně hnusná jsem na něho byla. Zastyděla jsem se.
"Sakuro! Ranní ptáče dál doskáče?"
"Jé, paní Yamanaka. Dobrý den," oplatila jsem jí její milý úsměv.
"Tedy nevím, jestli jsem si toho všimla jen já, ale Lee vypadá dnes vážně sklesle. Co se mu asi stalo, hm?" Ptala se mě, jakoby si byla naprosto jistá, že je to moje vina.
"Právě sedí u Ichiraku, ale ramen už mu skoro vystydl. Jen sedí a dívá se před sebe. Chudák kluk… ," povzdechla si.
To mi stačilo. Je mi nad slunce jasné, že tam teď chudák sedí mou vinou.
"Já.. už budu muset jít," řekla jsem, mávla rukou ve vzduchu na rozloučenou a bězěla k restauraci.
Jak řekla Inina máma. Lee seděl shrbený na židli a koukal do mísy plné stydnoucích nudlí.
Bylo mi ho strašně líto. Jestli se teď cítil tak jako já, nenáviděla jsem se víc a víc.
"Lee," oslovila jsem ho.
Napřímil se a otočil se na mě. Pak, ale zase sklopil pohled.
Upřímně řečeno… nedivila jsem se. Odsunula jsem si židli vedle něj, sedla si a pokukovala po něm.
"Hele Lee.. já-"
"Odkdy se bavíš s otravnými a vlezlými lidmi," přerušil mě bez jakéhokoli náznaku emocí.
"Od té doby co mi i na otravných a vlezlých lidech záleží," usmála jsem se.
I přesto se pořád tvářil ztrápeně.
"Ale nepřišla jsem tady proto, abych ti to řekla," pokračovala jsem.
"Tak proč jsi tady přišla?" zeptal se otráveně a začal šťouchat hůlkami do masa v míse.
"Protože," vzdychla jsem a rukou jsem otočila jeho hlavu směrem ke mně.
"nechci, abys trpěl. Nechci aby trpěl někdo z mých přátel. Ale.. to je ono. Z přátel. Promiň Lee. Nejsi nic víc. Doufám, že být mým přítelem ti bude stačit," podívala jsem se mu s úsměvem do očí a políbila ho na líčko.
Okamžitě zrůžověl.
"Tak Sakuro, co si dáš?" Usmál se a podstrčil mi jídelní lístek.
Šťastně jsem se mu vrhla kolem krku. Chvíli nevěděl se dělat, ale nakonec jsem ucítila jeho ruce na zádech.
Byla jsem šťastná, že dokáži na jeho rtech vykouzlit úsměv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Chrissie-chan Chrissie-chan | Web | 1. října 2011 v 20:10 | Reagovat

Ůjé ♥ Arigato za pozitivní názor :) Až se červenám z té chvály :) Ale vážně děkuji za zveřejnění  ^^

2 Chrissie-chan Chrissie-chan | Web | 1. října 2011 v 20:16 | Reagovat

Ono se za to uděluje nějáký obrázek? Wohou :D Tak já bych prosila nějákýho sexy L ♥ ale z doramy :)

3 Aya Aya | E-mail | Web | 1. října 2011 v 20:26 | Reagovat

[1]: Nemáš vůbec za co =O)

[2]: No rozhodla jsem se že udělám obrázek =)) a ještě k tomu jsi byla první *-* jasně domluveno =P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya