To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Dětství - plné bolesti

17. října 2011 v 21:19 | Aya
Dětství - plné bolesti

Další dílek: Život Aya Akira, je na světe =))
POZOR: jména neskloňuji
Předchozí - Děství - část 1

Ráno jsem se nasnídala a vyběhla jsem do ranního čistého vzduchu. Co mě dnes čeká? Nic, bude to pořád stejné.
Šla jsem jinou cestou, než chodí ostatní děti. Z domu jsem vyšla dříve, proto jsem se potulovala jinde. Užívala jsem si čistý vzduch, dokud nejsem na akademii. Šla jsem okolo Ichirak stánku s Rámenen.
"Ohayo Aya!" Otočila jsem se. Volal na mě Teuchi. Zrovna svůj stánek otevíral.
"Ohayo Teuchi-sama!" Opětovala jsem mu pozdrav.
"Proč jsi tak brzo vzhůru? Škola ti začíná až za dvě hodiny!" Volal na mě Teuchi.
"Chtěla jsem se projít při ranním vzdoušku!" Usmála jsem se na něj. Teuchi jsem měla moc ráda. Byl sice mladý, ale zatím byl jediný člověk, který nedělal mezi lidmi žádný rozdíl. Občas jsem k němu chodila na Rámen.
"Tak to jo. Tak ať se ti daří a nezapomeň zase přijít ke mně na Rámen!" Zamával mi a dále se věnoval svému stánku. Ještě jsem na něj zavolala, že určitě zase přijdu a opětovala jsem mu mávání, usmála se a vyrazila dál. Cestou jsem potkala pár ninjů, kteří se vraceli z misí, nebo teprve na mise šli. Už se těším, až ze mě bude pořádná kunoichi, ale mám pro… No to je jedno.
Vyšla jsem si na kopec. Nevím, ani jestli se tomu dá říkat kopec, ale je tu odtud nádherný výhled na Konoha. Je tu hlavně klid. Sem hodně často chodím, když si chci odpočinout od okolního světa. Je to moje tajné místo. Zadívala jsem se na skalní sochy Prvního, Druhého a Třetího Hokage. Obdivuji všechny Hokage. Dokázali položit životy za svou vesnici. Myslím si, že náš Třetí Hokage - Sarutobi Hiruzen (současný Hokage) dobře vede naši vesnici a řídí ji tak, aby tu nenastal zmatek, jak ve vesnici, tak i ve světě.
Otočila jsem se a z tajné kapsy jsem si vytáhla shurikeny. Tajné proto, že je do akademie nosit nemůžeme. To prý můžeme až budeme starší na Ninja akademii. Chvíli jsem se dívala na shurikeny ve svých dlaních, a poté jsem jimi začala házet o nejbližší strom. Snažila jsem se strefit, ale zkrátka v tom nejsem zase až tak dobrá. Není divu, takhle trénuji vždy sama. Trénovala jsem asi hodinu a už bylo načase, abych šla na akademii.
Šla jsem lesní stezkou, bylo to kratší, než kdybych šla okolo celého kopce. Chvíli jsem se ještě procházela po Konoha, ale už jsem musela jít tam, kam jsem celou dobu nechtěla a snažila se to oddálit. Zastavila jsem se před akademií a musela jsem se stěží přemoci, abych vešla dovnitř. Všichni na mě upírali pohledy, bylo to strašně nepříjemné. Snažila jsem si broukat jednu melodii sama pro sebe, abych nezaslechla, jak se o mě znovu povídají. Vešla jsem do třídy a přišourala jsem se ke svojí lavici, která stála úplně vzadu u okna. Vždy jsem seděla sama. Nebyla jsem tu dost dlouho, ale všechno bylo pořád při starém. Nic se nezměnilo, vůbec nic. Podívejte se na ni, že se vůbec ještě ukázala po té době. Kde jsi byla, na obarvovací kůře? Modrá! Modrá!. Yamete! Dost! Prosím už ne! Tyhle slova se mi pořád honila hlavou. Slyšela jsem i jak se tomu ostatní smějí. Zacpala jsem si nenápadně uši, aby to vypadalo, že si pročísnu vlasy. Poté jsem bolestí zavřela oči. Když jsem i přes moje ruce na uších uslyšela, že třída poněkud umlčela. Otevřela jsem oči. Do naší třídy vešel náš Sensei.
"Ohayo třído!" Pozdravil nás.
"Ohayo Sensei!" Opětovali jsme pozdrav.
"Vítám tě tu Akira. Rodiče tě omluvili, takže je všechno v pořádku. Ovšem budeš muset dohnat všechno, co jsme se tu za tu dobu, co jsi byla pryč, naučili." Díval se na mě Sensei pohledem, který jsem nedokázala identifikovat. "Protože za necelý 2 roky budete skládat test na Genniny, ovšem pokud se budete stát kunoichi." Dva roky opravdu krátká doba! Sensei je až moc starostlivý.
"Ano, já vím, proto jsem studovala doma, abych nebyla pozadu. Můžete mě klidně vyzkoušet od vytvoření klonů po udržování chakry." Odpověděla jsem zdvořile. Dělání klonů mi nedělalo žádný problém. Horší to je v hromadění chakry. Snažila jsem se udržet u nás doma na vodě, ale většinou jsem skončila pod ní. Udržím se maximálně 5 minut. Stejně podle učebních plánů máme probírat hromadění chakry až asi za 3 měsíce.
"Tak dobře příště…" začal Sensei, ale nedořekl to, protože v tu chvíli do třídy vlezl nějaký kluk s rozježenými, hnědými vlasy.
"Ijima už zase pozdě!" Sensei se na něj díval přísně a spolužáci se začali smát.
"Gomenasai Kyoto-Sensei. Zabloudil sem po Konoha." Odpověděl chlapec.
"Ijima, co s tebou mám dělat? Ijima do školy chodíš už týden. Psaní rodičům nezabírá a ty stále den, co den chodíš pozdě. Takže pro příště si, alespoň vymysli originálnější omluvu." Sensei to slovo "originálnější" důsledně zdůraznil.
"Arigato za radu Kyoto-Sensei." Chlapec se usmál a šel směrem ke mně. Ani mu Sensei nestačil říci, aby si sedl na místo. Jen jedno jediné místo bylo volné a to bylo vedle mě. Čekala jsem, že si vezme židli a odsune se pryč, ale on si sedl přímo vedle mě.
"Ahoj. Ty budeš ta, co byla dlouhodobě nemocná. Já se jmenuju Seiji… Ijima Seiji a ty?" pořád se usmíval. Nějak jsem to asi nedokázala pochopit. Ale v tu chvíli mě něco zahřálo na hrudi.
"Ahoj, já jsem A…" Vyvedlo mě z míry, pohledy ostatních. Jak jsem je viděla, nedokázala jsem odpovědět. Hned na to promluvil náš Sensei.
"Ijima sedni si. Na seznamování budeš mít dost času, až skončíme." Řekl mu Sensei a chlapec… tedy Seiji něco zamumlal, znuděně si sedl a hlavu si opřel o ruce.
Kyoto-sensei začal vykládat látku a o nahromadění chakry. Ale dlouho vykládat nevydržel. Uprostřed vykládání, Jak udržet nahromaděnou chakru na chodidlech vletěl do třídy nějaký ninja, kteří říkal něco Sensei. Poté odešel a Sensei se na nás podíval.
"Teď vám uděluji samostatnou výuku. Než půjdete domů, přečtěte si na straně 106 další kapitolu: Jak se udržet nad vodou. Zatím nashle." Sensei odešel a všichni ve třídě se rozkřikly a povídali si, co se asi děje.
Seiji se na mě podíval. Teprve teď jsem si všimla, že má zelené oči a vlasy, které mu trochu spadly má trochu delší. Už otevíral pusu, že mi něco řekne, ale někdo ho zavolal a on se otočil.
"Seiji, nepůjdeme na hřiště?" Ptali se ho ve třídě.
"Jasně!"
Všichni se sebrali a šli. Jen já tu zůstala sama. Jako vždycky. Co budu dělat? Kapitolu o Chakře už mám několikrát přečtenou. Domů to nejde, kdyby se náhodou Sensei vrátil dříve. Ve třídě opravdu nevím, co dělat. Jediné, co mi zbývá je, že půjdu za ostatními en na hřiště před akademii. Navíc by mě zajímalo, co mi chtěl Seiji říci. Rozhodla jsem se.
Venku bylo nádherně. Svítilo sluníčko a nikde na obloze, nebyl ani mráček. Na hřišti si hráli i menší děti. Jak moc ráda bych tu viděla pobíhat mojí malou sestřičku Yuri, jenže to je nejspíš nesplnitelný sen. Pořád doufám, že to je pouhý omyl Tsunade-sama. I přes to, že je Tsunade-sama nejvýznamnější lékařská kunoichi, která nám sdělila, že už je téměř nepravděpodobné, že by se Yuri někdy postavila na nohy, protože je ochrnuta, stále věřím, že jednoho dne uvidím Yuri chodit. Stále se nezdávám té naděje, že jednou spolu půjdeme bosy po mokré, zelené trávě. Jsou jí teprve 4 roky
Když jsem se blížila k ostatním, opět jsem cítila pohledy ostatních. Snažila jsem se je ignorovat, mezitím si malé děti hrály s míčem. Jedna holčička hodila míč té druhé, řekla bych až moc hrubě, sice jsem nedokázala pochopit, jak malá holčička na svůj věk, dokáže hodit míč takovou silou, až uhodila tu druhou holčičku do hlavy a ona začala plakat. Rozběhla jsem se k ní a chtěla ji pomoct.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ji a pohladila jsem ji po hlavičce. Holčička se na mě podívala a chtěla mi něco říct, ale v tu ránu ji, nejspíš to byla její starší sestra, chytila za ruku a táhla ji pryč.
"A ty se ji už nikdy nedotýkej! Ty… ty… Modrá." Houkla na mě.
Opět se mě nikdo nezastal. Co bych také chtěla? Utekla jsem pryč. Bylo mi už jedno, jestli jsme měli samo výuku. Já už mezi nimi nebudu ani minutu. Ještě jsem za sebou slyšela posměšky a narážky na mě, ale já běžela a běžela. Tam, kde mě nikdo nenajde. Tam, kde se mohu ukrýt před nimi. Tam, kde jsem se tak vykřičela a pořádně vyplakala slzy s bolestí, které mě tak tížili.

Následující - Výkřik - část 3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Cannai Uzumaki ♥SB♥ Cannai Uzumaki ♥SB♥ | E-mail | Web | 18. října 2011 v 7:30 | Reagovat

Krásné... Jako vždycky.... Nenapsala bys mi taky povídku(když ti dám zadání)? Moc prosííííííííííím! Taky ti napíšu, klidně ještě jednu... prosíííííím *psí pohled*

2 Cannai Uzumaki ♥SB♥ Cannai Uzumaki ♥SB♥ | E-mail | Web | 18. října 2011 v 7:34 | Reagovat

A ještě jsem se chtěla zeptat, jestli se vyznáš v těch dvou postavách OC :D Jak jsem ti na začátku napsala to jméno? Nad zadání? :)

3 chrissie-chan chrissie-chan | Web | 18. října 2011 v 13:14 | Reagovat

Jůůů *zářící očička* Je to krásně napsaný ! ♥♥
Joo a ještě jsem chtěla mít blbý dotaz... nechtěla bys mě (yoko) nakreslit? :)) Divala jsem se na tvé kresby a jsou vážně... nádherný! ♥♥ Samozdřejmě tě nenutím ;) Ale kdyby ses náhodou někdy nudila.... :D
PS: Tvoje OC nevím, kdy bude hotové :D neják se k tomu nemužu dostat... ještě si asi počkáš... :D

4 Doragon Doragon | Web | 18. října 2011 v 17:51 | Reagovat

Chůůdáák T_T Jinak, krásný dílek ale Ayi je mi opravdu ták líító T_T
*-* .. tak.. esli mě nechceš nechat dlouho brečet, tak honem další.. ;) xP

5 Aya Aya | E-mail | Web | 18. října 2011 v 19:00 | Reagovat

[1]: Já, ale  nepíši povídky na přáná =D ale když tak smutně koukáš a prosíš =D

[2]: Jasně vyznám ta první se jmenuje Kaori

[3]:jé Chrissie jsem ráda, že by jsi odemě chtěla nakreslit Yoko, ale má to jeden háček já zrovna anime nemumím =DD ale tak kdyžtak se pokusím =))

[4]: Dor jsem ráda že se ti líbí a budu se snažit napsat co nejdřív, a neboj =O)

6 Katsuri-chan Katsuri-chan | E-mail | Web | 18. října 2011 v 19:23 | Reagovat

Jéééé!!!!!!!!! Hlásneš pro mě zase? http://cleisek.blog.cz/1110/sonz-3-kolo
Arigatou!

7 chrissie-chan chrissie-chan | Web | 18. října 2011 v 19:57 | Reagovat

[5]: No to ti tak veřim :D rozhodně krelíš lépe, než já ;)Byla by to pocta mít od tebe obrázek, ale samozřejmě záleží na tobě :)

8 Ara Ara | Web | 26. srpna 2012 v 18:52 | Reagovat

sice jsem si to už četla ale  tet z nudy si to čtu znovu od 1 dílu a kukám že jsem nadala komentář ^^ tak prostě je to úžasné pokračování no masakr! *.*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya