To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Dětství

11. října 2011 v 20:00 | Aya
Dávám sem první kapitolu života Aya Akira, chci se podělit o její příběh s vámi. Jak to doopravdy bylo se dozvíte v několika kapitolách Život Aya Akira. Doufám, že se vám bude líbit a prosila bych vás o komentáře. Arigato přeji krásné počtení. =)
POZOR: jména neskloňuji! =)

Dětství


Iruka se psychicky připravoval na další hodinu. Dnes má vypravovat život Aya Akira, ale jak už dobře zná svoji třídu, věděl, že většinou nikdo poslouchat nebude, obzvlášť Naruto. Měl Naruta moc rád, kdysi se k němu zachoval ošklivě. Odsuzoval ho kvůli Kyuubimu v jeho těle. Ale potom si díky Kakashimu, Sandaime Hokage a hlavně díky Narutovi uvědomil, že není tak špatný. Iruka byl moc rád, když vzal s sebou Naruta na Rámen, horší to bylo, když vždy Iruka musel platit. Ale byl rád, že Naruto už není sám.
Iruka vstoupil do svoji třídy, a hned ve dveřích mu na hlavu spadla houba na tabuli, a aby to ho nebylo málo, byla ke všemu ještě mokrá. Naruto. Jak jinak. Začal se šíleně smát, až se za břicho popadal. Ostatní měli obličeje téměř bez výrazu, někdo se tomu jen uchechtnul. Narutovi vtípky už nikdo nebral vážně. Iruka si jen povzdychl a otočil se ke třídě.
"Jelikož už brzo budete skládat zkoušky na Genniny, tak dnes nás čeká život Aya Akira. Který…" Iruka to nestačil ani doříct, protože v tu chvíli se začali všichni studenti mezi sebou bavit. Jen jediný studen hulákal přímo na něj.
"Iruka-sensei! Iruka-sensei! Proč se máme učit nějakej příběh o nějaký ženský!?" Ti, kteří slyšeli Naruta se přidali k němu a už se ten hluk nedal vydržet.
"Buďte všichni ticho!" zahulákal Iruka. "Naruto! Tohle není ledajaký příběh nějaké ženské. Ta žena se jmenovala Aya Akira. A všichni mají povinnost znát její život!" Když to Iruka dořekl, zvedl se ve třídě povyk. Slyšel akorát, jak Naruto zabručel: Jaký další stařík tohle vymyslel? Abychom se tu učili o nějaké Aya. Iruka to nevydržel.
"Naruto! Tohle nařídil sám Yondaime Hokage. Tohle to se musí učit všichni! A všichni tento příběh o životě Aya Akira musí znát! Jasné?" Iruka se pochybovačně podíval na Naruta. Bylo mu jasné, že Naruta to absolutně zajímat nebude, ale bude se snažit, aby ho alespoň někdo poslouchal.
"Tak už konečně začněte. Je to zatím ztráta času, když tu budete hulákat na ostatní." Ozval se chladný hlas.
"Sasuke-kun!" Teď se rozkřikly dívky a zamilovaně koukaly na Sasukeho, který si jich nevšímal jako by tam vůbec nebyly. Irukovi nezbývalo nic jiného než souhlasit a přeřvat ten holčičí kravál. Sedl si před třídu a začal číst ze svitku.
Skláněla jsem se nad svojí malou sestřičkou, byla ještě v postýlce. V pokoji jsem byla sama, tak jsem si s ní povídala.
"Ahoj Yuri. Kéž bys už uměla mluvit. Víš, já si nemám s kým povídat. Mamka s taťkou jsou většinou na nějaké misi a my jediné dvě, jsme vždy spolu sami. Teda to bych nesměla počítat ostatní členy klanu Akira. A ve škole si se mnou nechce už vůbec nikdo povídat, nevím proč? Yuri slib mi, že budeš vždy se mnou." Usmála jsem se na Yuri a ona si se svými malými prstíčky začala hrát s mými modrými vlasy. Yuri byla jediná, ke komu jsem měla nejblíže.
"Aya! Aya, kde jsi?"
"Mami! Malou chviličku Yuri." Rychle jsem se otočila a rozeběhla jsem se ke dveřím, do kterých nakoukla máma.
"Tady jsi Aya. Já věděla že budeš u Yuri. A jak se mají moje dvě malé holčičky?" Objala mě a potom přišla k Yuri a vzala si ji do náruče.
"Kde je táta?" zeptala jsem se mámy, které jsem se pořád pevně držela.
"On je ještě u Hokage. Něco vyřizují. Já jsem se akorát od nich oddělila, abych mohla po dlouhé době vidět, jak mé holčičky opět vyrostli." Usmála se na nás. Vždy když ji vidím, cítím se v bezpečí.
"Mami, že teď nepůjdete s tatínkem na žádnou misi." Zeptala jsem se ji, nechtěla jsem, aby zase někam odešli a my dvě tu byly s chůvou.
"Zlatíčko, vždyť víš, jaký jsou teď časy. Země válčí mezi sebou a my abychom udrželi spojenectví, alespoň se dvěmi zeměmi, musíme jim pomáhat."
"Ale tak…" nedopověděla jsem to.
"Žádné ale. Neboj se, klan Akira má velikou zbraň. Ale to nikomu nemůžeš říkat. Nikdo nesmí vědět, co máme za zbraň. Jsme vybraní v týmech, kde ninjové o našich zbraních vědí.
"Ale já to taky nevím. Co je to za zbraň?" zeptala jsem se a našpulila pusu.
"Ty se to dozvíš, až budeš starší. Teď si o tom nedělej starosti." Do dveří vešel muž s tmavě modrými vlasy.
"Tati!" Vyskočila jsem od mámy, běžela za tátou a pevně ho objala. Teď jsme všichni byli doma.
"A proč o nás neví více lidí?" Koukala jsem z jednoho rodiče na druhého. Třeba kdyby věděli spolužáci o tom, že máme nějakou tajnou zbraň, třeba by se se mnou začali bavit.
"Aya. To tě nesmí ani napadnout vykládat o našem tajemství někomu cizímu. Naše tajemství ví jen málo kdo. Kdyby někdo zjistil, že máme silnou zbraň, všichni by nás využívali. Možná i něco horšího, kdybychom neutajili to, co vlastní náš klan, nejspíš bychom tu ani nebyli." Odpověděl tatínek. No nebyla jsem z toho dvakrát moudrá. Stále jsem nevěděla, co to je za tu zbraň. Byla jsem zklamaná, chtěla jsem se dál vyptávat, ale ukončila to máma.
"Je načase večeře. Tak šup. Aya připrav si do školy prosím a hned za námi přijď dolů." Políbila mě na líčko a s taťkou a Yuri odešla. Poslechla jsem mámu.
Když se za rodiči a Yuri zavřeli dveře. S námahou jsem si šla připravit věci do akademie. Divila jsem se, že o mně rodiče ještě nevědí tu novinu. Nechce se mi tam, vždyť si se mnou nikdo nechce povídat. Bylo mi to strašně líto. Proč? Copak jsem, tak odlišná od ostatních? V hlavě pořád slyším jejich hlasy a posměšky. Ona má divné vlasy. To je ten divný klan Akira. Všichni mají modré vlasy. Nepřibližuj se k nám, jsi divná. Proč? Co jsem jim udělala? Jediný, s kým si opravdu mohu povídat, je Yuri, která ještě neumí mluvit.
Věci jsem měla sbalené, a tak jsem sešla schody a vyrazila za rodiči na večeři. Na stole jsem viděla skutku výtečná jídla a hlavně…
"Mňam, my máme dnes sushi?" Nebyla to otázka, protože vím, jak sushi vypadá a já na něj zrovna koukala. Byla jsem moc ráda, sushi miluju.
""Ano, udělala jsem ho hlavně pro tebe Aya." Máma se na mě podívala a usmála se. Všichni jsme si poklekly ke stolu a pustili se do jídla. Bylo ticho. Dost nepříjemné ticho. Čekala jsem, že něco přijde a nakonec přece jen přišlo.
"Aya!? Těch čtrnáct dní, co jsi chyběla na akademii, ti omluvíme, ale slib nám, že už od zítřka budeš pravidelně chodit do akademie." Tak a přece jen se to provalilo. Hlavní slovo měl táta. Při jeho tónu hlasu mi naskočila husí kůže. Táta je vždy na mě hodný, ale vyžaduje respekt.
"Ano, slibuji, že už se to nestane." Po obou dvou jsem poslala omluvný pohled.
"Aya, nechceš nám něco říci? Máš na akademii problémy? Svěř se nám, vždyť víš, že ti vždy pomůžeme." Máma mě přes stůl chytla za ruku. Usmála se na mě, ale v očích se ji bleskl smutek. Nemůžu jim říci, jak to doopravdy je. Prostě si těch spolužáků nebudu všímat. Musím si nějak poradit. Chci přece, aby ze mě byla kunoichi.
"Ne, všechno je v naprostém pořádku. Já jsem jen nechtěla nechat Yuri samotnou. Teda ne samotnou, byla tu přece paní Kagami, ale když jste tu nebyli…" Nedokázala jsem se vyjádřit.
Oni to ale pochopili. Zbytek večera jsme propovídali a já jsem se rozhodla, že už půjdu spát. Rozloučila jsem se s rodiči a hlavně s Yuri.
"Mám tě ráda onee-chan." To jsem ji pošeptala so ouška a šla jsem do pokoje. Sedla jsem si na postel a vzdychla. Zítra po dlouhé době opět na akademii. Nechci tam… Bojím se…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 11. října 2011 v 20:29 | Reagovat

heezkyyy!!!!! *.*

2 Doragon Doragon | 11. října 2011 v 20:29 | Reagovat

Další další ^^ Chudák Aya :(
.. Ehm.. co je to za zbraň? .. :D Já sem našponovaná jak kšandy :D Kůůrde :D Krásnej dílek ;)

3 viva-nest viva-nest | Web | 11. října 2011 v 20:48 | Reagovat

ja cu pokračování!!!! 8D

4 Aya Aya | E-mail | Web | 11. října 2011 v 21:23 | Reagovat

[1]: Děkuju =O)) *-*

[2]: Dor to se dozvýš v další kapitole  =D ráda bych to prozradila, ale snažím se přemoct abych to neprozradila =D

[3]: =D

5 Doragon Doragon | 12. října 2011 v 20:52 | Reagovat

[4]: Dobře.. tak já se nechám překvapit...
PROSÍM PROSÍM PROSÍM!! ^^:D
Snad bude brzo další díl.. :D ;)

6 Aya Aya | E-mail | Web | 12. října 2011 v 21:10 | Reagovat

[5]: =D bude budu se snažit co nejdříve

7 Chrissie-chan Chrissie-chan | Web | 13. října 2011 v 14:18 | Reagovat

Jéé *_* to je krásný ! ♥♥ a krásný obrázek :) A taky u mě máš klikačku :)

8 chrissie-chan chrissie-chan | Web | 13. října 2011 v 15:25 | Reagovat

Skončila sonboy :) Napiš si o cenu :)

9 uchihalee uchihalee | Web | 14. října 2011 v 16:14 | Reagovat

Krásný tak krásně píšeš

10 Aya Aya | E-mail | Web | 14. října 2011 v 20:51 | Reagovat

[9]: Děkuju moc Lee *-*

11 Ara Ara | Web | 21. října 2011 v 16:44 | Reagovat

to se ti opravdu moc povedlo :)

12 Aya Aya | E-mail | Web | 22. října 2011 v 1:30 | Reagovat

[11]: Děkuji moc, jsem ráda, že se ti líbí moje dálová povídka =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya