To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a láskou být milován
Prosím mé návštěvníky, aby propřípad, kdyby něco chybělo, nefungovaly odkazy nebo nešly videa. Prosím Vás, aby jste mi napsali do komentářů nebo na email, aby jsem to mohla napravit. Děkuji. Aya. =O)





Příběh Život Aya Akira Zde




Novinky:
Život Aya Akira - Nečestný boj díl 16
Každá mince má dvě strany - část 10

Červen 2010

Asami Matsumoto (Yuri Kōsaka)

16. června 2010 v 13:57 | Aya
Asami Matsumoto (Yuri Kōsaka)

Yuri je trochu divoká. Bydlí ve stejném hotelu jako Miu Shinoda. Líbí se jí Nobuo Teraschima a dělá všechno proto, aby ho okouzlila.







Aya: =D co říci =D

Miu Shinoda

16. června 2010 v 13:42 | Aya
Miu Shinoda
Miu je tajemná a moc se nazapojuje do společnosti. Seznámí se s Nobuo Teraschima a skamarádí.



Aya: Připadá mi to senzační, když je někdo hodně tajemnej =))

Misato Uehara

16. června 2010 v 11:57 | Aya
Misato Uehara

Misato je milá, hodná a roztomilá. Má hrozně moc ráda Nana Osaki. Nikdy nevynechala ani jeden její koncert. Když se dozvěděla, že Nana Osaki začala znovu zpívat a má koncerz, ihned jela do Tokya. Stali se spolu dobré kamarádky a Hachi se cítila odstrčená, ale i s Hachi se stala dobrou kamarádkou.







Aya: Misato mám docela ráda =))

Sachiko Kawamura

16. června 2010 v 10:22 | Aya
Sachiko Kawamura

Sachiko je rotomilá a dělá všechno proto, aby dostalo to, co chce. Pracuje s Shouji Endo jako čišnice, tam se zamilovala do něho zamilovala. Její roztomilost donutila Shouji Endo, aby se rozešel s Hachi.






Aya: Od prvního pohledu, kdy se objevila v anime jsem jí vlásce moc neměla =D

Kyosuke Takakura

13. června 2010 v 20:03 | Aya
Kyosuke Takakura

Kyosuke je pohodový a hodný. Žije s Junko Saotome. Také pomáhá Hachi, ale mírněji než Junko Saotome. Občas si z Junko Saotome dělá srandu.




Aya: Takový kamarád by se hodil =DD

Junko Saotome

13. června 2010 v 19:48 | Aya
Junko Saotome

Jun je upřímná a trochu přísnější. Žije s Kyosuke Takakura. Dala dohromady Hachi s Shouji Endo. Když se dozvěděla, že Shouji Endo se rozešel s Hachi, tak začala dorážela na Shouji. Jun hodně pomáhala Hachi, byla jako máma, ale trochu přísnější.





Aya: Líbí se mi, jak je upřímná =O) ale někdy jí to moc ujede =OD

Shouji Endo

12. června 2010 v 17:51 | Aya
Shouji Endo

Shouji je hodný. Ikdyž to na první pohled nevypadá je věrný, ale má rád roztomilé holky. Dříve chodil s Hachi. Potom se ale zamiloval do Sachiko Kawamura, kterou poznal v práci. Shouji pracuje jako čišník. Junko Saotome mu vždycky dávala kázání.




Aya: Chtěla jsem mu dát do čumi, když nechal Hachi =OD

Naoki Fujieda

12. června 2010 v 17:00 | Aya
Naoki Fujieda

Naoki je srandovní, veselí a hrozně rád vtipkuje. Je bubeník ve skupině Trapnest. Pořád se k někomu vtírá a dělá si srandu. ( v seriálu NANA se moc neobjevuje )







Aya: Naoki mi přirostl k srdci =O* škoda, že se moc v seriálu neobjevuje =O(

Reira Serizawa

12. června 2010 v 16:26 | Aya
Reira Serizawa

Reira je vtipná, veselá a chová se jako malé dítě. Je zpěvačkou Trapnest. Dříve chodila s Yasuschi Tagaki. Je zamilovaná do Takumi Ichinose, který ji nechce. Z její osamělosti ji vytáhne Shinichi Okazaky, a poté si začnou být hodně blízcí.







Aya: Líbí se mi ty její xichtíky =DD

Takumi Ichinose

12. června 2010 v 14:29 | Aya
Takumi Ichinose

Takumi je arogantní, ale umí být i hodný. Je ve skupině Trapnest. Má rád cigarety. Takumi má spustu fanynek, které využívá, dokavaď se nezamiluje do Hachi. Nerad prohrává, a proto se snaží být lepší než Nobuo Teraschima, aby měl na svoji straně Hachi. Hachi nabídne sňatek, která ho přijme.







Aya: No, připadá mi jako velkej slizoun =OD fůjky fůj =D

Shinichi Okazaki

12. června 2010 v 13:33 | Aya
Shinichi Okazaki
Shin je hodný a lehkomyslný. Do skupiny Blast se přidal v 15 let. Právní zodpovědnost za Shin převzal Yasu Tagaki. Má rád Hachi. Vydělává si jako "společník osamělích dam" i přesto, že mu je 15. Když spával s Reira Serizava, chtěl po ní peníze, potom od ní už peníze nechtěl a začali si být hodně blízký. Na pokoji bydlí s Nobu Teraschima. O svojí rodině nemluví. Má rád cigarety.





Shin ještě před vstupem do kapely Blast


Shin v kapele Blast



Aya: Takovej hezkej kluk =O* a dělá prostituci =OD

Yasushi Takagi

12. června 2010 v 1:01 | Aya
Yasushi Takagi

Yasu je milí, hodný a hlavně upřímný. Nikoho ze svých přátel nenechá v problémech. Kdysi hrál v Black Stones, poté odešel, protože chtěl pracovat jako právník a teď hraje s Nanou Osaki ( Blast ). Má rád cigarety. Ve skupině Blast hraje na bicí a zároveň je i manažér Blast. Dříve chodil s Reira Serizawa. Jako právník, převzal právní zodpovědnost za Shinichi Okazaki.







Aya: Co bych za to dala, kdybyhc měla takového kamaráda =OD

Nobuo Teraschima

12. června 2010 v 0:15 | Aya
Nobuo Teraschima

Nobu je hodný, citově zranitelný. Seznámil se s Nana Osaki na střední škole, díky skupině Sex Pistols. Seznámil Ren Honjo s Nanou Osaki. Hraje ve skupině Blast s Nanou. Je zamilovaný do Hachi, ale neumí k ní vyjádřit svoje city.






Aya: Bylo mi Nobu hodně líto =O( Ale přijde mi hrozně roztomilej =O))

Ren Honjo

11. června 2010 v 23:45 | Aya
Ren Honjo

Ren je milí, hodný a kamarádský člověk. I přes dlouhé odloučení, Nanu Osaki stále miluje. Hrál v kapele Black Stones a poté odjel do Tokya, hrát v kapele Trapnest. Na krku má řetízek se zámkem, klíček od zámku má Nana Osaki. Dětství, také neměl lehké. Jeho dobrý kamarád je Nobuo Teraschima, který dal Ren a Nana dohromady. Má rád cigarety.







Aya: On je tak hezkej =O**

Nana Komatsu

10. června 2010 v 21:14 | Aya
Nana Komatsu

Nana, přezdívaná jako Hachi, je upovídaná, nesamostatná a bez žádného žívotního cíle. Chová se jako malé dítě. Chodila s několika chlapy. Chodila se Shouji Endo, který se s ní rozešel. Do jejího života vstoupili Nobuo Teraschima a Takumi Ichinose. Jako svoji druhou rodinu považuje Junko Saotome a Kyosuke Takakura. Nana Osaki považuje jako za svoji sestru a nejlepší kamarádku. Hachi nekouří, ale dokáže si koupit každou blbost a pak je většinou bez peněz.

Aya: Je moc milá =O)) ale to střídání těch chlapů, by si mohla odpustit :D:D

Nana Osaki

9. června 2010 v 20:23 | Aya
Nana Osaki

Nana Osaki je cílevědomá, mlčenlivá, pohodová a trochu výbušné povahy. V dětství ji opustila matka. Její důvěrný kamarád je Yasu Takagi, který ji se vším, vždy pomůže. Její nejlepší kamarádka, kterou bere jako svoji sestru je Nana Komatsu ( Hachi ). Chodí s Ren Honjo. Chce obnovit bývalou kapelu. Kapele dá název Blast a je hlavní zpěvačkou. Má ráda cigarety, občas se pokouší přestat kouřit.
Aya: K Nana Osaki si myslím, že mám hodně blízko =O)

NANA

9. června 2010 v 19:03 | Aya
NANA

Nana Komatsu ( Hachi ), která se snadno zamiluje na první pohled. Je nesamostatná, upovídaná a bez životního cíle. Nana Osaki punkerka s těžkým dětstvím je mlčenlivá, pohodová a trochu výbušné povahy. Jedno mají společné, jsou zranitelné a citlivé. Obě jedou do Tokia. Obě se jmenují Nana. Jedna jede za přítelem Shojim a druhá chce mít úspěšnou kapelu. I když mají úplně jiné zájmy a povahy, vytvoří si k sobě jisté sympatie. Ale jen co vystoupí z vlaku, jejich cesty se rozdělí. Ovšem osud tomu chtěl, aby se znovu setkaly při koupi bytu, kde se rozhodnou, že ho budou sdílet a platit nájem na půl. Nana Osaki pomalu začne zjišťovat, že přátelství s dívkou je pro ni něco nového a vytvoří si k Hachi silné pouto. Možná to byl osud, ale rozhodně to změní jejich životy. 47 dílné anime.





NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA
NANA


NANA Trailer

Aya: Tohle anime je úžasně překrásné =O) Prý ůdajně bude i dvojka :-****


Ke vzhlédnutí NANA


Zero a Ichiru

5. června 2010 v 1:21 | Aya
Zero a Ichiru


Ve Vampire Knight se Zero a Ichiru ukážou jako malý, než Shizuka Hio zabije jejich rodiče Lovce upírů. Zero bude poslán do Akademi Cross a Ichiru se přidá k Shizuka Hio. Zero si myslí, že Ichiru byl také zabit upírem, jako jeho rodiče, ale pak se dozví, že to nebyla pravda.





Aya: Jako malý jsou oba roztomilí =O))

Škola nebo láska

3. června 2010 v 21:14 | Aya
Úvod
Napsala jsem příběh o dívce Eny, která chce vystudovat a nechce žádného kluka. A o klukovi Samuelovi, který je do ní bláznivě zamilovaný. Bude láska silnější?
PS: Ctěla bych jen říct, že jsou to moje vlastní příběhy, které vlastnoručně píšu. Budu velmi ráda, když si můj příběh přečtete a napíšete co se vám líbilo a nelíbilo.
Škola nebo láska
Jmenuju se Eny a chodím na střední uměleckou školu. Zajímám se přesněji o malířství. O kluky se většinou moc nezajímám, pro mě je přednější vystudovat a udělat si dobrou kariéru. Proto se jim raději vyhýbám, většinou zdržují.
V prvním ročníku jsem chodila s Rikem. On byl ze začátku tak moc hodný a milý, měla jsem ho opravdu moc ráda, troufám si říct, že jsem ho i milovala. Ale jak čas plynul, ukázalo se, že jsem byla jeho představovací loutka. Pořád se mnou vychloubal a bral mě na zábavy, které se mi ani trošku nelíbily. Jednoduše ho nezajímalo, co bych chtěla já, myslel pořád jen a jen na sebe. Takže jsem od něj co nejdříve odešla. Sice ho potkávám, ale ne tak často jako v prvním ročníku, chodíme totiž na stejnou školu
"Á, jsi tady, ani nevíš, jak moc jsem se na tebe těšila," skočila po mě moje nejlepší kamarádka Kira.
No vlastně se jmenuje Sára, ale nesnáší, když jí tak někdo řekne.
Stačí, když jí takto říkají učitelé, to už vidím, jak jí naskakuje rudá barva, a vím, že každou chvíli vybuchne.
"Ahoj Kira, ty děláš jako bych chyběla 2 měsíce," řekla jsem s úsměvem na tváři.
Pohlédla na mě přísně. "No vždyť! Neměla jsem od koho opisovat a ostatní kluci mi nedali pokoj. No dobře s tím opisováním si dělám srandu, ale stejně."
Musela jsem se smát, tohle mi opravdu scházelo. Většinou jsem ji zachraňovala před nimi, stačilo se na ně jen podívat a hned jí dali pokoj. Pořád za ní dolézali, není divu, když je moc krásná. Jestli se nic nezměnilo, tak by měla chodit s Erikem.
"A co ty? Našla sis někoho na dovče? Povídej, nervozitou učůrávám," koukla se na mě prosebně.
"Kira, vždyť víš, že já si nikoho dovolit nemůžu a ani nechci. Chci vystudovat, a proto se nemůžu zdržovat muchlováním, držením za ručiček a chozením na procházky!" Řekla jsem trochu ostřeji, než jsem měla v úmyslu. Tak jsem na ni hned seslala omluvný pohled. Vím, že tohle jí pořád opakuji. A dokonce nesnesu to pomyšlení, že budu chodit s takovým dementem, jako byl Rik. Když už bych se měla zamilovat, tak správně, ale moje podmínky by nikdo nesplnil.
"Jo, pořád ta samá pohádka dokola, ale já vím, že ta druhá část Eny, touží po dokonalé lásce." Koukla po mne a mrkla.
Měla pravdu, a proto jsem uhnula jejímu pohledu. Viděla jsem, jak se všichni hrnuli do školy. Za chvíli začne hodina, v ruce jsem držela knížky a vedle mě šla Kira.
"Já to věděla," řekla "támhle je Erik. Počkej chviličku, jdu se s ním pozdravit, '' řekla mi a rozeběhla se za Erikem.
Moc jim to spolu sluší, jsou senzační pár. Naprosté protiklady. Kira má svůj scene styl a Erik je úplný šampónek. Jen si přeji, aby jim to spolu vydrželo. Navíc mi to vyšlo v kartách, že spolu budou dlouho. Kiře jsem to říct nemohla, ona na věštění nevěří, a když na to nevěří, tak by se to splnit ani nemuselo. Mě v kartách vyšla láska, proto se musím více obrnit, abych neměla problémy a mohla dál v pohodě studovat.
Když jsem zahlédla kamarádku, jak ne mě mává, abych šla za ní a za Erikem. Vykročila jsem, ale v tu chvíli do mě rychlostí strčil nějaký kluk. Vypadly mi knihy z ruky na zem. Ani se neohlídl a běžel do školy. Nic jsem si z toho nedělala a sehnula se, abych mohla posbírat knížky. Najednou mi pomáhali druhé ruce se sbíráním. Myslela jsem si, že je to má kamarádka, ale když jsem vzhlédla, byl to moc pohledný kluk. Pomohl mi je všechny sebrat.
"Děkuji," řekla jsem, aniž jsem se mu podívala do očí. Šla jsem do školy, Erik a Kira na mě čekali, ale já jsem se u nich nezastavila.
"Eny, počkej!" Doběhla mě Kira s Erikem. "Víš, co to bylo za kluka?" Řekla se vzrušením.
"Ne," řekla jsem a těkala pohledem z jednoho na druhého.
"To byl Samuel Watson!"
Myslela jsem si, že se rozplyne radostí. Erikovi to zřejmě nevadilo, byl klidný a usmíval se. Záviděla jsem mu tu povahu, vždycky byl upřímný. A co se týče toho Samuela, absolutně mi to bylo jedno. Proto nechápu, proč se Kira, tak rozplývá.
"No a?"
"Co? Jaký no a. Po něm šílí snad celá škola. Proč si asi myslíš, že se po tobě holky dívají jako na vraha," řekla užasle. Erik přikývl.
Konečně jsem se zastavila a podívala se. Měla pravdu, výstižněji to říci nemohla. Koukaly se na mě jako bych jim šáhla na něco velmi cenného. Představovala jsem si, jak na mě cení zuby a vytahují drápy. Na téhle myšlence jsem se pousmála.
"Už dva roky s žádnou nechodil. Holky se mu pořád dvoří, ale on žádnou nechce od té doby, co chodil s Elizabet. Byla to čůza. Pořád ho podváděla a on se mohl přetrhnout, aby se měla jako v pohádce, když to zjistil, že ho podvádí, málem se z toho zhroutil. To možná přeháním, ale znáš mě. Chodí s Erikem do stejného ročníku," řekla Kira. A konečně mě pustila ke slovu.
"Promiň, Kiro, ale mě to opravdu nezajímá. Nejsem jako ty holčičky, které běhají za kluky a věší se na nich jako opičky. Já taková nejsem a ani nehodlám být. A teď pojď, musíme na hodinu. Zatím se měj Eriku, ahoj," řekla jsem spěšně, protože jsem uslyšela zvonění.
Viděla jsem, jak si dali letmý polibek. A Erik běžel na hodinu. Kira na mě seslala lítostivý pohled.
Jmenuju se Samuel. Chodím na střední uměleckou školu. Hraju na hudební nástroj na kytaru. Od mala jsem hrál, cítím se šťastný, když lidi mají radost z mé hudby.
Před dvěma lety jsem chodil s Elizabet, měl jsem ji opravdu rád. Postupem času jsem se dozvídal, že mě podvádí. Najivně jsem si myslel, že bych to dokázal ještě změnit. Ale nezměnilo se nic. Pořád mě s kde kým podváděla, tak jsem to ukončil. Přemlouvala mě, abych ji neopouštěl, jenomže já věděl, co by se stalo, kdybych zůstal. Spoustu holek se mi dvořilo. A Já jim s lítostí musel oznámit, že nepřijímám. Mrzelo mě, jak z toho byly smutné.
Už je to dva roky, co jsem si slíbil, že budu chodit s dívkou, do které se doopravdy zamiluji. A myslím, že ten čas právě nastal. Nevím o ní sice nic, ale přesto jsem se do ní zamiloval. Když jsem viděl, jak do ní ten neznámí kluk vrazil, aniž by se jí omluvil. Prostě jsem měl nutkání jí pomoct.
"Willi? Víš, kdo byla ta dívka, co jsem jí pomáhal s těmi knížkami venku před školou?" Zeptal jsem se. Seděl jsem na okně s hlavou opřenou o zeď.
"Myslíš Eny Nelenovou? No říká se o ní, že je šprtka. Chodí do druhého ročníku na obor malbu. Nechce žádného kluka, dokavaď nevystuduje, proto se pořád učí a vymlouvá se jen na učení. Nechce se s nimi zdržovat. Hodně kluků ji chtělo, ale neměli u ní šanci, většinou se jim straní. Někdo z ní má respekt, i když nevím proč, protože každá holka má svou slabší stránku. Celkem ji obdivuji, že dokáže být tak dlouho bez kluka…," nedořekl Willi, protože jsem mu skočil do řeči.
"Ona je na holky?" Řekl jsem udiveně.
"Ne! Kdysi chodila s Rikem, vždyť víš, ze čtvrtého ročníku. Ale nevím, co se mezi nimi stalo, ale je to hodně dávno, prý ještě než začala chodit na střední. Podle mě udělala dobře, nevím, jaký byl Rik předtím, ale teď údajně začal hodně pít. A navíc si myslím, že je to debil," Willi se přinutil k úsměvu.
"Jo to vím, ani si nedokážu představit, jaký byl předtím," rozesmál jsem se.
Bude to hodně těžký. Mám strach, abych ji nevyplašil. Miluju jí! Já vím moc troufalé slovo, ale jinak to nazvat nemůžu. Zajímalo by mě, kdo jí ublížil natolik, aby se stranila klukům. Určitě to byl Rik, nevím proč, ale byl jsem si tím naprosto jistý.
"její nejlepší kamarádka se jmenuje Sára, je to ta s tou nejbarevnější hlavou na škole, která si říká Kira. Chodí s Erikem," zakončil Willi.
"Počkej, myslíš Erika z naší třídy?"
"Ano, myslím Erika z naší třídy, toho našeho šampónka."
Vůbec se mi nelíbil, jeho tón v hlase a vůbec se mi nelíbí, když někdo soudí podle vzhledu. Ale Willi už takový je. Mám Williho rád, protože mi kdysi hodně pomohl. Má neskutečný přehled o všem, co se šustne na škole.
"Jak to že toho tolik víš?" I když jsem věděl odpověď dopředu, stejně jsem se zeptal.
"Jsem přece génius a až mi bude 25 let, odletím na měsíc."
Tak při téhle odpovědi jsem se rozesmál. On byl vždycky vtipálek. Na téhle škole je prefektem, proto ví všecko. No ale myslím si, že by něco vědět ani nemusel. Někdy si myslím, že je to zasahování do soukromých věcí. Na to přišla ředitelka. Pověřila tím Williho, aby měla přehled o všem co se děje na škole a mohl jí to povykládat. Potom může udělovat školní tresty, poznámky nebo dokonce i vyhodit ze školy. Nepochopím lidi, kterým je to naprosto jedno a dělají si, co se jim zlíbí.
Už jsem se Williho na nic neptal. Otočil jsem se a pohlédl z okna. Znovu jsem ji uviděl. Vycházela ze školy s Kirou.
Nevím jak to udělat, ale mám nutkání tě chránit. Udělal bych pro tebe cokoliv. Budu klidně čekat deset let, ale jen bych si přál, abys věděla, že tu pro tebe jsem a stále budu. Nedovolím, aby ti někdo ublížil. Mám tě rád Eny.
"Zatraceně," vykřikla jsem "co s těmi kartami je? Začínám bláznit nebo co?"
Celá rozrušená jsem hodila kartami o zeď. Na všech kartách byla láska nebo kluk. Asi přestanu věřit kartám. Nejlepší bude, když je uklidím a nesáhnu na ně dva měsíce. No, i když pochybuji, jak se dobře znám.
Tak mě, tak napadlo, co když ty karty vykládám špatně? Co když se ke mně bude chtít vrátit Rik?
No to snad ne! To by byl zlý sen. Přiznávám se, že to na mě zkoušel už po několikáté, ale dokázala jsem být sama sebou, takže jsem mu řekla několikrát NE. Ale stejně to pořád zkouší, až mi z toho bolí hlava. Dokonce mi vadí, když jsem s ním sama. Mám z toho vždycky divný pocit.
Celou cestu jsem pořád přemýšlela. Nakonec jsem si uvědomila, že už jsem u školy. Škola je nádherná, všude okolo ní rostou samé květiny. Hodně bříz tu roste. Ty jsem kreslila v prvním ročníku.
Vykročila jsem ke škole, když v tu chvíli jsem si všimla hloučku lidí. Neváhala jsem a šla jsem se za nimi podívat, co se děje. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Tři starší kluci kopali do jednoho malého kluka. Byl naprosto bezbranný a ležel stočený na zemi. Dělalo se mi z toho špatně. Nikdo nic neřekne, nikdo se za toho kluka nepostaví, jen přihlížejí.
"Tak dost!" Neudržela jsem se a stoupla jsem si před toho malého kluka. " Co si myslíte, že děláte. Mlátit někoho mladšího, než jste vy a v přesile? To jste takový sraby? Co vám udělal, že jste ho museli zmlátit!" To už jsem se opravdu neudržela a začala jsem křičet. Bylo mi z toho nanic.
"Nepřinesl svačinu," řekl jeden z těch tří, co kopali toho kluka.
"Nepřinesl svačinu? Děláte si ze mě srandu? Proč by vám měl někdo nosit svačinu? Snad jste natolik velcí, abyste si ji kupovali nebo dělali sami, snad ne?" úplně jsem splanula.
"Hele ty krávo, my od tebe nepotřebujeme rady, takže nám laskavě uhni, ať ho můžeme dorazit."
"Jak už jsem řekla. Nechte ho být a jděte si koupit svačinu sami," řekla jsem s kusem strachu.
Jeden z nich ke mně přistoupil "Bude to bolet."
Cítila jsem otupující bolest. Když jsem otevřela oči, ležela jsem na zemi. Podívala jsem se okolo sebe, nikdo tu nebyl, všichni šli ke škole a dělali jako by se nic nestalo. Hodně mě to zarazilo. Zvedla jsem se a šla pomalu ke škole na dámské záchody.
Koukla jsem se do zrcadla. Tvář jsem měla od krve. Opláchla jsem si tvář a zjistila jsem, že mám natržené obočí, ale rána nebyla hluboká. Neměla jsem nic po ruce, čím bych to zalepila, tak jsem to nechala být. Už mi stejně krev moc netekla.
"Eny, co jsi to udělala, ani malého kluka ochránit nedokážeš. Zřejmě se ti všichni kluci na celé škole nebojí, co by si taky chtěla," řekla jsem sobě do zrcadla. No paráda, už si začínám povídat sama pro sebe.
Škola utekla jako voda. Dneska jsme se s Kirou neviděli, protože nechodí na stejný obor jako já. Ona si vybrala módní návrhářku. Docela jsem ráda, že jsem ji dneska neviděla, protože kdyby viděla moje natržené obočí, hned by začala vyšilovat. Ne, že by mi to vadilo, ale někdy má o mě až moc velkou starost.
Když nám skončí škola, všichni se řítí domů. Já, když mám čas, zůstávám ve škole v ateliérech a maluju si. Moc mě to baví a dokonce se můžu pořádně odreagovat. Některé třídy mají odpoledku a proto vím, že jim tu nepřekážím. Domluvila jsem se s učiteli a ti to schválili, tak proč to nevyužít.
Teď tu stojím před plátnem, v pravé ruce držím štětec a v levé mám paletu barev. Přemýšlím co namalovat, ale nic mě nenapadá. Konečně jsem pohnula rukou, ale byli to jen barevné čáry. Zajímá mě, co z toho vznikne, když ani nemám v hlavě sebemenší myšlenku, na něco konkrétního.
"Ahoj, Růžičko," řekl mi povědomí hlas. Ježkovy oči! Celá jsem ztuhla.
"A…, Ahoj Riku! Ty jsi mě vyděsil. Co tu děláš? A kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkal Růžičko! Už nejsem tvá holka!" řekla jsem na půl překvapená a na půl vyděšená.
"Uklidni se. Celá se klepeš. Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Viděl jsem tě, mělas otevřené dveře. Dlouho jsme se neviděli, tak jsem tě šel uvítat," řekl Rik.
"No dobře, už se stalo. Tak už můžeš jít, mám tu něco na…," chytil mě za obličej a zadíval se mi na roztržené obočí.
"Kdo takhle ublížil mojí Růžičce!" řekl to s hrůzostrašným tónem, až mi z toho běžel mráz po zádech.
"Ty s námi nejdeš?" zeptal se mě Willi.
"Ne, mám ještě něco na práci," řekl jsem s úsměvem "jen jděte. Uvidíme se na odpoledce." Ve skutečnosti se mi na volnou hodinu nechtělo. Chtěl jsem mít klid, abych mohl pokračovat v písničce, kterou jsem včera začal skládat. Je to sice nadlouho a za dva dny ji určitě nesložím. Nebo jsem tu z jiného důvodu, ale sám sem si tím nebyl jistý.
Vzal jsem si kytaru a zkoušel jsem hrát to, co jsem napsal, ale znělo to jako skřípání dveří. No dobře, to bylo blbé přirovnání, zas tak hrozné to nebylo. Sám jsem se musel zasmát.
Už jsem toho měl plnou hlavu. Chtěl jsem se napít, ale zjistil jsem, že nemám z čeho. Tak jsem se rozhodl, že si půjdu koupit pití do automatu. Vzal jsem si pár drobných a vyšel na chodbu.
Šel jsem pomalu, doslova jsem se loudal. Měl jsem plnou hlavu včerejška.
"Nešahej na mě, kolikrát ti to mám opakovat! A neříkej mi tak!" Slyšel jsem někoho. Byl to dívčí hlas. Hádala se ještě s někým.
"Ale no tak! Vždyť víš, že patříš jenom mě. A jestli ti tohle udělal někdo, tak…"
"Já nepatřím nikomu! A už vůbec ne tobě!" řekl dívčí hlas. Musela se hádat s klukem.
Už jsem to nevydržel, a tak jsem se podíval nenápadně otevřenými dveřmi. Sakra! Byla to Eny s jedním klukem, ale nevěděl jsem, kdo to je. Otočil jsem se a opřel se zády o stěnu. Evidentně se jí to nelíbilo, neboť se s ním hádala. Přemýšlej! Přemýšlej! Snažil jsem se něco vymyslet.
Vešel jsem do dveří a opřel se o trám.
"Eny Nelenová? Máš jít za ředitelkou do ředitelny," řekl jsem sebejistě.
Zřejmě se lekli oba dva. Ten kluk na mě koukal s naštvaným pohledem, ale Eny pohled byl děkovný. Prošla kolem mě jako voda a mířila si to po chodbě do ředitelny. Ten kluk naštvaný vyšel ze dveří, no ještě bych mohl dodat, že málem vzal sebou mě a trám od dveří. Sakra!
Rozeběhl jsem se za Eny. Ředitelka jí přece nic nechtěla, to jsem si vymyslel. Viděl jsem ji, jak schází po schodech.
"Eny, počkej!" otočila se "Já, omlouvám se. Ředitelka ti nic nechce. To já… jen jsem si řekl, že ti to není příjemné, jak se s tebou hádal." Nečekal jsem, že mi to dá tolik práce. Viděl jsem její nevěřící oči, jak se snažila potlačit slzy a šrámu na jejím obočí. Kdo jí to udělal! Zhroutila se na schody a opřela se o zábradlí a nic neříkala.
Pomalu jsem scházel k ní. Musel jsem se udržet, abych ji nevzal kolem ramen a nezačal ji utěšovat. Tohle je snad moje nejtěžší zkouška v mém životě. Sednul jsem si dál od ní na schod, abych na ni lépe viděl a čekal, až promluví.
"Děkuju. To je už podruhé, co jsi mi pomohl, ale dokážu si poradit sama," řekla smutným hlasem, ale snažila se pousmát. Ani jednou se na mě nepodívala, koukala někam do prázdna.
"Vždyť si holka, nemůžeš všechno brát na sebe. Jestli všechno budeš brát na sebe a nepustíš k sobě nikoho, časem se z toho zhroutíš." Snažil jsem se jí pomoct. Nerad vidím, když je tak samotářská.
"Právě proto, že jsem holka. Musím se s tím prostě vypořádat sama a nepotřebuju, aby mi někdo pomáhal. Na to mám své kamarády." Nevěřil jsem, že to řekla, to mě ranilo víc. Snažila se mě od sebe odehnat, abych se jí nevšímal. Všechno co říkal Willi, byla pravda. Ale ona je jiná, úplně jiná než Elizabet. Proto jsem se do ní zamiloval, už od první chvíle mi připadala jiná, liší se od ostatních. Nemůžu se sebrat a odejít a nechat jí v tom samotnou.
"A kde jsou teď? Teď, když zrovna potřebuješ pomoct." Nebyl jsem si jistý, zda jí tím nerozhodím víc, ale byl jsem přesvědčený, že mířím správně.
Podívala se na mě s uplakanýma očima "Já… musím se s tím…" nedokončila větu. Bylo mi jí strašně líto. "Mám kamarády, ale zrovna teď, nejsou…" Nechala větu viset ve vzduchu.
"Dovol mi, prosím, abych teď byl tvůj kamarád," řekl jsem důvěrně. Zvedla se a podívala se na mě a usmála.
"Ahoj jsem Eny. Doprovodíš mě prosím zpátky k ateliéru?" Usmál jsem se, byl jsem šťastný, že můžu být alespoň její kamarád. Zatím jsem se s tím spokojil.
"Já jsem Samuel." Vyšel jsem, sní schody a mlčky jí doprovodil k ateliéru.

