To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Září 2010

Ouran High School Host Club

28. září 2010 v 21:03 | Aya
Ouran High School Host Club

Soukromá akademie Ouran se vyznačuje prestižností rodin a bohatstvím. Právě toto je škola na kterou se jako zvláštní student dostává velmi chytrá Fujioka Haruhi, převlečená za kluka. Haruhi, která právě hledá tiché místo na učení, vstoupí do 3 hudební učebny, kde má své sídlo na Ouranu pověstný klub hostitelů. Haruhi svou neopatrností rozbije vázu v hodnotě 8 mil. yenů, aby zaplatila svůj dluh, nastupuje v klubu hostitelů jako další hostitel, jenž dívkám poskytuje vybrané lahůdky a nejvybranější konverzaci, tak rozhodl král hostitelů Tamaki Sou. Dalšími členy klubu jsou víceprezident, finančník a šedá eminence klubu Kyouya Ootori, Dvojčata Kaoru a Hikaru, Honey a Mori. Jak dopadne Haruhi jenž před školou skrývá svoje pohlaví a vydává se za kluka. 26 dílné anime.

Ouran High School Host Club
Ouran High School Host Club
Ouran High School Host Club
Ouran High School Host Club
Ouran High School Host Club
Ouran High School Host Club
Ouran High School Host Club
Ouran High School Host Club
Ouran High School Host Club

Aya: Toto anime jsem si opravdu zamilovala *-* Superově jsem se zasmála =D prostě božíí *-*



Ouran High School Host Club Trailer






Ke vzhlédnutí Ouran Hight Schoolu Host Club

Ken

27. září 2010 v 18:48 | Aya
Ken

Ken je ještě nenápadnější než Maa, společně s ním se protestoval proti Aizawa Tachi plánu zruinovat Bad Luck. Patří do skupiny ASK.

Aya: =P

Maa

27. září 2010 v 18:36 | Aya
Maa

Maa je tichý a nenápadný. Patří do skupiny ASK. Už od začátku se stavěl proti Aizawa Tachi plánu zničit Shuichi Shindo a skupinu Bad Luck. Maa varoval Suichi Shindo před Aizawa Tachi, když šel po Yuki Eiri.

Aya: Hodnej chlapík =DD

Aizawa Tachi

27. září 2010 v 18:24 | Aya
Aizawa Tachi

Aizawa Tachi je sebestředný a sobecký. Je zpěvákem kapely ASK. Žárlí na úspěch skupiny Bad Luck. Je schopen
jakékoliv podlosti, aby zničil skupinu Bad Luck. Myslí si, že když je slavný, bude slavný napořád.

Aya: Sradostí bych mu ji jednu natáhla =DD

Ukai Noriko

27. září 2010 v 17:54 | Aya
Ukai Noriko

Ukai Noriko je drzá, přátelská, hyperaktivní a velice talentovaná. Je druhá keyboardistka Nittle Grasper. Skupinu Bad Luck nebere jako konkurenty, ale jako kolegy. Hodně si dělá starosti o své přátele a nebere věci na lehkou váhu.

Aya: =))

Sakuma Ryuichi

27. září 2010 v 17:39 | Aya
Sakuma Ryuichi
Sakuma Ryuichi je schizofrenický. Je zpěvákem legendární kapely Nittle Grasper, kterou opustil, když šel budovat svoji sólovou kariéru. Poté se opět objevil. Jeho nejlepším přítelem je růžový plyšový králiček Kumagorou, se kterým je schopen si vyhrát celé hodiny, miluje omalovánky a bezmezně obdivuje Shuichiho.

Aya: Je sladkej jako Shiuchi =DD

Suguru Fujisaki

27. září 2010 v 12:47 | Aya
Suguru Fujisaki

Suguru Fujisaki je ohromě talentovaný a podobný jako jeho bratranec Seguchi Tohma. Je novým členem skupiny Bad Luck. Hraje na keyboard. Na žádost svého bratrance se přidal ke skupině Bad Luck. Se Shuichi Shindo si lezou na nervy. Má manipulativní a intrikánskou povahu stejně jako jeho bratranec. Rodina: brtranec- Seguchi Tohma .


Aya: Fujisaki jsem měla ráda =))

Sakano-San

27. září 2010 v 12:23 | Aya
Sakano-San
Sakano-San je většinou vystresovaný a má slabé nervy. Byl bývalý manager Bad Luck a nyní je producent. Snaží se být dobrým Businessmanem, ale nedaří se mu to, a tak propadá svým vlastním záchvatům deprese, méněcennosti a zbytečnosti. Vždy se zhrozí jakéhokoliv riskování. Shiuchi Shindo mu dává hodně zabrat.

Aya: Strašnej blbec =D

Mr.K. (Cloud K. Winchester )

27. září 2010 v 10:40 | Aya
Mr.K. (Cloud K. Winchester )
Mr.K. je nekompromisní, násilnický fanatik. Nevychází z domu bez samopalu a revolveru a rád vyhrožuje. Původně byl Mr.K. Sakuma Ruichi manager ( Nittle Grasper ). Nyní zastupuje Shuichi Shindo a jeho kapelu Bad Luck. Mr.K. Mr. K. jde hlavně po komerčním úspěchu kapely a neváhá způsobit sebetrapnější skandál, aby své svěřence dostal ještě víc do podvědomí veřejnosti. Na pocitech členů mu nezáleží. Rodina: manželka- Winchester Judy, syn- Winchester Michael.


Aya: Sranda s ním =D

Uesugi Tatsuha

27. září 2010 v 2:23 | Aya
Uesugi Tatsuha

Uesugi Tatsuha je intrikán, ale dokáže pomoci kamarádům v nouzi. Je Yuki Eiri mladší bratr. Uesugi Tatsuha je stejně jako Shuichi Schindo zblázněný do zpěváka Sakuma Ryuichi kapeli Nittle Grasper. Dokonce má slabost pro Shuichi Schindo. Uesugi Tatsuha je mírně perverzní a občas provádí šílené věci.
Rodina: bratr- Yuki Eiri, sestra- Seguchi Mika


Aya: Perverzák =D=D

Usami Ayaka

27. září 2010 v 2:08 | Aya
Usami Ayaka

Usami Ayaka je dáma ostré mysli a manipuluje s druhými lidmi. Je bohatá a je zasnoubená s Yuki Eiri, který ji nemiluje. Usami Ayaka se chce za něj vdát, ale potom si uvědomí, že jí záleží na Yuki Eiri štěstí a vzdá se ho. I přes to se jí do cesty zaplete Nakano Hiroshi.


Aya: Dělala samí problémi =DD

Nakano Hiroshi

27. září 2010 v 1:53 | Aya
Nakano Hiroshi

Nakano Hiroshi je zodpovědný, chytrý a nebere věci na lehkou váhu. Je kytaristou skupiny Bad Luck. Od dětství je Shuichi Shindo nejlepší kamarád. Nakano Hiroshi je přezdívaný jako Hiro. Nakano Hiroshi se zamiluje do Yuki Eiri snoubenky Ayaka Usami, kterou zachránil, pře násilníky.


Aya: Obdivuju Hiro jakou má výdrž se Schuichi =))

Škola nebo láska 2

27. září 2010 v 1:29 | Aya
Aya: Omlouvám se, že jsem to musela takto rozdělit, ale nevešlo se mi to na jedem článek. =))


Škola nebo láska

"Přeji ti všechno nejlepší k narozeninám Kiro. Mám tě moc ráda a doufám, že se ti dáreček bude líbit," řekla jsem plná radostí, odejmula jsem ji a políbila na tvář.
"Děkuji."
"Vidím, že jsi s pozvánkami nešetřila," zasmála jsem se. Náhodou jsem měla pravdu, byla tu snad půlka školy, ještě že Erik je z bohatý rodiny.
"Eny! To… to ne! Jak jsi to mohla sehnat? Můj ty božínku. To jsi opravdu nemusela. Děkuji, děkuji." Skočila po mě, skoro mě i porazila. Koukla jsem ji na obličej a plakala štěstím. " Děkuji, to je nejkrásnější dárek, co jsem dostala," pustila mě z obětí a rozeběhla se k ostatním, kteří na nás celou dobu koukali. "Dostala jsem pravý podpis od Seto Kouji."
Měla jsem z ní velikou radost. Už jako malé děti jsme si dávali malé dárečky, byly a jsme nerozlučná dvojka.
"Ahoj, Růžičko." Ztuhla jsem hrůzou. Co on tady dělá. Kira by ho sem nikdy nepozvala.
"Co tu děláš?" Vyhnula jsem se jeho obětí.
"Tenhle tón se mi u tebe nelíbí. A navíc jsem se dozvěděl, že se tu koná oslava, tak jsme přišli, když už nás nikdo nepozval." Řekl, tak jsme přišli? Podívala jsem se za něj. Měl tam nejspíš svoje kamarády. Co? Jsou to ti tři co mě uhodili před školou.
"To máš pravdu, že tě a je, nikdo nepozval, takže prosím odejdi," řekla jsem poněkud přísně.
"Ale, ale, nezdivočela jsi mi, náhodou?" řekl s pobavením.
"Já nejsem tvoje, ani nikoho jiného! Kolikrát to mám opakovat!" Už jsem začínala být vzpurná. Ale on byl k nevydržení jako malý dítě, když chce lízátko. Viděla jsem, jak mi dává ruku kolem pasu, ale rychle jsem ji setřásla.
"Už na mě nesahej." Utrhla jsem se na něj. Chtěl něco namítnout, ale moje zlatíčko - Kira, mě zachránila.
"Plašíš, vyrušuješ a kazíš nám tu oslavu. Navíc nemáš pozvánku, tak laskavě vypadni a už se nevracej. Nebo!"
     Představovala jsem si, jak Kira drží pánvičku a napřahuje se, aby ho mohla praštit po hlavě.
     Ale moje představy se vypařily. Jenom jsem tam stála, koukala na ně, jak se hádají. Nic jsem neudělala. Když už jsem se vzchopila, abych se vtěsnala do hádky, uviděla jsem něčí napřáhnutou ruku k pěstí. Nevěděla jsem, komu ta facka patřila, ale v té chvíli mě někdo odstrčil.
     "Tady nemáš, co pohledávat a nikdo si nepřeje, abyste ty a tvá partička, zde byli." Řekl Erik s rozzlobeným, ale pořád s vyrovnaným hlasem.
     Koukla jsem se na Rika, měl pořádně zarudle levé oko. Rik nic neříkal, přistoupil ke mně a zašeptal.
     "Já u tebe ještě neskončil. Jsi a budeš jen moje. A tohle si vezmu na památku, když mi nechceš nic dát!" řekl Rik s pobavením a strhl mi řetízek z krku a odešel i s tou tupou bandou. A já? Já tam jen stála a všichni se na nás koukali.
     Ený jsi v pořádku?" zeptala se mě Kira se starostlivým úsměvem.
     "Ano, jsem… jdu se, akorát někam uklidnit, za chviličku přijdu." Pohlédla jsem na ni.
     Nebyla to pravda, nebyla jsem v pořádku a Kira to dobře věděla, ale nedala to najevo. To co se stalo. Zkazila jsem oslavu a přišla jsem o svůj řetízek po babičce a nedokázala jsem nic udělat. Co se to se mnou děje? Jindy bych dokázala udělat cokoliv, aby mě nechal na pokoji. A teď? Nic, vůbec nic!
Zatracenej Erik! Já kdybych mohl hned bych tomu Rikovi utrhl hlavu! Ale Erik: "Ne, teď tam nesmíš, co by si pomysleli." Řekl to tak s klidným hlasem. Navíc tam stejně šel sám a vlepil Rikovi pořádné pěstí!
     Potom jsem akorát viděl, jak si Ený vzala sklenku s vodkou a odešla. Teď absolutně nevím, kde ji hledat.
     "Proč nejdeš za Ený." Řekl Erik.
     "Bohužel nevím, kde je. Ztratila se mi," odpověděl jsem trochu naštvaně.
     "Vždyť to je na tom to nejlepší. Hledání ztracených dívek," řekl to s pobavením.
     Na to jsem nic neřekl. Vlastně měl pravdu. Vydal jsem se ji znovu hledat. Povedlo se mi ji najít. Seděla na kopečku za domem.
     "Někdo je v nesnázích, a proto hned musíš podat pomocnou ruku, že?" řekla to s ubrečeným a nenávistivým hlasem. Docela mě to zaskočilo, ale už jsem si zvykl na nenávist ke všem klukům.
     "Jak se máš?" řekl jsem a divil se, že mě nenapadlo nic lepšího.
     Podívala se na mě. "Jo, paráda, moc dobře se mi daří. Zkazila jsem oslavu mojí nejlepší kamarádky. Přišla jsem o svůj řetízek a můj bývalý mě nenechá na pokoji. Perfektní den, moc dobře se vydařil." V jejím hlase byla slyšet ironie.
     "Tak všechno už víš, tak můžeš zase odejít." Ukázala mi cestu zpátky na oslavu. Ale já nešel a sedl jsem si k ní.
     Vzdychla. "Ty se nikdy nevzdáš." Usmála se.
     Chvíli jsme tak seděli a pozorovali hvězdy. Ený mi začala vypravovat o škole, ( bylo to zábavné, ) a
i o Rikovi.
     "Já jsem slyšel od Williho, že jste spolu chodili v prvním ročníku." Udiveně jsem k ní vzhlédl.
     "Víš, je hodně věcí, co o mě Willi neví. Vždycky je lepší svoje soukromí chránit. Stačí, když si svoje věci trochu pozměníš. Ředitelka nemusí vědět všechno." Ený se neudržela a zasmála se. Moc jí to sluší, když se směje. Poslední dobou se směje velmi zřídka.
     Už byla hromada hodin. Ený a já jsme se šli rozloučit s oslavencem, mezi tím jsem šel poděkovat Erikovi.
     "Neděkuj." Toto mi řekl podruhé!
     Šel jsem doprovodit Ený na autobus.
     "Děkuji za příjemný večer. Promiň, jestli tě unavovali moje řeči." Usmála se a zavřeli se dveře autobusu.
    "Vůbec nechápeš, proč tohle všechno dělám." Řekl jsem do tmy a mlčky se díval na odjíždějící autobus.
To, co se stalo na oslavě, se rozneslo velice rychle. Celkem jsem to všechno přežila, ale že mají Rika za velikého borce, to nepřežiju.
     Pokračovala jsem na mém obraze. Obraz neměl ani hlavu ani patu. Najednou jsem za sebou cítila stovky pohledů. Otočila jsem se. Zírala a ukazovala na mě snad celá škola. Je to strašlivý pocit. Pocit bezbrannosti.
     "Co tu všichni chcete! Hleďte si svého!" zakřičela jsem na ně. Bylo mi z toho nanic. Ale nikdo neodešel, přicházelo více lidí.
     "Ený!" Slyšela jsem Kiřin hlas, ale neviděla jsem ji. Potom jsem ji zahlédla. Snažila se dostat přes hromadu lidí. Podařilo se jí to a spěchala ke mně.
     "Ený, tohle všechno zařídil Rik. Chce něco prohlásit před tebou a jimi!" ukázala na skupinu před ateliérem.
     "Měla by ses někam hodně rychle zdejchnout, nechci, aby ti ublížil ještě víc!" řekla starostlivě.
     Ještě víc? Co mi ještě může udělat. Už mě to nebaví.
     Tahala mě, a proto jsem se rozhodla, že ji raději poslechnu. Prodrala jsem se skupinou lidí a utíkala jsem solnou chodbou.
     Kira za mnou neběžela, musela jsem ji ztratit, když jsem se prodírala skupinou školáckých tupců. Zatočila jsem za roh. Ježkovy oči" Vlétla jsem Samuelovi rovnou do náruče.
     "Ups. Ahoj." Řekl mi, ale já už ho nevnímala. Hledala jsem nějakou místnost, kde se schovat.
Slyšela jsem za sebou hlasy lidí, ale zatím nebyl nikdo vidět. Hledej Ený! Hledej!
     Nevědomky jsem strčila Samuela do dveří s nápisem ÚKLID. Byla to těsná místnůstka a tma jako v pytli, ale na úkryt to stačilo. Najednou jsem si uvědomila, že je tam se mnou i Samuel.
     "Ehm, ahoj. Jak se máš?" Celá v rozpacích jsem nevěděla co dělat a říkat. Tohle jsem nechtěla. Ne jeho do toho zaplést. Stačí, že už je v tom zapletená Kira a možná i Erik. Nestojím o to. Prostě jsem se snažila o normální rozhovor.
     "Jo, celkem to jde…" Nedořekl to. V tu ránu někdo otevřel dveře. Jsem prozrazená. Jsem v pasti. Když jsem se zadívala na tu osobu, která otevřela dveře, spadl mi kámen ze srdce, ale uvědomila jsem si, v jaké jsem situaci.
     "Ehm, promiňte, jdu si jen pro koště." Řekla uklízečka s vykulenýma očima.
     "Ano, jistě," Podala jsem jí koště. "ono není to, jak si myslíte, jen se tu skováváme."
     "Dobře, nebudu rušit. Jen se dál skovávejte." Trochu nerozvážně zavřela dveře a odešla. To byla katastrofa. Horší to snad ani nemohlo být. Sesunula jsem se po zdi na zem.
     "Proč se tu schováváš?" I když byla v místnůstce tma, cítila jsem, jak na mě upíra oči.
     "Nic, jen tak. Trocha klidu nikdy neuškodí." Snažila sem se do našeho rozhovoru vnést trocha optimismu. Dělat jako by nic. Usmála jsem se. Zvenku se ozvaly hlasy, ale dlouho netrvaly. Ale zřejmě to moc nepomohlo, protože mi neuvěřil. Poprvé jsem ho viděla rozzuřeného v tom záblesku světla. Jak rozrazil ty dveře a odešel pryč. Zlobí se na mě? Je to takhle lepší? Vrátit se do starých kolejí? Nevím, ale cítím se mizerně, když jsem přišla o kamaráda.

     "Tak, to už jsi vážně přehnal. Ty Hajzle!" Chytil jsem Rika za tričko a přimáčkl ke zdi.

Byl jsem pořádně rozzuřený ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Prostě jsem tam teď s ním stál.
     "Proč už jí konečně nedáš pokoj! Co ti provedla!?" Křečovitě jsem ho držel, ale zřejmě mu to nevadilo. Koutkem oka jsem zahlédl ty jeho poslíčky, lépe snad ani nazvat nejdou. Rik se začal usmívat a snadno mě od sebe odstrčil.
     "To je v pořádku, hoši. Tady jen mladý šváb, který nejspíše chce zjistit, kdo z nás je pro Eny ten pravý!" řekl Rik s úsměvem a banda poslíčků se k němu přidala.
     "Ona není tvoje hračka! Nemůžeš ji do nekonečna děsit! Viděl jsi, jak kvůli tobě vypadá? Ty k ní stejně nemáš žádnou úctu! Ona už s tebou nechce být, pochopil jsi to vůbec někdy? N-E-CH-C-E!!" Už jsem začal na něj křičet. Bylo mi úplně jedno, že na nás všichni koukají, ale už se to prostě nedalo vydržet.
     "Tak poslyš, ty švábe! Ený byla a je jen moje."
     "Ale ona není kus ledajakého hadru, s kterým leda tak můžeš jen vytírat podlahu!" Už jsem začínal být zoufalí.
     "Nehodlám se s nikým dělit! Takže pokud nejsi srab, necháš školy a budeš v 12:00 na srázu Vader. Sám! Rozmysli si dobře, co děláš, protože z tebe nezbyde nic jiného než kus pytle na brambory." Ušklíbl se a začal se smát. K němu se přidali jeho poslíčkové, jak ubohé.
     Podíval se na mě a dodal: "Přijdu také sám. Je to jen mezi námi."
     "Ale Riku!" Hned protestovali jeho poslíčkové. Hladoví psi, kteří se krmí jen jeho řečí.
     "Klid hoši. Nic se neděje. Tady mladý pán se stejně ještě nerozhodl."
     Je mi jasné, do čeho jdu. To že tam přijde sám, to mu ani za mák nevěřím. Ale co jiného mi zbývá? Mám to odmítnout, být za sraba a Ený by pořád obtěžoval, nebo to přijmout, být za dobráka a Ený by pořád obtěžoval? Co mi jiného pro ni mohu udělat, než to.
     "Dnes v 12:00 hodin. Budu tam ani o minutu déle." Řekl jsem mu to do očí. Poté jsem se otočil a odcházel jsem.
     Přišlo mi to jako dlouhá doba, když jsem odcházel z jeho třídy. Cítil jsem jejich úšklebky a jejich zrak zabodnutý do mích zad. A to nemluvím o tom davu, zde před třídou. Zvědavci, nic jiného je nezajímá, jen aby mohli o něčem drbat. Nechal jsem dav za sebou. Jediné co musím udělat jít za Willim.
     "Ahoj Willi! Uděláš pro mě něco? Potřebuju, abys mně hned teď odvezl ke srázu Vader. Nekoukej na mě tak! Já to myslím vážně! Prosím!" Křičel a naléhal jsem na něj jako nějaké malé dětsko.
     "Zbláznil ses? Za chvíli začne hodina. A vůbec, co tam chceš dělat?" řekl Willi s vyrovnaným hlasem.
     "Willi, prosím. Já nemůžu ti nic říct, já se tam jen potřebuju nějak dostat, prosím. Je to mezi životem a smrtí a myslím, že já budu ta smrt." Pořád jsem na něj naléhal.
     "Jo dobře vtipkuješ. Počkat… ty to myslíš vážně" Trochu ho zaskočilo.
     "Ano," odpověděl jsem.
     "No dobře, jdu nastartovat auto, ale jestli dostanu vynadáno od ředitelky, tak za to můžeš ty! Tak jdeš nebo ne!?"
     "Jo hned tam budu. Přijeď na parkoviště za školou, já tam přijdu. Děkuju." Koukal jsem na něj, jak odchází a neví vůbec nic. Asi to nerozdýchám. Tak a jdu si pro smrt.

     Po tom incidentu v ÚKLIDOVÉ komůrce jsem se vrátila zpátky do ateliéru. Zvláštní, když jsem po cestě nepotkala skoro ani živáčka. Když už jsem někoho potkala, tak si mě ani nevšiml. No co se dá dělat. Po cestě jsem měla v hlavě jen Rika a Samuela. Proč? Asi mě to mrzí, nebo spíše rozhněvaná, nebo obojí? Já ani nevím.
     "Ený!" zavolala na mě Kira. Viděla jsme, jak ke mně běží. Opět běží. Co se stalo tentokrát? Vybuchla atomová elektrárna? Jen jsem na ni hleděla a čekala, až ke mně doběhne.
     "Ený… Do pytle! Nemohla jsem tě najít. Kde jsi byla?" oddechovala, nemohla ani popadnout dech.
     "Kde jsem byla? Zkráceně řečeno byla jsem zavřená v ÚKLIDU se Samuelem. A všechno… je pryč, tak jak jsem chtěla." Nevěděla jsem, co jiného odpovědět.
     "Ale Ený, to ne… Já jsem ti chtěla jen říct, že." Zastavila jsem ji.
     "Kiro, neříkej vůbec nic! Já jsem ráda, že se se mnou Samuel nebaví. Alespoň se můžu v poklidu dál učit. Sice jsem ztratila kamaráda, ale myslím, že je to tak lepší." Těžko se mi to říkalo, ale jak už jsem řekla, je to tak lepší.
     "Ený, přestaň a poslouchej mě, co ti chci říct! Samuel se kvůli tobě popere s Rikem! Já toho moc nevím jen jsem to zaslechla. Všude se o tom mluví na škole. Prý dneska ve 12"
     "Co? A… a kde? To není pravda, vždyť ho Rik tak akorát zabije! Tak Kiro kde?" Začala jsem na ni naléhat.
     "Promiň Ený, ale já nevím kde. On to asi nikdo neví. Je mi líto" Její lítost byla vidět v jejích očích. Zapřemýšlela jsem, kde by se tak mohli rvát a zadívala se z okna. Zahlédla jsem Samuela! Nevím proč, ale běžela jsem za ním.
     "Kiro, musím běžet"
     Mířil k parkovišti za školou. Musím ho zastavit. Běžela jsem chodbami a doufala, že najdu ten správný východ. Měl by to být tenhle! Ano, je to on a už vidím Samuela.
     "Samuely! No, tak počkej! Samuely, Same! Stůj!" křičela jsem na něj. Zastavil a otočil se. Jak jsem k němu doběhla, začala jsem ho pěstmi bouchat do hrudi. Jako nějaké malé dětsko, které si tím, vždycky vyprosí to, co chce.
     "Nikam nechoď! Samuely, prosím! Nechoď!" Nepřestávala jsem ho bouchat, nějak mu to zřejmě nevadilo.
     Chytl mě jemně za bradu a pomalu ji zvedl. Podívala jsem se na něj a pomalu snižovala moji agresivitu. Díval se mi do očí a já do jeho, tak hřejivé, nedokázala jsem se odvrátit. Sklonil se a políbil. Co? On mě políbil? Jak to? Nedokázala jsem ho odstrčit. Najednou mi vše docvaklo, střípky se spojili do jednoho kousku. Já ho mám ráda. Znovu se na mě podíval, otočil se a odcházel k autu, aniž by řekl nějaké slovo. Já tam jen stála a hleděla na něj, jak nasedá do auta a neschopna říci jediné slovo.
     "Samuely! Samuely, nejezdi!" Rozeběhla jsem se a běžela jsem k autu.
     Snažila jsem se otevřít dveře, ale byli nejspíš zamčený.
     "No, tak Samuely neblázni prosím! Nikam nejezdi, prosím!" Mlátila jsem do toho auta. Nikdy jsem takhle hysterická nebyla. No, paráda asi si začnu říkat hysterka a to jen kvůli tomuhle bláznovy. Ježkovy oči to snad ne. Začínám už i brečet.
     "Jeď! Willi, jeď!" Začal jsem mít nervy v kýblu.
     "Samuely, ne! Prosím! Ne!" řvala na mě Ený. Willi už ten krám naštěstí rozjel. Měl jsem strach, aby si Eny neublížila, jak mlátila do toho auta. Bylo mi jí líto. Ve zpětném zrcátku jsem viděl, jak už nestíhala auto, tak se zhroutila na zem. Plakala a to mi rvalo srdce. Ani nevím, co mě to popadlo, že jsem jí dal ten polibek. Zaskočilo jí to a mě taky. Nikdy bych se neodvážil, ale už se stalo, s tím nic nenadělám.
     "Samuely, co to mělo znamenat?! To se snad zbláznili všichni na škole? Proč vlastně jedeme ke srázu Vaderu? No, tak konečně, už mluv! Jestli mi ta holka poškrábala lak na autě tak to si pěkně odskáčeš. Ta holka vypadala hrozně, tak strašidelně, ta její zloba, co z ní srčela. Nevím, co na to říct. Samuely, tak co!" mluvil, tak trochu s otřeseným hlasem. Nemohl jsem na to říct nic. Jen jsem se dál díval do zpětného zrcátka u spolujezdce a doufal jsem, že Eny ještě jednou spatřím.
