Směr Mariánské Lázně
Včera v 22:35 | Aya
|
Oznámení
Směr Mariánské Lázně
Kyáá jiste si všimli, že Katty-Hinata mi udělala nový designe! Je naprosto úžasný, jako všechny od Katty *-* Arigato Gozaimasu Katty-Hinata-chan *-*
Dále... Tu dnes za mnou ze školy přišla Vívuš, měla přijít i Anet, ale nastali komplikace, takže se to určo vynahradí jindy *-*. můžu vám říci, že byla nehorázná prdel. Pracovali jsme totiž na Cosplayi, =DDD Takže od Sněhulákovou Vívu po vysávání mého obličeje, jsme to zvládli =DDDD Teda ještě to není hotoví, ale je to =DDD Bože lidi, já budu mít na hlavě žábu!!! =DDD Proč já přistoupila na to, že na Advík půjdu za Frana, vždyť se do toho vlaku ani nevlezu! =DDDD Ale sranda byla, Můj pokoj vypadal s tím polystirenem, jako v troskách, ale uklízecí četa jako já, to uklidila. =DD Takže v poho =DD
Dnesak. No chtěla sjem vám přednastavit články na sobotu, aby jste si mohli číst atd a co sjem udělala. nic =DDD Jako vždycky. =D Takže Gomene *-* Dneska už nic neudělám, jelikož se chci zase dívat na KHR. No sjem za 60 dílem a nehorázně to žeru *-*. A stále je to napínavý jak kšandy. =D Takže jsem neudělala ani RPC, ani sjem nenapsala povídku. Tak mě snad omluvíte =)) Protože, to anime je pro mě v tuto chvíli přednější, protože je jak sjem říkala, napínavý jako kšandy =DD
A teď se dostávám k tomu, že zítra jedu do Mariánek a za kým jiným než za Dorčou a Lunou, *-* No tentokrát jedu sama a přespím tam ze soboty na neděli, takže mě tu očekávejte spíše, až v neděli večer. *-* Takže děcká mějte se fanfárově a užijte si víkend jako já. *-*
Toto jsou úžasné Cosplaye, z anime Katekyou Hitman Reborn, to které momentálně sledujíí. *-*
Layout hotový =DD
Včera v 21:14 | Katty-Hinata
Takže doufám že se layout líbí =)))
Nastavování mi nedalo takovou práci,ale myslím si,že tak špatný není =DDD
No,to posuďte sami =))
Mise třídy C
Pondělí v 22:46 | Aya
Život Aya Akira - Mise třídy C
Ano, napsala jsem další díl Ayi, díky jedné osobě, které bych tento díl chtěla věnovat a to je Lisa Tori. Arigato Gozaimasu, ty jsi mě k tomu opravdu dokopala. =D No vím, že sjem chtěla napsat o tom, jak budou už na misi, ale tak nějak mi to vyšlo zatím takhle, ale tak stějně přeji krásné počtení *-* no je to poměrně krátké, na dvě stránky =D ale stejně jsem to potřebovala ufiknout tam, kde jsem to potřebovala =D
Podíval jsem se na svoje žáky, jestli mě poslouchají. Někteří vypadali nezaujatě, jiní zase poslouchali a jiní… Iruka si povzdechl. Stoupl si a šel směrem, kde seděl Naruto. Když si ostatní všimli, že se Iruka zvedl, utichli a pozorovali ho, co se chystá udělat. Naruto si to mezitím pospával na stole s bublinou v nose. Iruka uchytil pevně listy s příběhem Ayi Akiri a praštil ho s ním po hlavě.
"Naruto! Už zase spíš při hodině!" Všichni se začali pochechtávat, když si Naruto začal hladit bouli na hlavě. Iruka se otočil na Kibu.
"A ty se nesměj! Pro tebe to platí taky!" Kibovi sklaplo a všichni se začali smát zase jemu. Iruka si znovu povzdechl. V tomhle kraválu se nedá nic dělat, asi bylo lepší číst, i přes to, že půlka třídy spala. Jak asi na tom byli učitelé přede mnou? Říkal si sám v duchu a pozoroval třídu.
"Hmm, tak kdy začnete zase číst? Uplynula teprve hodina a pro dnešek mám něco na práci a nejen tu vysedávat a poslouchat, tak to, prosím, dočtěte." Sasuke domluvil.
"Sasuke-kun!" Děvčata se opět rozkřikla.
"Hej! Náhodou ten příběh je zajímavej!" Začal Naruto hulákat na Sasukeho.
"Jo? Tak mi řekni, co bylo v předposlední kapitole." Ušklíbl se Sasuke.
"No… etoo…" Začal se šklebit. Naruto… Iruka bezmyšlenkovitě potřásl hlavou. Sedl i na místo a začal číst, všichni umlkli.
Všechen svůj volný čas jsem trávila s Yuri. Nemyslela jsem na to, že by měla… Prostě tu byla, byla tu se mnou a to bylo nejdůležitější. Mise jsem plnit musela, ale nechodila jsem ve volném čase ven. Seiji chodil za mnou, i přes to, že nejspíš poznal, že mě něco trápí, nechal mě, ať mu to řeknu sama, ale já nemohla. Nechtěla jsem na to myslet, proto jsem mu nic neřekla a já jsem vděčná za to, že se mě nesnaží vyslýchat.
Seděla jsem s Yuri na posteli. Ukazovala jsem jí, jak se skládá jeřáb, když v tom mamka přišla do pokoje. Podívala jsem se na ni.
"Aya, přišel za tebou Seiji." Podívala se na mě starostlivě.
"Proč nejde dál?" zeptala jsem se ji, ale mamka jen pokrčila rameny. Váhala jsem, mám jít? Nemám jít? Šla jsem. Když jsem vylezla z domu, hned u dveří stál Seiji. Měl jiný výraz v obličeji a skoro celý bílí.
"Co se děje?" lekla jsem se.
"Máme misi. Musíme hned za Hokage, už tam na nás čekají." Zamračila jsem se, ale hned jsem šla. Když jde o Hokage, musí jít každý hned. Cestou Seiji nic neřekl, i když jsem se snažila vyzvídat. Proč? Možná sám toho moc neví. Šli jsme teda oba mlčky, až jsme dorazili ke dveřím Hokage. Zaklepala jsem a oba jsme vstoupili. Naproti hned seděl za stolem Hokage, s opřenou hlavou o svoje založené ruce a tvářil se zamračeně, ovšem takhle se tváří pořád. Vpravo stál Minato-sensei a po jeho levici, jak jinak než Hikaru a v tašce měl Shiori-Hana, kterému čouhala hlava. Zajímalo by mě, proč ho nosí pořád v tašce. Ale čeho jsem si všimla, bylo, že Minato se na nás usmál a Hikaru byl v obličeji skleslý. Ostatně vůbec nám neřekl, že jdeme se Seijim pozdě, což je divné. Když jsme vstoupili do místnosti, pozdravili jsme.
"Tak konečně jsme kompletní. Tímto vám udávám misi. Potřebujeme obranu na západní hranice Ohnivé země. Je to mise třídy C. Proč dávám, zrovna tuto misi Geninům jako jste vy? Protože ostatní jsou buď ve válce, nebo plní jiné důležité mise a tady v Konoze, už není nikdo. Proto potřebuji vyslat vás. Jde jen o udržení, jen do té chvíle, než na místo dorazí jiní Ninjové. Hodně štěstí." Stařík hokage domluvil. Tyhle slova byla velmi vážná. Mise třídy C, zamrazilo mě v zádech. A nemohla jsem popadnout dech. Jsme jen Geninové, a pokud nás na těch hranicích napadne Deštná vesnice, můžeme klidně umřít. Z mých myšlenek mě vytrhl hlas senseie.
"Jděte si prosím sbalit své potřebné věci. Sejdeme se u západní brány za 15 minut." Hlas senseie utichl a my jsme se rozutekli. Než mi stačil Seiji utéct, řekla jsem mu, že si ho vyzvednu u něj doma. Přece to mám při cestě.
Vešla jsem do domu a stále jsem byla skleslá. Hned u dveří mě objala mamka, měla slzy na kraji svých hnědých očí. Věděla to, věděla, že nás Hokage pošle na takovou misi.
"A co ty?" Na víc jsem se nezmohla, měla jsem velký knedlík v krku. Máma je taky dobrá kunoichi, je divné, že tu zůstává. Mohla jít s námi a pomoct nám.
"Já mám misi na dnes večer. Víš je to tajná mise. Víc ti říci nemohu." Políbila mě a přitiskla si mě více k sobě. Ten dotek, ten krásný hřejivý dotek matčina obětí. Vydržela bych déle, ale čas mě tlačil.
"Musím jít." Pípla jsem. Chtěla jsem si jít sbalit věci, ale mamka mě zastavila.
"Já ti je už připravila," přes svůj mokrý obličej se usmála. "běž se rozloučit s Yuri. Čeká na tebe." Neváhala jsem a běžela jsem k ní do pokoje. Ještě před dveřmi jsem si otřela oči, aby si ničeho nevšimla. Vešla jsem do pokoje. Objala jsem ji, řekla jsem ji, že jsem dostala misi, a přesvědčovala ji o tom, že je lehká, aby alespoň nebyla rozrušená, jako já a ostatní. Možná je to naposled, co ji vidím. Na rameni mě něco malého zastudilo, podívala jsem se, co to bylo. Usmála jsem se, byl to ten přívěšek, který sem dala Yuri. Přívěšek se znakem našeho klanu. Nosí ho na krku, od té doby, co jsem jí ho dala. Políbila jsem Yuri na čelo, jak jsem to vždycky dělávala a rozloučila se. Mamka mi pomohla nasadit baťoh a ještě jednou se mnou rozloučila.
Přišla jsem k Seijimu domu. Všechnu tu bylo tak krásně rozkvetlé. Nejkrásnější zahrada v Konoze. Viděla jsem, jak se Cho mamka Seijiho loučí stejným způsobem, jako moje mamka. Myslím si, že kdyby nebylo slovo Hokage, ony by nás nikam nepustili. Asi si ještě nedokážu představit, jaké to je být matkou a nechat jít své dítě na těžkou misi. No, na to jsem až moc malá, než abych to pochopila. Vím jen to, že se na tuto misi bojím a to hodně.
Seiji přišel ke mně. Kývla jsem na něj a spolu jsme šli k bráně. Oba dva jsme dorazili na minutu přesně. Hikaru se Shiori už tam byli. Nakonec přišel i Minato-sensei.
"Týme, tímto nám začíná velmi důležitá mise. Momentálně je důležité být týmem a zůstat týmem napořád. Je důležité zůstat pospolu a věřit jeden druhému. Týme 7, vyrážíme." Zavelel Minato-sensei. Byl velice klidný a nezapomněl na svůj úsměv, kde mu ve větru zavláli vlasy, které mu rámují obličej. Všichni jsme vyšli. Já se zastavila před bránou, která vedla do Konohy. Opouštím svůj domov, a už se možná nevrátím. Někdo mě, ale v tu chvíli chytl za ruku.
"Seiji." Řekla jsem spíše pro sebe.
"Neboj. Vrátíme se, oba dva. Společně se vrátíme všichni." Usmál se a jeho načervenalé hnědé vlasy, které často nosíval rozcuchané, se zaleskli ve svitu slunce. Jen jsem přikývla a nechala jsem svoje nohy, aby šli za Minatem a Hikarem. Minato už čekal na kopci, a poté jsme jako tým 7, vyrazili na misi třídy C. Svoji důvěru jsem dala celému týmu.
OC Naruto Reita
Pondělí v 17:56 | Aya
Reita
No stále jsem asi přesvědčená o tom, že chlapce neumím =DD Ale tak mě se to líbí, záleží na tobě =D reklamace přijímám =)) Nevím proč, ale kdyby měl blondaté vlasy, připomínámi jako Legolase z Pána prstenů =DD A chtěla jsem se zeptat, jelikož jsi zase jako další na řřadě, tak jak jsi to myslela s tím Kimimarem =)) děkují *-*
OC Naruto Miphyra
Pondělí v 14:22 | Aya
Miphyra
Áááá tak snad jsem to od tebe všechno pochopila, =DD když jsi mi tam psala samé opravy =D ale tak doufám, že se ti líbí a pokud ne, tak reklamaci přijímám, jak jinak že? =DD jinak žádost o SB taky =)) no asi bych k tomu nic nedodala, asi jen to, že jsem původně zapomněla na to žluté tričko =D takže jsem ho tam potom dodělala =D další na řadě je Reita *-*
Shounen ai = Natsuki a Shou
Neděle v 0:27 | Aya
Shounen ai = Natsuki a Shou
Nooo, tak s Vívuš jsme se dali do psaní a tentokrát z toho vzniklo Shounen ai místo Yaoi, ale i tak snad se vám to bude líbit *-* jako ty předešlé. Přeji krásné počtení *-*
Shou: *sedí ve svém pokoji na posteli s žabkou na hlavě a kliká si na mobilu a projíždí obrázky... lépe řečeno fotky. Fotky spícího Natsukiho*
Natsuki: Začne dělat bordel po celém baráku, protože mu někdo sundal brýle a naštvala ho beruška!
Shou: EEK?? Co to ten mamlas vyvádí? *zděšeně se podívá po Natsukim a přitiskne se ke zdi* Naaaatsuki! Natsuki!!! *začne volat, i když netuší že Natsuki nemá brýle a stal se z něho Satsuki*
Natsuki: Se otočí za hlasem a spozoruje Sya. nasadí svůj výraz rozzuřenýho býka. A bude se snažit Sya praštit.
Shou: *na čele se mu objeví kapky potu a uhne Satsukiho pěsti* H-hej ty idiote!!! Kde máš brejle?!
Natsuki: "uááááááááááááááá!!!! Beruška!!!!!!!!! Beruškááááááá!!!"
Shou: *nechápavě se podívá na Satsukiho* B-b-b-beruška? Ty kreténe... TY SE BOJÍŠ BERUŠKY??? *nasraně se postaví na postel a dá Satsukimu po hlavě*
Natsuki: Auuu! Beruškaaa! Beruškááááá!!!!!! Začne honit Sya po pokoji.
Shou: *má niagáry v očích a zdrhá po pokoji před Satsukim* NÉÉÉÉÉ NECH MI BEEEEEEEEEEEJT!!!
Natsuki: Zakopne o Syovo hadry a stačí se chytnout Sya za kalhoty a jak spadnul, tak mu svlékl kalhoty až dolů. Byli vydět jen růžové kawaíí trenky. *-*
Shou: *zrudne jak rajče a protože měl stažené kalhoty ke kotníkům tak sletěl na zem taky*
Natsuki: "hmmm." Pomyslííí si. "Syo!!!!!!§ kde mám brýle!!!!!!!" Nevidím to pořádně!! =DDDDDD
Shou: Jak to mam doprdele vědět??? Di si raději honit svoje berušky... a PUST MOJE KALHOTY!!! *stáhne si dolu tričko přes trencle aby nebyly vidět*
Natsuki: "Natsuki!! Na berušky kašlu! Já chci tvoje trencle.... ehmm chci říct kalhoty... Ne já chci svoje brejle. Dojdi mi pro ně!"
Shou: Jak já am sakra vědět kde si je nechal!!! Doprdele Satsuki tak ty kalhoty pust!!!!
Natsuki: "Ale já bez těch brýlí nic nevidím! Myslím, že jsem brýle nechal při zápasu s beruškou někde v kuchyni." a stále drží Sya za kalhoty. =DDD
Shou: *vyvlíkne se z kalhot a stále si zakrývá svoje trencle. Zvedne se, upaluje do kuchyně, veme brejle a vrhne se na Satsukiho aby mu ty brejle nasadil. Když se konečně Natsuki probral, stále si zakrýval trencle* hovado jedno... *řekl, otočil se a sklonil se pro své kalhoty*
Natsuki: "Syo? to je nová moda, chodit ve spodním prádle?"
Shou: Jasně že není ty debile!!! Čí myslíš že je to vina že tu běham tak- *nedopoví to páč si uvědomí, že Natsuki o Satsukim neví. Začne si natahovat kalhoty ale protože si přišlápnul nohavici, sletěl na zem s kalhotama pod koleny*
Natsuki: Sya včas zachytil. "Můsíš být více opatrný.Víš, že jsi křehký jak pírko." a postavil Sya zpátky na nohy.
Shou: *zrudne ještě víc* Tím chceš říct jako co? Že sem malej a hubenej?? ...To je jedno ale můžeš mi už konečně pustit. *řekne když si uvědomí, že ho Natsuki pořád drží rukama kolem hrudi při čemž má rozpačitý výraz*
Natsuki: "Oo jasně, jasně, promiň, promiň." Usměje se na Sya. "dneska ti to vážně sluší, nejdem se někam projít? Je dnes pěkně." Natsuki nasadí Syovi jeho nejoblíbenější klobouk na hlavu.
Shou: *konečně si natáhne kalhoty a utáhne pásek* Mě je to jedno. Ale zveš mě na zmrzlinu!!
Natsuki: "Hai." šli kolem cukrárny Syovi koupil pistáciovou zmrzlinu, kterou má nejradší a Natsuki si koupil práškové lízátko a šli směrem, kde bylo dětské hřiště. "Syo, dej mi ochutnat."
Shou: ... *neochotně dá zmrzlinu blíž k natsukimu a nechá ho ochutnat* Nesežer to všechno!!
Natsuki: "Hmmmm vítečná." olízne se "Chceš ochutnat moej lízatko?" Ikdyž se poté pozastavil, jelikož z toho lízátka byla skoro už jen tyčka. trochu se začervenal.
Shou: ...dej to sem *naklonil se a líznul si při čemž byl taky červenej. Šli pořád dál až došli k velkejm betonovejm rourám, když začalo pršet* Poť se schovat! *hejkne na Natsukiho, vezme ho za ruku a táhne ho dovnitř tý roury*
Natsuki. Syo ho zatáhl do nějaké ďoury- roury. Když začalo lejt jako zkonve. No tak trošku to bylo těsné, takže se Natsuki nalepil na Sya. "Není ti zima? Doufám, že ses nenachladil. To by potom znamenalo, že onemocních a to bych se potom o tebe staral a nosil ti čajíček do postýlky a potom třeba pejska bych ti přinesl a potom bych si lehl k tobě a zahřál tě." Na tom konci se zasnil a povzdechl si.
Shou:Nech si snění na jindy! *začne se od Natsukiho odklánět ale páč je mu zima tak jenom trošičku*
Natsuki: "Syo? vzpomínáš si jak jsem se tě snažil zachránit, když jsi vysel na tom stromě?"
Shou: He? Jak by sem si to mohl pamatovat?
Natsuki: "Co? ty jsi to nepamatuješ?"
Shou: ...ne-e. *dá si ruce křížem páč je mu celkem zima a zamyslí se*
Natsuki. Trochu sklamanej, ale když si všiml Sya, že se klepe zimou, tak mu nakonec řekl."Víš, že lidi se nejvíce zahřejí, když jsou nahý a vedle sebe?"
Shou: N-n-n-n-nazíí???? *kukne se na Natsukiho, jako by mu nevěřil co právě řekl. Fuuu větříček Shou se ještě víc schoulil*
Natsuki: Se natáhl po Syovi. Objal ho a třel mu ruce, aby mu bylo tepleji.
Shou: *zrudnul ale protože mu fakt byla zima tam se k Natsukimu přitulil* N-nemysli si že to dělam kvůli tomu že by sem tě měl rád, ale protože je mi zima! *řekne výmluvně*
Natsuki: "Ano, já vím" usmál se na Sya a přitáhl si ho více k tělu.
Shou: *neprotestoval, naopak. Opřel si tedy o Natsukiho hlavu a jenom koukal ven jak prší. Klesala mu víčka až je zavřel a usnuuuul*
Natsuki: Se usmál a byl š´tastný, že má někoho jako je Syo. Chvíli koukal na Sya jak spí. Je tak strašně Kawaííí *-*. Po chvíli mu také klesla víčka a také usnul. Usnul se Syem v náruči
Důležité k povídce Každá mince má dvě strany
12. května 2012 v 2:20 | Aya
|
Oznámení
Důležité k povídce Každá mince má dvě strany!
Já jsem si ze začátku říkala, že je blbost psát zrovna tento článek, ale tak mě přesvědčilo, že není. Chtěla jsem do této povídky, zařadit všechny SB, ale i oblíbené lidi s kterými asi SB nejsem, ale dala jsem si je do oblíbených, protože se mi líbí jejich blog =)) a ráda tam chodím. Zkrátka řečeno, u některých nových příchozích nevím, jak vypadají v anime podobě a ani jejich charakter (no ten si spíše udávám sama, jak se mi hodí, ale stejně by ste mohli sem napsat svoje přání.
Proč to sem píšu? Protože jsem si řekla, že je zbytečné to psát každýmu zvlášť na blog.
Takže prosím, Ti co rádi čtou povídku Každá mince má dvě strany, tak mi prosím vás napište do komentářů vzhled vaší postavy a jestli chcete, tak i chování, ale jak říkám, to si můžu pozměnit, záleží na tom, kdo, co napíše. =))
Arigato-mina *-*
Yuri Akira
12. května 2012 v 1:10 | Aya
Info Yuri Akira
Jméno: Yuri
Příjmení: Akira
Datum narození: 5. 5. 2XXX
Váha:
25 kg (6-9)
29 kg (10-11)
35 kg (12)
Výška:
60 cm (6-9)
76 cm (10-11)
95 cm (12)
Typ krve: A+
Oči: hnědé po matce
Vlasy: světle modré, jako celý klan
Rank: student
Tým: žádný
Sensei: žádný
Rodná vesnice: Konohagakure no Sato - Listová
Současná vesnice: Konohagakure no Sato - Listová
Chakra: Vodní
Oblíbené jídlo: Mořské plody
Co má nejraději: Aya Akira
Co nesnáší: strach
Jaký je její životní cíl: Běžet se svojí sestrou Ayou po zemi.
Kekkei Genkai: Ryou (Koufuga -želva)
Rodina
Otec: Kiyoshi Akira
Matka: Miyako Akira
Sestra: Aya Akira
Vlastnosti: Milá, hodná (pokud čtete život Aya Akira a víte ještě o nějaké vlastnosti, napište do komentářů, děkuji *-*)
Jutsu: žádné
Zajímavosti: SPOILER!
- Yuri je už od narození ochrnutá na obě nohy. Nikdo neví proč. Většinou je na vozíčku nebo leží v posteli.
- U Yuri se projevila rakovina, její lékařka je Tsunade, která sama neví, co je to za nemoc, jen se smutkem, musí rodičům oznámit, že ji odcházejí orgány.
- Yuri také od narození velmi špatně mluví, vlastně nemluvila vůbec, ale s Ayou se snaží mluvit.
- V den svých 12 narozenin, kdy se u ní objeví Kekkei Genkai Ryou zemře, jelikož to její slabé tělo nevydrží.
- Chtěli ji pohřbít mimo ninjovskej hřbitov pro obyčejné lidi. Tehdy udělala Aya takovej povyk, že Yuri pohřbili mezi ninji.
Yuri a Aya
Yuri a Koufuga
OC Naruto Alega
11. května 2012 v 20:05 | Aya
Alega
lidi jsem zpátky =)) test jsem napsala na dvě celé stránky, takže z toho mám dobrý pocit a to jsme psali ještě z češtiny a matiky (jak já ji nesnáším =DD) ale jsem spokojená, i když nevím, jak to dopadne =DD
Takže tady OCčko pro Alega, chtěla jsi akční pozu, máš ji mít =)) doufám, že se líbí a pokud ne reklamace přijímám =)) další na řadě je Miphyra, Marionette Dragneel~ *-*
Nejdražší z nejdražších
9. května 2012 v 22:08 | Aya
|
Oznámení
Já a Brácha
Já vím, že sem dávám zase povídání, ale chtěla jsem to zdělit, nebo se o tom podělit, nebo vám dát šanci se zamyslet? Já sama nevím. Vím jen to, že jsem za svého bráchu nekonetsetkrát vděčná. Jsem ráda, že to byl on, kdo jako první vylezl na svět a čekal pět let na mě, aby mě mohl chytit do náručí a starat se o mě. Mám plno příbuzných, jak sestřenice, tak i bratrance, ale bráchu mám jen jednoho.
Včera jsme dostali od táty, za úkol schrabat seno na "louce". Řekl nám, ať to schrabeme oba dva potom k večeru, až nebude horko. Tak jsem si šla mezitím dělat úkoly do školy (jak jinak než malování návrů...) Když mě potom zavolala babča, abych šla dát kočkám jídlo. Šla jsem ven a všimla jsem si, že brácha už schrabává seno. Ihned jsem dala jídlo kočkám a běžela mu napomoc. Jakmile jsem doběhla sprdla jsem ho. =D Proč mi neřekl a šel na to sám. A víte, co mi odpověděl? "Dělala jsi úkoly, nechtěl jsem tě rušit." Mě se v tu chvíli vytvořil úsměv na tváři, byla jsem moc ráda, ale nakonec, co ze mě nevypadne. "Ty jsi blbec." Ono milující sestra já =DD (ale nemyslela jsem to špatně!). Běžela jsem si pro hrábě. No našla jsem jen vějířovité plechové na listí. Udělala jsme dvě cestičky a umírala u toho, jelikož s těma hráběma to šlo fakt blbě. S bráchou jsme si poříd povídali a já ze srandy si sedla do prostřed louky a řekla jsem mu, ať maká, a že já ho budu korigovat. Měli ste vidět, jak se smál. Místo toho, aby mě přetáhl hráběmi a řekl, aby hejbla kostrou, tak se jen smál. V ten moment jsem si vzpomněla na naše dětctví.
Co si pamatuji z děctví. Když mi bylo 6-14 jsem bráchu... přiznám se. Neměla jsem ho vůbec ráda. Proč? Protože to byl vždycky on, kdo mě prudil a já brečela a dostávala za to vynadáno. On se vždycky potom jen za rohem smál. Pro mě hrozný časy. Když mi bylo 15, měla jsem menší aférku s klukem. Brácha byl první, kdo o tom věděl. První komu jsem to řekla. A já mu důvěřovala. Je mi 18 a svěřuju se mu pořád. Tolik jsem něřekla ani rodičům, co jemu. když jsem udělala maler, šla jsem s ním za báchou, on to nikomu neřekl a nechal si to pro sebe. Bráchu bych fakticky za nikoho nevymněnila.
Když jsme to seno měli už v polovině schrabané, začala jsem po těch kupkách lést a říkala jsem, že jsem se dostala na hory, a že lezu po Aljašce, Alpách a Sněžce. Brácha akorát kroutil hlavou, smál se a snažil se mi vysvětlit, že Aljaška je úplně někde jinde než Alpy. Nakonec jsme to nahrabali na jednu kupku. A já na to koukala a hrozně mě lákalo do toho zkočit. Brácha už chtěl jít, ale já na něj. "Počkej! A Koukej!" Do toho sena jsem zkočila po zádech celá (upozornuji, že jsem měla kratasy a tručko =D) Se slovy "ty jsi taky pěknej tetřev" mě šel zvednout a snažil se mi pomoc, ze sebe dostat tu slámu. =DD
Potom jsem nám udělala ledovou tříšt a sedli jsme si ven na terasu. Těch zážitků s bráchou mám spousty. Když se nudím, a není u něj zrovna ta jeho. Tak jdu k němu dopokoje a oxiduji mu tam. Většinou tam usnu na jeho posteli. =DD
Jak říkám Nikdy bych bráchu za nikoho nevymněnila, ať si říká, kdo co chce. Já ho mám ráda. *-* Tím jsem chtěla jen naznačit, že pokud máte malé sourozence, a otravujou vás. Věřte, že až budou starší. Půjdou za vámi a budou chtít třeba obejmout, nebo je bude něco trápit a vy budete jediný komu se svěří. pamatujte na to. *-*
Poté bych se chtěla omluvit, že zítra nebudu na pc, v pátek píšeme důležitou písemku, tak se budu učit =)) tak mě omluvte.
Dále mějte ohledy na chyby pokud tam jsou. Psala jsem to po tmě a jsem líná to po sobě číst znovu =D
a chtěla jsem jen napsat, že Diza Elstron Hitsunaki si ráda přidám mezi SB, promin že jsem ti hned neodepsala, ale dnesak na pc už to nezvládám =)) Takže se zatím mějte krásně Oyasumi-Mina *-*
Zde hledá