"Haló?"
"Ahoj Kiro. Přijdeš za mnou? Prosím. Potřebuju ti něco říct," řekla jsem s napětím.
"Jasně, klidně. Hned tam budu." Řekla to trochu nerozvážně, asi ji zaskočil můj hlas. Byla jsem tak trochu vynervovaná. Potřebovala jsem to, už někomu říct. Jedinému komu jsem se mohla svěřit, je Kira, Erik a… ne on ne. Nebo jo, sama ani nevím, minulí týden mi pomohl - Samuel. Tak jo, patří tam, ale o něm jsem si právě chtěla promluvit.
"Děkuju. Těším se." Vypnula jsem mobil a zadívala jsem se na zeď, kde jsme si s Kirou obtiskli ruce a podepsali jsme se. Na to nikdy nezapomenu. V hodně věcích mi pomohla a za to jsem ji nesmírně vděčná. Kéž by bylo více lidí, jako je ona na světě.
"Eny, ahoj. Jak se máš? A co jsi potřebovala? V mobilu jsi byla slyšet jako by vymřela celá Zeměkoule. No jo, já vím, zase přeháním." Zasmála se. Skočila na mou postel, letmo mě obejmula a sedla si naproti mně s tyčinkami v ruce. "Tak povídej. Já mám pro tebe taky zprávičku." Usmála se na mě.
"Jak si se sem dostala?" řekla jsem úplně překvapená. Možná i trochu vyplašeně.
"Tvůj bratříček mi otevřel. Byl tak rozkošný…," odpověděla.
"Brzdi. Brácha už má holku." Zasmála jsem se. "Čím bych měla začít," řekla jsem si nahlas pro sebe. Kira na mě visela pohledem. "Víš, jak zůstávám v ateliérech, když skončí škola. Tak minulí týden za mnou přišel Rik a…"
"Cože?" řekla Kira.
"No, a zase začal dorážet a šáhl na mě. Chtěl vědět, kde jsem přišla k tomu natrženému obočí. A víš, kdo mi pomohl? Samuel a on…" Nemohla jsem dokončit větu, protože mi do toho skočila.
"Co? Fakt? Jé já se snad rozplynu. Opravdu ti pomohl Samuel Watson? A kde jsi přišla k tomu obočí? Kdo ti to udělal? Já ho hned zbiju. A co zase chtěl ten idiot? A proč jsi mi to neřekla, už…"
"Kiro, počkej. Na všechno ti odpovím, ale nehrň na mě ty otázky takhle rychle. Já sama se musím vzpamatovat z toho, co se stalo," řekla jsem víc nahlas, abych ji překřičela. Všechno jsem jí vyprávěla do podrobna.
"Jé, že byste se vy dva dali dohromady? Ty brko! Já budu žárlit, ne, dělám si srandu, ale on je tak úžasný," řekla s takovým nadšením.
"Ne, promiň, že ti kazím radost, ale jsme jenom kamarádi," řekla jsem s lhostejností.
"A to říkáš jenom tak? Já kdybych neměla Erika, tak bych hned skočila po Samuelovi."
"Jo, jenomže ty jsi ty a já jsem já." usmála jsem se "A co jsi mi chtěla říct ty?"
Musela jsem to něčím zamluvit. Nechtěla jsem to dál rozvádět, tak doufám, že se toho chytne.
"Eny, Erik mi uspořádá příští týden oslavu. Údajně si můžu pozvat, koho chci, jenomže by to byl asi dlouhý seznam a Erik by se nedoplatil." Obě jsme se zasmáli. "Budeš na prvním místě. Přijdeš?"
"Jasně, že přijdu. Přece si nemůžu nechat ujít narozeniny mojí nejlepší kamarádky." Viděla jsem její úsměv na tváři a byla jsem šťastná, že mám takovou kamarádku. Opravdu si jí cením, jen málo lidí dokáže někoho ocenit.
"Já už budu muset jít, jestli ti to nevadí. Čeká na mě Erik. Jdeme spolu do kina, nechceš jít s námi?" zeptala se Kira.
"Ne, jen jděte sami. Já se musím podívat na učení, však víš. Užijte si to. Ahoj a pozdravuj Erika." Usmála jsem se.
Koukla na mě a obejmula mě.
"Zas to učení. To tě někdy zabije," zasmála se "budu ho pozdravovat a ty se v tom učení neutop. Měj se. Ahoj."
Spokojená jsem si sedla na postel a ponořila jsem se do světa učení.
Šel jsem ke skříňce pro svou kytaru, abych se mohl připravit na hodinu. Když jsem otevřel skříňku, vypadla z ní nějaký lísteček. To bude asi nějaký lístek od holky, a nebo si zase někdo střílí. Pouze ze zvědavostí jsem ten lístek otevřel a přečetl si co v něm je.
Oslava narozenin
13.4.- sobota
Srdečně Vás zve Kira


Bylo tam ještě, kde se to koná, ale já tu holku vůbec neznám, tak proč bych měl chodit na její oslavu. Vím jen to, že chodí s Erikem se kterým chodím do stejné třídy. Ani nevím proč jsem tu pozvánku dostal. Zmuchlal jsem ten lístek, hodil do koše a šel do třídy.
Měl jsem opět plnou hlavu Eny. Pořád mám před sebou její obličej. Při odpoledkách jsem se chodil na ni dívat do ateliéru. Samozřejmě jsem na ni necivěl jako když
lev chce ulovit svou kořist. Byly to jen chvilky, nechtěl jsem, aby mě uviděla.
Konec hodiny a já ani nevím, co jsme brali. Měl bych se konečně vzpamatovat a soustředit se víc na učení. Ve třídě nikdo nebyl, až na Erika.
Když jsem se na něj podíval, pomalu se ke mně přibližoval. Nic neřekl. Pořád se přibližoval a já začal couvat, až jsem narazil do zdi. Naklonil se ke mně.
"Proč jsi zmuchlal tu pozvánku?" zeptal se přátelským tónem.
"Já… já neznám tvojí holku a nevím, co bych tam dělal." Nevěděl jsem co mám říct.
"Co se asi dělá na oslavách. Popíjí, tancuje a oslavuje se. Pokud chceš, můžeš přinést i dárek, ale myslím, že se bez toho obejde," řekl. Nevím co po mě chtěl, ale prostě jsem nechtěl na žádnou oslavu.
"Promiň, ale já nepiji a netancuji. Takže se omlouvám, vyřiď Kiře, že ji přeji všechno nejlepší."
Sklonil jsem se a podlezl jsem jeho ruce, co mě věznili u zdi. Chtěl jsem už odejít. Když v tom, byl zase u mě a strčil mi do rukou pozvánku.
"Zkus trochu přemýšlet. Kdo se asi nejvíce kamarádí s Kirou? Kdo je její nejlepší kamarádka? A kdo určitě její narozeniny nevynechá?" řekl s úsměvem.
A já na něj jen koukal. Najednou jsem si všechno uvědomil. "Eny." Můžu jí vidět a můžu s ní znovu mluvit. Viděl jsem, že se Erik usmál ještě víc. Už měl nakročeno ven ze třídy. Nadechl jsem se, abych mu mohl poděkovat, ale on mě předběhl.
"Neděkuj. Nemysli si, že to děláme kvůli tobě. Jen máme o Eny strach," řekl důvěrně a odešel ze třídy.
Strach? Tohle jsem nechápal, možná, že časem na to přijdu. Ale stejně mu děkuji. Nikdy jsem nevěděl, že je tak milí a důvěryhodný.
Už jsem se nemohl dočkat soboty. Také jsem odešel ze třídy s pozvánkou v ruce.

Pokračovaní v Škola nebo láska 2

Kaien Cross

2. června 2010 v 16:10 | Aya
Kaien Cross


Všechno je naprosto stejné co jsem psala o Kaien Cross ve Vampire Knight.
Ve Vampire Knight Guilty ukázal Kaien Cross svou pravou tvář Lovce upírů i když se trochu bál. Ale chtěl ochránit svoji Akademy Cross a studenty denní a noční tříd před Rido Kuran armádou krvežíznivých upírů. Takže nasadil vážnou tvář, rozpustil si vlasy a vzal si svůj meč proti upírům.





Aya: S těmi rozpuštěnými vlasy, je tak k sežrání :)) Mňam, mňam :DD
Vím, že to asi nemá cenu, ale přála bych si, kdybyste kopírovali se zdrojem, nebo články nekopírovali vůbec. =O)) Aya