     "Já z tebe dostanu infarkt! Co si myslíš, že jako děláš? Tak budeš se mnou sakra mluvit? Co já řeknu ředitelce? Nemůžu jí říct, že jsem jel odvézt jednoho blázna a kvůli němu budu za školou. Já, nejdůležitější prefekt na škole, bude za školou, to přece nejde! Nemohu ji to říct, to by ji klepla pepka a mě tuplem. Potřebuji prášky na uklidnění, nebo to nepřežiju!"
     Otočil jsem se na Williho, hledal něco v přihrádce u spolujezdce.
     "Co to hledáš?" Na více jsem se nezmohl.
     "Co to hledám? Děláš si srandu? Ty jsi opravdu duchem nepřítomný. Hledám prášky na uklidnění nebo to se mnou sekne. Tobě doporučuji, abys bral Aktiv panax ginseng je to…"
     "Aktiv pana…, co?" skočil jsem mu do řeči.
     "Aktiv panax ginseng. Kdybys mě nechal domluvit, tak bych ti to nemusel opakovat. Je to čínská medicína, mohlo by ti to pomoct s tvým nepřítomným duchem. No a tady končím, protože se dál nedostanu, je tu závora. Tak že si jdi, kam chceš, když mi to říct nechceš, ale hlavně za mnou potom nechoď, až to zjistí ředitelka." Ukázal mi k lesu.
     "Děkuju, Ti Willi, hodně se jsi mi pomohl. Můžeš jet, ještě se stihneš vrátit na hodinu a nebudeš mít zameškáno. Jo a nad tou medicínou Tipaseng se zamyslím." Už jsem se otáčel a odcházel.
     "Aktiv panax ginseng!" na mě ještě zavolal a pomalu odjížděl.
     Začalo se zatahovat a já šel pomalu ke srázu Vader. Dělám to hlavně pro ni. Pro tu, jež moje srdce patří od začátku, co jsem ji poznal.
     Už jsem se blížil. Viděl jsem Rika a za ním stáli jeho poslíčkové. To mě ani nepřekvapuje. Jak už všichni víme, on nikdy nehraje podle pravidel. Jak ubohé.
     "Výborně. Tak malý šváb přece jenom přišel. Copak už máš strach? Oceňuji tvoji odvahu, ale nemáš šanci. Máš šanci odejít, necháme ti volnou cestu." Rik ukázal na cestu, kterou jsem přišel. Já tam, ale zůstal a pomalu šel k němu.
     "Ne! Nejsem srab jako ty!" mluvil jsem pozvolna, ale měl jsem v sobě vztek.
     "Komu ty budeš říkat srab! Podívej se na sebe, ty švábe. Ani neumíš Eny říct, že ji miluješ! Vlastně už vím, proč ji to neřekneš, protože miluje mě! Proč to nevzdáš? Navíc tohle mám od ní!" Ukázali mi její přívěšek, a poté si ho strčil do kapsy od bundy. Ten, který ji ukradl na oslavě Kiri. Najednou se rozpršelo, to mi tak ještě zbývalo.
     "Eny z toho vynech! A ten řetízek jsi ji ukradl, jsi normální straka!" Viděl jsem, jak se dali do pohybu poslíčkové. Jenže on je zarazil.
     "Klid hoši. A ty… co kdybychom jsme si to vyříkali v klidu jako chlapy. Ať si vybere Eny, koho vlastně chce." Řekl Rik v klidu. Díval jsem se mu do očí, něco nebylo v pořádku a také jsem měl pravdu. Rik se otočil ke svým poslíčkům. Potom už jsem jen ucítil ránu do hlavy a padl jsem k zemi. Otřáslo to se mnou, ale naštěstí jsme byli na srázu, kde byly stromy. Popadl jsem silný klacek a rychlostí jsem se zvedl. Začal jsem do Rika mlátit. Snažil se mi klacek vyvrátit a přece se mu to jen povedlo. Snažil jsem se mu dát pěstí do hlavy, ale on byl stokrát větší než já. To byla rvačka a nerad se peru. Dokonce jako malé dítě jsem se vyhýbal různým konfliktům. A dokonce lilo jako z konve.
     Rikovi uklouzla noha a padal dolů ze srázu. A já padal s ním, jelikož mě chytl za nohu a strhl s sebou. Naštěstí byl ten sráz mírný. Snažil jsem se zvednout, co nejdříve, abych po něm skočil.
     "Co tam okouníte! Pomozte mi!" Zařval na poslíčky Rik a mě bylo jasně, že je se mnou konec. Viděl jsem jen v závěji kapek, jak se na mě řítí. Bolelo to. Strašně moc. Smáli se. Jediné, co jsem slyšel a poté jsem upadl do hluboké černě.

Seguchi Mika

26. září 2010 v 20:52 | Aya
Seguchi Mika

Seguchi Mika je stejně chladná jako Yuki Eiri. Její manžel je Seguchi Tohma. Je stejná intrikánka jako většina postav v seriálu, neváhá využít Shuinchi Shindo. Občas ukáže svou lidskou tvář. V seriálu se moc nevyskytuje.
Rodina: bratři- Yuki Eiri ( Uesugi Eiri ) a Uesugi Tatsuha.









Aya: =)) bych se pořád jen opakovala =D

Seguchi Tohma

26. září 2010 v 20:06 | Aya
Seguchi Tohma

Seguchi Tohma je téměř bezstarostný a nevinný. Seguchi Tohma je bývalý keyboardista Nittle Grasper, nyní je prezidentem nahrávací společnosti NG. Rád riskuje a manipuluje s lidmi. Má neustálou potřebu Yuki Eiri chránit, byl to totiž on, kdo pozval Yuki Eiri do New York, kde se ta tragédie odehrála. Seguchi Tohma je manžel Seguchi Mika.


Aya: moc jsem ho v lásce neměla =))

Yuki Eiri ( Uesugi Eiri )

26. září 2010 v 19:36 | Aya
Yuki Eiri ( Uesugi Eiri )

Yuki je chladný a nepřístupný. Je slavný spisovatel románů pro ženy. V dětství zastřelil muže, kterému nejvíce důvěřoval. Se Shuichi Shindo se poprvé setkal v parku, kde mu zkritizoval jeho písničku. Yuki se postupně zamiluje do Shuichi Shindo, díky němu odmítli svoji snoubenku Usami Ayaka. Občas ho Shuichi Shindo vytáčí. Yukiho zlá stránka se objevuje tehdy, když někdo ublíží Shuichi Shindo.
Rodina: sestra- Seguchi Mika, bratr- Uesugi Tatsuha, švagr- Seguchi Tohma.



















Aya: Stejně nejvíce boduje Shuichi Shindo =D =D
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya